Čtyři české hrady stojí na místech, kde je geologie podivná. Puklina ve skále, čedičové rohy i zazděné kostry mají společného jmenovatele

Trosky trůní na dvou sopouších starých 16,5 milionu let. S Houskou, Sovincem a Jindřichovým Hradcem tvoří letní trasu, kde skála a pověst splývají v jedno.

Zdroj fotografie: Jan Tichý / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Ze silnice u Troskovic vypadá silueta Trosek jako kulisa z fantasy. Dvě věže, Panna a Baba, vyrůstají z holé skály a nad zalesněnou krajinou Českého ráje působí téměř nepatřičně. Geologové pro ně mají přesné vysvětlení. Jde o obnažené přívodní dráhy dávných sopek, kterými kdysi stoupalo roztavené magma. Právě tady začíná naše mapa českého tajemna. Trosky stojí na vulkánu, Houska na rozpukaném pískovci, Sovinec se tiskne k prvohornímu podloží s rudní minulostí. Jindřichův Hradec doplňuje čtveřici legendou tak silnou, že si vystačí bez opory v kameni. Prošli jsme odborné geologické zdroje, prameny památkářů i letošní ceníky a sestavili trasu, která vede od žhavé lávy až k rožmberským dopisům.

Trosky: hrad posazený na hrdlech vyhaslé sopky

Z celé čtveřice nabízejí Trosky nejtvrdší vědecký důkaz. Databáze významných geologických lokalit České geologické služby je popisuje jako erozní relikt miocénního struskového kužele. Lidsky řečeno: kdysi tu stál sopečný kopec složený z vyvrženého materiálu, sopečných pum a strusky. Měkčí pyroklastika během milionů let odnesla eroze, a tak zůstal stát pouze kompaktní bazanit, tmavá vulkanická hornina příbuzná čediči. Ta vyplňovala dva průduchy, kudy magma mířilo k povrchu.

Stáří bazanitu odhadují geologové na 16,5 milionu let. Skála má výraznou sloupcovitou odlučnost, tedy rozpad do mnohobokých sloupů, jaké známe třeba z Panské skály. ČGS lokalitu řadí mezi národně významné, přisuzuje jí velký vědecký i vzdělávací přínos a počítá ji do Geoparku Český ráj.

Stavitelé věděli, co dělají. Podle oficiální historie hradu založil Čeněk z Vartenberka vnitřní hrad mezi oběma skalami a věže usadil přímo na jejich vrcholky. Lepší přírodní obranu by člověk ve středověkých Čechách hledal marně. Z téhož kamene pak vyrostla i lidová fantazie: vypráví se o chodbách hluboko pod skálou a o pokladu, který v nich prý odpočívá. Podle nás je to přirozená reakce na místo, kde příroda postavila hradby dřív než člověk.

Houska a pekelná průrva v pískovcovém labyrintu Kokořínska

Houska je hvězdou českého záhadologického kánonu. Národní památkový ústav ve svém tipu na výlet zmiňuje legendu, podle níž byl hrad vybudován na skále s průrvou vedoucí přímo do pekla. Kaple měla vzniknout nad ní jako pečeť, která zlo udrží pod zemí. K tomu se přidávají vyprávění o podzemí a bytostech, které z hlubiny vylézaly.

Okolní krajina takovým příběhům nahrává. Geolog Jan Adamovič v textu „Kokořínsko jsou hlavně pískovce“ popisuje křemenné pískovce jizerského souvrství, místy zpevněné železitým nebo křemitým tmelem. Reliéf modelovaly sopečné proniky, zlomové porušení a selektivní zvětrávání. Výsledkem jsou voštiny, skalní dutiny, výklenky a železité hřbety, které ční z lesa jako zkamenělé páteře.

Pro člověka bez geologického slovníku vypadá taková krajina jako dílo nadpřirozených sil. Pukliny se ztrácejí ve tmě, dutiny zejí jako vchody, skály mají tvary obličejů. Pokud někde v Čechách měla vzniknout pověst o bráně do podsvětí, Kokořínsko k tomu poskytlo ideální jeviště.

Hrad dnes s legendou vědomě pracuje. Expozice PEKLEM stojí mimo hlavní okruh a návštěvník ji prochází bez průvodce. Klasická prohlídka v červenci a srpnu probíhá od úterý do neděle mezi 10. a 18. hodinou, vždy v celou hodinu a výhradně s průvodcem. Od parkoviště vede k hradu asi 700 metrů dlouhá cesta, zhruba deset minut chůze. Veřejnou dopravou se sem dostanete jen ztěžka, oficiální web sám radí na ni příliš nespoléhat.

Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Sovinec: prvohorní droby, podzemní chodba a dvě kostry pod klenbou

Na Bruntálsku přechází trasa do úplně jiného geologického věku. Přírodní park Sovinecko spočívá na prvohorních usazených a slabě přeměněných horninách, hlavně kulmských drobách a břidlicích. Vzácněji se objevují vápence s drobnými krasovými jevy. Krajinu navíc poznamenala stará těžba rud, takže podzemí tu má i lidský rozměr: štoly, haldy, stopy po kutání.

Hrad samotný nabízí nejhmatatelnější podzemní zážitek celé čtveřice. Okruh vnějšího opevnění vede přes příkop do 82 metrů dlouhé podzemní chodby, která ústí u bašty Kočičí hlava. Cestou míjíte bastiony a parkány, tedy fortifikační prvky, díky nimž se ze středověkého hradu stala raně novověká pevnost. Podrobnosti zveřejňuje Muzeum v Bruntále, které hrad spravuje.

Nejmrazivější kapitola Sovince se ale odehrála teprve v 90. letech minulého století. Při rekonstrukci narazili dělníci v prostoru purkrabství na třetím nádvoří pod klenebním pasem na dvě lidské kostry. Podle později citovaného odborného nálezu archeoložky Markéty Tymonové z roku 1996 patřily robustnímu muži ve věku přibližně 50 až 60 let a dívce ve věku zhruba 15 až 17 let. U dívky byly popsány rozdrcené části obličeje a zkřížená zápěstí.

Kdo byli, zůstává záhadou. Lidová fantazie si je okamžitě přivlastnila. Objevily se teorie o trestu, o zazdění zaživa, o Černé paní, o mileneckém páru nebo o Anně Ederovně. Žádná z těch verzí nemá oporu v dokladech. Právě tahle mezera mezi kostmi a jmény dělá ze Sovince místo, kam se lidé vracejí.

Jindřichův Hradec a Bílá paní: rožmberská legenda psaná inkoustem

Čtvrtá zastávka přesouvá těžiště od kamene k lidskému osudu. Bílá paní je nejslavnějším českým přízrakem a její domovskou adresou je Jindřichův Hradec. Za postavou stojí Perchta z Rožmberka, šlechtična z 15. století provdaná za Jana z Lichtenštejna.

Český rozhlas připomíná, že se dochovaly její dopisy. Z nich vystupuje obraz nešťastného manželství plného ponižování a strádání. Historická Perchta tedy existovala a trpěla. Bílá paní, která se zjevuje v chodbách a věstí smrt či štěstí rodu, je pozdější nadstavbou. Do novější tradice ji výrazně přenesl barokní jezuita Bohuslav Balbín.

V naší mapě tajemna představuje Hradec protipól Trosek. Tam vědec vysvětlí každý kus skály, tady drží atmosféru pouze slovo, dopis a vyprávění předávané po staletí. Podle nás je to důkaz, že dobrá pověst dokáže zapustit kořeny i bez sopky pod základy.

Zámek s tím umí pracovat. V roce 2026 nabídl speciální večerní prohlídku „Cesty do tajemných dálek“ s online prodejem vstupenek.