Vše o Tollundském muži, 2 400 let starém bažinatém těle. Byl tak dokonale zachován, že byl považován za nedávnou oběť

Záhadný příběh Tollundského muže nepřestává fascinovat ani vědce, ani archeology. Byl nalezen v bažině v polovině 20. století, ale žil během doby železné.

Zdroj fotografie: Nationalmuseet / Wikimedia Commons / CC BY-SA

Bažina se nacházela na poloostrově Jutland a tento muž byl nejspíš rituální obětí. Ačkoli mnoho detailů je stále jen čistou spekulací, kombinace matky přírody a lidského výzkumu vedly k dalším odhalením. Tollundský muž, jak se mu později začalo říkat, není rozhodně první mumií nalezenou v prostředí bažiny. Obě dvě další, starověké, byly nalezeny celkem nedávno. Tollundský muž byl ale natolik zachován, že ho považovali za nedávno zemřelého.

Bažina jako brána do jiného světa

Předpokládalo se, že jde o místního chlapce, který se nedávno ztratil, takže nálezci kontaktovali policii. Odborníci však záhy přišli s tím, že jsou ostatky mnohem starší. Nenašli žádné známky nedávného pohřbu a tělo bylo v hloubce 2,5 metru. Kontaktovali Silkeborg Museum, načež se místo rychle stalo archeologickým nalezištěm. V pohanské kultuře byly obětiny bohům běžnou praxí. Přes odlišnosti různých kultur byl tento muž nejspíš jednou z nich.

Zdroj fotografie: Nationalmuseet / Wiimedia Commons / CC BY-SA

Římský učenec Kornelius Tacitus popsal tyto obřady jako „setkání celého kmene (…) v lese zasvěceném předkům, obklopeném strachem a posvátném od úsvitu času. Tady, na příkaz shromáždění, oslavili barbarský kult lidskou obětí“. Podle historiků potkal Tollundského muže právě tento osud. Lidé doby železné mohli vnímat bažinu jako bránu do duchovní říše. Byl obětován jako zpráva bohům – buď z donucení, nebo klidně z vlastní vůle.

Poslední večeře obětovaného

Kolem roku 1950 bylo provedeno první ohledání střev a obsahu žaludku. V roce 2021 přišel nový výzkum pomocí pokročilejší technologie. Nálezy studie uvedené v Antiquity odhalují, že 12–24 hodin před svým skonem měl ovesnou kaši, nejspíš vařenou v hliněném hrnci. Dále pozřel živočišný tuk, pravděpodobně rybu. Našli také „proteiny a vajíčka střevních červů“, takže jeho trávicí trakt obsahoval parazity. Oves a ryby byly v té době zcela běžnou stravou.

Zdroj fotografie: Chocho8 / Wikimedia Commons / CC BY-SA

Vědce ale velmi zajímala přítomnost semen rostliny zvané rdesno blešník, která jsou obvykle odstraněna jako odpad. Ovesná kaše tak mohla mít i rituální souvislost. „Nevíme, jestli byla tato kaše v době železné normální dieta, nebo šlo o pokrm pro zvláštní obřady,“ uvádí archeoložka Nina Nielsen. Samotné ostatky našli dva muži, Viggo a Emil Hojgaard, když 6. května 1950 řezali rašelinu na výrobu paliva. Přitom narazili na lidské tělo.

Bez oblečení a se smyčkou kolem krku

Tollundský muž byl nalezen ve zkroucené poloze a měl na sobě pouze kožený opasek a čapku. Kolem krku měl koženou smyčku, takže první předpoklad naznačoval oběšení. První lékařská prohlídka v Bispebjerg Hospital v Kodani odhalila následující: „Soudě podle způsobu nasazení provazu na krk nebyl muž zřejmě oběšen. Právě proto nebyly krční obratle poškozeny, šlo spíše o uškrcení.“ Závěry potvrdil i pozdější rentgen.

S pokročilými metodami se badatelům podařilo zasadit život Tollundského muže asi do doby 375–210 před Kristem. Počáteční rentgeny odhalily, že šlo o vzrostlého muže, v době smrti 30–40 let starého. Odhady potvrdila i podrobná prohlídla lebky. Další analýzy kostí, kůže a stravy zúžily životní dráhu ještě více. V roce 2018 tak rozbor ukázal, že žil pravděpodobně v době 405–380 před Kristem. Aktuálně je k vidění v dánském Silkeborg Museum.