Buddhističtí mnichové měli pro lidstvo důležité zprávy a poselství. V šifrách je ukryli do starověkých svitků

Jde totiž o Tripitaku Koreanu, místo nejstarších buddhistických textů, nejúplnější sbírku písem, zákonů i veškerých smluv. Právě z tohoto kánonu se zrodilo celé náboženství zen buddhismu. A kdyby tohle nestačilo, je tu ještě jedna okolnost, která sbírku činní zvlášť cennou. Nejde totiž o kopie, ale skutečné originály. A historie vzniku tohoto místa a textů není fascinující ani o chlup méně než samotná sbírka dřevorytů.

Desítky tisíc dřevěných tabulek

Goryeo Daejanggyeong je korejská Tripitaka pocházející z éry dynastie Goryeo. Současné vědecké obci je známá také jako Tripitaka Koreana a je souborem buddhistických kánonů. Jde o posvátné texty zapsané ve 13. století na dřevěné tabulky. Celkově jde o 81 258 těchto dřevorytů, které si nechala vyrobit dynastie vládnoucí v letech 918–1392. Klášter Haeinsa na jihozápadě Korejského poloostrova je aktuálním místem pobytu této sbírky.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Souboru se také často říká „Phalman Taejangyon“ neboli „Osmdesátitisícová Tripitaka“ právě podle počtu destiček, které obsahuje. Jsou vyryty písmem handža a zahrnují více jak 52 milionů znaků, 1 496 titulů a 6 568 svazků. Jedná se tak doslova o studnici starověké světové moudrosti. Každá z těchto destiček je 24 centimetrů vysoká a dlouhá 70 centimetrů. Kdybyste je všechny naskládali na sebe, bude sloup vysoký jako 5 newyorských dvojčat.

Jedno zničení, následně obnova

Při seřazení podélném by zabraly destičky 60 kilometrů, hmotnost celého souboru je skoro 300 tun. Celková tvorba této sbírky zabrala něco přes 7 dekád, všechny zápisy byly dokončeny v roce 1087. Soubor však vydržel jen 150 let, pak byl zničen během mongolské invaze. Vládce Gojong pak nechal sbírku tabulek sepsat znovu v naději, že Buddha moudrost ochrání a také vyžene nájezdné mongolské hordy. Druhé kolo prací tak začalo v roce 1237.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Tentokrát zabrala písařská operace něco přes 10 let a na řezbářské práce byly použity veškeré dostupné zdroje říše. Spolupracovaly tisíce tehdejších učenců a řemeslníků, lidé tak v jednom jediném impulsu dělali vše proto, aby byla Tripitaka obnovena. Tradičně byla použita magnolie stříbrná, třešeň a bílá bříza. Po dlouhém namáčení a dalších procesech bylo každé prkno pokryto také jedovatým lakem. To spolehlivě odradilo všechen škodlivý hmyz.

Speciální místo, které je uchovalo dodnes

Zprvu se Tripitaka nacházela v chrámu Haeins, o 200 let později vznikla zvláštní budova. Janggyeong Panjeon byla architektonickým zázrakem a její koncept plní funkci termosky. Spojuje totiž ochranu textů před zničením a současně je perfektně zpřístupňuje. Sestává ze 4 prostorných sálů rozdělených do dalších místností. Vše tvoří obdélník kolem centrálního dvora. Vlhkost z jihovýchodního větru eliminuje směřování budovy na jihozápad.

Vše je uspořádáno pro ideální ventilaci a regulaci vnitřní teploty. Podlaha je směsí hlíny a dřevěného uhlí, oxidu vápenatého, soli, vápna a písku. Během dešťů pohlcují látky nadbytečnou vlhkost a udržují správné vnitřní klima i během dlouhých suchých měsíců zimy. Střecha je také hliněná a trámy i krokve brání náhlé změně teploty. Všechna tato opatření skvělé fungují a dodnes pomáhají zachovat dědictví světové kultury v perfektním stavu.

Zdroj: LearnReligions