Guaranu objevil kmen, který testuje dospělost bolestí. Alkaloid v semeni funguje jinak než kofein

Guaranin je v chemických databázích veden jako historické synonymum kofeinu, přesto guarana působí jinak než šálek kávy. Odpověď hledejte v amazonském pralese.

Foto: FrankOWeaver - licence CC BY-SA 3.0

Když v roce 1826 německý chemik Theodor Martius izoloval z guaranových semen stimulační látku, pojmenoval ji guaranin. O pár let později se ukázalo, že její sumární vzorec C₈H₁₀N₄O₂ je totožný s kofeinem, který už mezitím popsali jiní. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) dodnes řadí guaranin mezi synonyma kofeinu. Jenže lidé, kteří guaranu pijí po staletí, vždycky věděli, že jejich nápoj působí na tělo trochu jinak. Nejsou to chemici. Jsou to Sateré-Mawé z brazilské Amazonie, národ, který guaranu domestikoval, proměnil ji v osu svého světa a odvahu svých mladých mužů testuje rukavicemi plnými mravenců s nejbolestivějším bodnutím na planetě.

Jedna molekula, jiný zážitek

Kofein, ať už pochází z kávového zrna, čajového listu, nebo guaranového semene, funguje jako antagonista adenosinových receptorů A1, A2A, A2B a A3. Blokuje signál únavy. Strukturální studie popsaly jeho vazbu na lidský adenosinový receptor A2A do atomárního detailu. Žádná z nich nerozlišuje mezi kofeinem a guaraninem, protože na molekulární úrovni jde o tutéž látku.

Odkud tedy pramení odlišný prožitek? Guaranová semena obsahují 2 až 8 procent kofeinu, ale vedle něj i theobromin, theofylin, katechiny a procyanidiny. Podle studie Haskella a kolegů z roku 2007 vykazuje guarana akutní kognitivní efekty, které nelze plně vysvětlit samotným obsahem kofeinu. Jinak řečeno: ne jiná molekula, ale jiná směs. Rostlinná matrice guarany působí jako celek, a právě to Sateré-Mawé empiricky poznali dávno předtím, než Martius vůbec sáhl po zkumavce.

Národ, který vynalezl guaranovou kulturu

Sateré-Mawé žijí na pomezí brazilských států Amazonas a Pará. Podle dat systému Siasi/Sesai z roku 2020 jich je přes šestnáct tisíc. Portál Socioambiental je označuje za „vynálezce guaranové kultury“, a to není metafora. Právě oni vybrali divoký druh Paullinia cupana, vyvinuli techniky pěstování, sklizně, sušení a zpracování semen na tvrdé tyčinky, z nichž se strouhá prášek do vody.

Výsledný nápoj se jmenuje çapó. Pije se při pohostinství, při rozhodování, při smutku, po porodu, během festivalu tucandeira. Není to energetický nápoj v plechovce. Je to sociální technologie, médium, skrze které se sdílejí myšlenky, řeší spory, potvrzují vztahy. Komerční svět desítky let prodává guaranu hlavně jako alternativní zdroj kofeinu. Sateré-Mawé ji chápou jako celek: rostlinu, rituál, ekonomiku i obranu území.

Od roku 2006 funguje projekt Slow Food Presidium na ochranu nativního waraná, do kterého je zapojeno 337 rodin z území Andirá-Marau. Jejich družstvo CPSM dodává guaranu do Evropy přes francouzskou firmu Guayapi, která s nimi spolupracuje od roku 1993. Na českém trhu najdete fairtradovou guaranu obecně, ale přímé a jasně označené dodávky od CPSM na český trh však zatím veřejné zdroje nedokládají.

Rukavice plné mravenců a dvacet opakování

Rituál tucandeira neboli wyamat v jazyce Sateré-Mawé, patří k nejextrémnějším zasvěcovacím obřadům na světě, a to i bez jakéhokoli zveličování. Mravenci druhu Paraponera clavata, známí jako kulomravcovití, dosahují na Schmidtově stupnici bolestivosti hodnoty 4,0+, tedy absolutního vrcholu škály. Guinness World Records je eviduje jako hmyz s nejbolestivějším bodnutím vůbec. Bolest po jediném bodnutí může trvat déle než 24 hodin.

Průběh vypadá takto: mravenci se nasbírají v pralese a dočasně uspí rostlinnou šťávou. Pak se po jednom vkládají do rukavice z palmových vláken, žihadly dovnitř. Při jednom provedení rituálu se jich používá zhruba stovka. Zasvěcovaný mladík vsune ruce do rukavic a nechá se bodat.

Co z toho plyne pro plechovku v lednici

Guarana v českém energetickém nápoji není jiný stimulant než kofein. Evropská legislativa to reflektuje pragmaticky: nařízení EU 1169/2011 vyžaduje varování u nápojů s obsahem kofeinu nad 150 mg/l bez ohledu na to, zda kofein pochází z kávy, čaje nebo guarany. Evropská léková agentura zároveň uznává tradiční léčivé použití guarany při únavě a slabosti, ale doporučuje opatrnost u lidí s hypertenzí nebo arytmiemi. Kdo je citlivý na kofein, nemůže guaranu brát jako bezpečný obchvat.

Přesto je redukce guarany na „další zdroj kofeinu“ neúplná. Věda postupně mapuje, jak působí celá rostlinná matrice tvořená kombinací xantinů a polyfenolů, a výsledky naznačují, že efekt guarany se s čistým kofeinem zcela nepřekrývá. Sateré-Mawé to vědí po svém: ne z receptorových studií, ale z tisíců let pití çapó, pěstování waraná a předávání znalostí z generace na generaci, z nichž každá musela projít rukavicemi plnými mravenců.

Šestnáct tisíc lidí v amazonském pralese uchovává znalost, kterou průmysl zploštil na přísadu do plechovky. Možná je čas přestat číst jen etiketu a začít číst příběh.