Chrám v Kutné Hoře stavěla stejná huť jako svatého Víta. Měl být dvakrát delší, ale stříbro v dolech došlo

Bohaté stříbrné město si roku 1388 přizvalo pražské mistry a začalo stavět chrám katedrálního typu. Barbora měla měřit 95 metrů, dnes jich má 58.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Dne 27. července 1388 byla potvrzena zakládací listina kaple Božího Těla a svaté Panny Barbory. Kutnohorští měšťané tehdy neplánovali skromný farní kostel. Chtěli stavbu, která se vyrovná tomu nejlepšímu, co království nabízelo, a na jejím začátku stála pražská huť Petra Parléře, tedy dílna, která dávala tvar svatovítské katedrále. Stříbro z místních šachet mělo sen zaplatit. Plán však narazil na husitské války, slábnoucí doly a prázdnou městskou pokladnu. Přesto dnes nad údolím Vrchlice stojí monument, který působí uceleně a sebejistě. Za tou podobou se skrývá práce mnoha generací, které chrám dotvářely více než pět století.

Parléřova huť: svatovítská škola na kutnohorském ostrohu

Svatovítská katedrála vyrůstala od roku 1344 nejprve pod vedením Matyáše z Arrasu; po jeho smrti převzal stavbu Petr Parléř. Jeho dílna patřila k nejvlivnějším v tehdejší střední Evropě a z ní vzešel i impulz pro Kutnou Horu. Podle textu Českého muzea stříbra začala Barboru stavět pražská huť Petra Parléře pod vedením jeho syna Jana.

Souvislost se svatým Vítem sahá ještě hlouběji. Iniciátorem stavby bylo Bratrstvo Božího Těla, které koupilo pozemek od pražské kapituly u svatého Víta. Volba místa byla promyšlená: parcela ležela mimo původní hradby a mimo dosah mocného sedleckého kláštera, s nímž sebevědomí měšťané soupeřili o vliv. Chrám tak od první chvíle nesl politický vzkaz. Město hornictvím zbohatlé chtělo vlastní reprezentaci, nezávislou na cisterciácích.

Pražský rukopis prozrazuje i kámen. V Barboře se objevilo triforium, tedy ochoz ve stěně nad arkádami, který do té doby česká architektura znala jen ze svatovítské katedrály. Pro návštěvníka drobnost, pro historika umění podpis.

Dvakrát delší Barbora: 95 metrů na papíře

Starší literatura dochovaná na Wikizdrojích uvádí konkrétní čísla. Původní dispozice měla dosáhnout délky 95 metrů, realizovaná stavba měří 58 metrů. Rozdíl 37 metrů odpovídá zhruba dvěma tenisovým kurtům za sebou, celé západní partii, která nikdy nevznikla.

Kdyby se plán uskutečnil, loď by se táhla mnohem dál k západu a chrám by svým měřítkem připomínal velké katedrály. Jak přesně by vypadal, se dnes dá jen odhadovat, žádný zdroj věrnou rekonstrukci nenabízí. Jasné je, kam mířila ambice. Oficiální web chrámu dodnes řadí Barboru mezi čtyři stavby katedrálního typu ve středních Čechách.

Podle nás právě tento nepostavený kus vypráví nejsilnější příběh. Ukazuje, jak vysoko si horníci a patricijové cenili vlastní město, a zároveň připomíná, že ani stříbrné bohatství nebylo bezedné.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Když v dolech došlo stříbro: husité, útlum těžby a provizorní zeď

První ránu zasadil stavbě rok 1419. Nepokoje spojené s nástupem husitství a finanční úpadek práce zastavily a staveniště desítky let stálo. Stejný osud potkal i svatého Víta, kde husitské války rovněž přerušily práci.

K obnově došlo až za Jagellonců, kdy se doly znovu probudily k životu. Na lešení se postupně vystřídali mistr Hanuš, Matěj Rejsek, Benedikt Ried a mistr Mikuláš. Právě tehdy získala Barbora to nejokázalejší: kroužené klenby, které připomínají rozvinuté květy, a pozdně gotickou kamenickou výzdobu. Rejsek a Ried patřili ke špičce své doby, Ried navrhl i Vladislavský sál na Pražském hradě.

Jenže každá etapa stála obrovské peníze a důlní prosperita v 16. století slábla. Oficiální web chrámu to vystihuje lakonicky: v polovině století „došlo stříbro“. Šlo o pozvolné vyčerpávání finanční základny, nikoli o náhlý bankrot. Po roce 1558 byla stavba provizorně ukončena a západní stranu uzavřela jednoduchá zeď. Velkolepá vize zůstala na pergamenu.

Válka tedy výstavbu přerušila, útlum těžby znemožnil návrat k původní velikosti. Dvojí úder, který z katedrálního projektu udělal kompaktní chrám.

Od baroka po Mockera: jak z torza vznikl hotový celek

Další staletí přidávala vlastní vrstvy. Baroko vneslo do interiéru nové vybavení a proměnilo i podobu střechy. Charakteristická trojice stanových střech, kterou dnes zná každý z pohlednic, se na chrám vrátila až mnohem později.

Rozhodující proměna přišla v letech 1884 až 1905. Obnovu podle informací Českého muzea stříbra zaštítil Archeologický sbor Vocel a vedli ji architekti Josef Mocker a Ludvík Lábler. Purističtí restaurátoři odstranili provizorní západní zeď, chrám prodloužili o jedno klenební pole a postavili nové západní průčelí podle Mockerova návrhu. Obnovili stanové střechy, do oken osadili vitráže a roku 1905 přibyly i varhany. Téhož roku byl chrám znovu vysvěcen.

Co je tedy původní? Presbytář, chórové partie, opěrný systém, triforium, Rejskova a Riedova etapa s krouženými klenbami, gotické fresky i kamenická výzdoba. Mockerova generace k tomu dodala závěrečný rámec, díky němuž stavba působí dokončeně. Podobný osud má svatý Vít, který byl vysvěcen až roku 1929, rovněž po novogotickém dotvoření. Obě stavby spojuje dlouhé, přerušované zrání.

Organizace UNESCO zapsala Kutnou Horu na seznam světového dědictví v roce 1995 a v zápisu výslovně zdůrazňuje vliv Barbory na architekturu střední Evropy. Památka nese hodnotu i jako součást celého města, které vyrostlo ze stříbrných dolů.

Návštěva Barbory v roce 2026: vstupné, otevírací doba a cesta z Prahy

Základní okruh zahrnuje přízemí chrámu i empory a pobyt není časově omezen. Aktuální ceny uvádí oficiální ceník chrámu.

Položka	Cena
Základní vstupné	180 Kč
Snížené vstupné	140 Kč
Děti od 6 let a držitelé ZTP	60 Kč
Děti do 6 let	zdarma
Průvodce v otevírací době (60 min, max. 40 osob)	600 Kč za skupinu
Průvodce mimo otevírací dobu	1 500 Kč + 90 Kč za osobu
Prohlídka „Varhany Barbory“ s koncertem	vstupné + 2 500 Kč

Prohlídky s průvodcem i varhanní program je nutné objednat nejméně dva týdny předem, e-mailem na [email protected] nebo telefonicky na čísle +420 775 363 938.

Otevírací doba 2026:

• leden a únor: denně 10 až 16 h
• březen: 10 až 17 h
• duben až říjen: 9 až 18 h
• listopad a prosinec: 10 až 17 h
• 24. prosince zavřeno

Schodiště na empory není bezbariérové. Kdo nahoru vystoupá, uvidí loď, klenby a vitráže z úplně jiné perspektivy. Starší expozice zde představovala stavební proměny chrámu a kamenické články, o aktuální podobě výstavy je lepší se informovat přímo v pokladně. Klidnější návštěvu podle nás nabízejí všední dny mimo hlavní sezonu nebo první hodina po otevření.

Z Prahy jezdí vlaky do stanice Kutná Hora hlavní nádraží po trati 230, městská doprava zmiňuje také linky R9 a R41. Z nádraží pokračuje autobus 801 na zastávku Kutná Hora, Žižkov, Kremnická, odkud se jde pěšky. Alternativou je místní vlak do stanice Kutná Hora město. Před cestou se vyplatí zkontrolovat případné výluky.

Hned vedle stojí kaple Božího těla, původně dvoupodlažní hřbitovní kaple s kostnicí, nejspíš starší než samotný chrám. Vstup je zdarma a část vstupného do Barbory pomáhá financovat její zpřístupnění.