6 nechvalně proslulých čarodějnických procesů z let 1650–1700. Některé se zdůvodňovaly i vědecky

Před stovkami let lidé po celé Evropě věřili, že jejich životy negativně ovlivňují čarodějnice a různá kouzla. Hlavní silou, která se s nimi vypořádávala, byla inkvizice. Ale i ve Velké Británii a budoucích Spojených státech probíhaly čarodějnické procesy, a to ještě v druhé polovině 17. století. Jejich strůjci byli dokonce přesvědčeni, že čarodějnice odhalují na základě vědeckých metod a údajné čarodějnice posílali na šibenici. Toto je šest nejznámějších případů čarodějnických procesů té doby.

Anne Bodenhamová – Salisbury, 1653

Jako čarodějnice Anne Bodenhamová dokonce vystupovala. Služebnice Anna Stylesová ji obvinila, že uzavřela smlouvu s ďáblem a vyvolávala démony. K tomu se ji údajně snažila přesvědčit. Velkou roli v procesu hrál přední britský filozof Henry More z Cambridgeské univerzity, v té době považovaný ze jednoho z nejvzdělanějších lidí. Dva roky po popravě vydal knihu, kde právě na tomto případu měl vědecky dokazovat existenci čarodějnictví.

Jane Brooksová – Shepton Mallett, 1658

Právě toto dílo ovlivnilo anglikánského duchovního Josefa Glanvilla. Ten stojí za případem procesu s Jane Brooksovou, která byla obviněna z týrání malého chlapce a čarodějnictví a oběšena v roce 1658. Stejně jako More o tomto případu napsal Glanvill knihu a publikace těchto dvou autorů pak inspirovaly další čarodějnické procesy.

iZdroj fotografie: Public Domain

Čarodějnice z Lowestoftu – 1662

V roce 1662 byly dvě ženy – Rose Cullenderová a Amy Dennyová – obviněny a posléze odsouzeny z čarodějnictví a uhranutí skupiny dětí. Některé z nich proti dvojici i svědčily. Před soud byl povolán i známý lékař Thomas Browne. Jednalo se o autora publikací, kde se vědecky snažil dokázat existenci čarodějnictví. Potvrdil, že děti byly opravdu očarovány, což byl jeden z hlavních důkazů obžaloby, který nakonec vedl k popravě obou žen.

Čarodějnice z Malmesbury – 1672

Městečko ve Wiltshire v Anglii bylo po celé 17. století proslulé svými hony na čarodějnice. Místní věřili, že zde čarodějnice vraždí děti. V roce 1672 zde bylo z čarodějnictví obviněno 14 žen a posláno k soudu do Salisbury. Soudce James Long nakonec dvě z nich – Anne Tillingovou a Judith Witchellovou – poslal na šibenici. Také on napsal dílo o čarodějnictví, ve kterém se odvolává především na Henryho Mora.

iZdroj fotografie: Public Domain

Čarodějnice z Bidefordu – 1682

Během soudu v Exeteru byly v roce 1682 k smrti odsouzeny tři ženy z devonského přístavu Bideford. Podle obžaloby uzavíraly smlouvy s ďáblem a používaly čarodějnictví k zabíjení svých nepřátel. I po jejich popravě byla vydána brožura, kde se na základě pseudovědeckých tvrzení dokazuje existence a nebezpečnost čarodějnictví. Každopádně byl tento případ poslední popravou čarodějnic v Anglii.

Salemské procesy – 1692

Asi historicky nejznámějším případem honu na čarodějnice je případ ze Salemu v Massachusetts v dnešních Spojených státech. Hysterie, která zde propukla, vedla k popravě celkem 20 žen. Ukázalo se, že zdejší soudci byli ve svém rozhodování velmi ovlivněni právě díly Mora a Glanvilla a byli přesvědčeni o vědeckém důkazu čarodějnictví. Také se na toto téma pokoušeli publikovat.

Zdroj: HistoryHit