Budapešť stojí na vápenci, který teplé prameny proměnily v dutiny. Pod hradem z nich vznikl labyrint, část zůstává dodnes neprozkoumaná

Pod Budínským hradem se táhne jeskynně-sklepní systém, jehož evidovaná část měří 3,3 km. Starší mapování napočítalo pod vrchem Várhegy téměř 10 km dutin.

Foto: Godot13 / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Budapešť má pověst města lázní, kde se z hlubin dere horká voda do bazénů pod secesními kopulemi. Tatáž voda ale kdysi pracovala i jinde. Pod hradním vrchem na budínské straně Dunaje rozpouštěla horninu, odnášela měkké vrstvy a zanechala po sobě soustavu dutin. Lidé je později rozšířili a proměnili ve sklepy, studny, kryty i nemocnici. Co dnes turisté znají jako „labyrint“, tvoří ve skutečnosti spodní patro celé hradní čtvrti, přírodní dílo s lidskými přístavbami, jejichž rozsah dodnes nikdo přesně nevyčíslil. Kdo sestoupí pod dlažbu ulice Úri utca, prochází geologickou pamětí metropole, kterou si každá generace upravila podle vlastních potřeb.

Termální prameny jako stavitel: jak se ve vápenci pod Budínem otevřely dutiny

Várhegy, tedy Hradní vrch, leží na jižních výběžcích Budínských vrchů. Jeho základ tvoří slíny, nad nimi leží deska sladkovodního vápence, přesněji travertinu. Ten vytvořily samy termální vody. Vyvěraly z hloubky, nesly rozpuštěný uhličitan vápenatý a postupně ho ukládaly do pevného krunýře nad měkčím podložím.

Pak se role obrátily. Voda pronikající puklinami začala vápenec rozpouštět, zvlášť tam, kde v ní byl oxid uhličitý. Na rozhraní travertinu a slínu vymílala měkčí materiál, rozšiřovala praskliny a hloubila prostory. Podle přehledu The Castle of Buda a podkladů k maďarské kandidatuře na světové dědictví patří budínské jeskyně k termokrasu, typu krasu, který místo deště modeluje voda zespodu. Celá soustava jeskyní budínského termálního krasu má přes 53 km chráněných chodeb a hradní jeskyně v ní vyniká právě svou genezí na styku dvou hornin.

Jak dlouho to trvalo? Maďarské národní parky hovoří o „společné práci člověka a přírody“ v rozpětí stovek tisíc let. Jedno přesné datum pro vznik všech prostor neexistuje. Některé dutiny byly hotové dávno předtím, než nad nimi vyrostla první hradba.

Od vinného sklepa po protiletecký kryt: co z jeskyní udělali obyvatelé hradu

Středověcí měšťané brali přirozené dutiny jako dar. Prohlubovali je, propojovali s domovními sklepy, hloubili do nich studny a šachty. Skladovali tu víno a potraviny, při obléhání či požárech sem utíkali. Pod každým domem tak rostl soukromý podzemní svět, který se se sousedním postupně spojoval.

V 18. a 19. století hluboké sklepy ztrácely smysl. Majitelé je zasypávali sutí a odpadem, studny přetékaly a prosakující voda rozleptávala základy domů nahoře. Propady přiměly městský technický úřad jednat: v letech 1882 až 1886 zmapoval 120 skalních sklepů mezi náměstím u Vídeňské brány a náměstím Dísz tér. Dobový odborný text už tehdy zmiňoval téměř 10 km dutin pod vrchem. Romantika ustoupila statice.

Skutečné záchranné práce se rozběhly až ve 30. letech 20. století. Dne 17. srpna 1935 se otevřelo první jeskynní muzeum. O osm let později, v roce 1943, armáda propojila úseky pod náměstím Nejsvětější Trojice, ulicemi Úri utca a Országház utca a náměstím Dísz tér do takzvaného Velkého labyrintu o délce 4 km. Za války podzemí sloužilo jako vojenské zázemí, zdravotnické prostory i protiletecký kryt. Po roce 1961 se části postupně vracely veřejnosti a od roku 1983 funguje jižní úsek jako Budínský labyrint.

Podle nás právě tahle proměna dodává místu váhu. Labyrint pod hradem vznikl jako souhra přírody a infrastruktury, jako sklad, vodárna, nemocnice a úkryt v jednom.

Kam se veřejnost nepodívá: neprozkoumané chodby pod vrchem Várhegy

Turisté dnes vidí jen výseč celku. Správa národního parku Duna-Ipoly eviduje 3,3 km dlouhý systém, z něhož běžná trasa měří 1,5 km a krátká 0,6 km. Střední část, rekonstruovaná v roce 1997, je přístupná jen skupinám s průvodcem. Zbytek dutin, o nichž mluvilo mapování z 19. století, zůstává mimo prohlídkové okruhy, často pod obytnými domy, institucemi a dlažbou ulic.

Co by se tam mohlo skrývat? Dosavadní výzkumy v systému vynesly na světlo lidské i zvířecí kosti, zbytky koní, keramiku, nápisy, středověké předměty a stopy válečných přestaveb. Z kostí vznikla takzvaná Kostnice. Archeologická databáze Maďarského národního muzea vede hradní jeskyni jako lokalitu se stopami pravěku a středního paleolitu a web Várbarlangu zmiňuje kamenné nástroje staré 250 až 300 tisíc let. Dá se čekat, že další úseky by přinesly spíš zasypané sklepy, studny a stavební vrstvy než truhly zlata. I tak by šlo o cenné nálezy.

Otevření nových chodeb by podle nás vyžadovalo statické posouzení, archeologický dohled, osvětlení i únikové cesty. A historie s propady domů ukazuje, proč se do toho nikdo nežene.

Drákula, harém a ženské kostry: legendy budínského podzemí

Soukromá atrakce Labirintus na adrese Úri utca 9 s legendami pracuje ráda. Podle jejího webu stál nad vstupem turecký harém, v chodbách se našly ženské kostry z osmanského období a středověcí obyvatelé tu ukrývali bohatství před výběrčími daní. Jde o místní tradici a kuriozity, které atrakce předkládá návštěvníkům.

Nejslavnější příběh spojuje podzemí s Vladem III. Napichovačem, předlohou Drákuly. Historické jádro shrnuje text Univerzity Loránda Eötvöse: uherský král Matyáš Korvín ho na podzim 1462 nechal zatknout a přes deset let držel v domácím vězení v Budíně a Visegrádu. Legenda pak vládce Valašska přesunula do konkrétní kobky pod hradem. Návštěvníci tak sestupují do míst, kde se dějiny a pověst prolínají tak těsně, že je oddělí jen pozorné čtení.

Tři podzemí pod jedním hradem: co navštívit a kolik zaplatíte

Populární texty často míchají tři odlišné vrstvy. Rozdíl přitom rozhoduje o tom, kam si koupíte lístek.

	Labirintus (Úri utca 9)	Budai Vár-barlang (Duna-Ipoly)	Širší systém pod vrchem Várhegy
Provozovatel	soukromý	národní park	různé, bez jednotné správy
Prohlídka	samostatně podle šipek, asi 30 minut	s průvodcem, 45 minut až 3 hodiny	nepřístupný
Teplota	16 až 18 °C, vlhkost 90 %	kolem 12 °C	neuvádí se
Vstupné	asi 334 Kč (dospělý)	261 až 502 Kč	neuvádí se
Rezervace	ne, denně 11 až 18 h	jen online, u vchodu se neprodává	neuvádí se

U národního parku stojí plná trasa s maďarským výkladem asi 361 Kč, krátká 261 Kč a rozšířená výprava na dvě a půl až tři hodiny 435 Kč. Hodinu a půl dlouhá trasa s anglickým výkladem vyjde na 502 Kč, krátká na 415 Kč. Česky zatím nikdo neprovází. Skupiny mají limit 25 osob, psi nesmí dovnitř a na opozdilce se nečeká. Aktuální termíny vypisuje Duna-Ipoly a vyplatí se je zkontrolovat těsně před cestou. Labirintus zase upozorňuje, že otevírací dobu může změnit bez ohlášení.

Z Prahy jede vlak do Budapešti necelých sedm hodin. Ranní railjet Metropolitan vyráží z hlavního nádraží v 7:37 a na nádraží Nyugati přijíždí ve 14:28, takže prohlídku stihnete ještě v den příjezdu. Na prodloužený víkend jde o ideální kombinaci termálních lázní a podzemí, které ta samá voda vytvořila.

Rodinám s kočárkem nebo hůře pohyblivým cestovatelům doporučujeme jeskyni Szemlő-hegyi na kraji města. Vstupy jsou každou hodinu, lístek stojí kolem 261 Kč a trasa je sjízdná i pro invalidní vozík. Jeskyně Pál-völgyi za stejnou cenu nabídne větší dobrodružství, ovšem přes 400 schodů.

A srovnání s domovem? Vltavotýnské podzemí měří zpřístupněných 160 metrů, ručně je vyrazili v pararulách a chodbami vysokými kolem 130 cm se prochází v předklonu. Budín proti tomu působí jako podzemní město, kde člověk jen dokončil to, co začala horká voda.