Babylonská mapa světa spojuje geografii s představami o mytickém uspořádání světa

Hliněná tabulka o velikosti dlaně ukrývá celý svět tak, jak ho viděli Babylóňané: Babylon uprostřed, kolem kosmický oceán a za ním kraje, kam nedoletí ani okřídlený pták.

Foto: Gary Todd - licence CC0 1.0

Tabulka s označením BM 92687 leží v prosklené vitríně Britského muzea v Londýně, místnost 55. Měří pouhých 12,2 × 8,2 centimetru, je popraskaná a na rubu z velké části nečitelná. Přesto bývá označována za nejstarší dochovanou mapu světa. Ne proto, že by ukazovala přesné kontury kontinentů, to nedělá ani vzdáleně. Její výjimečnost spočívá v něčem jiném: na jedné ploše propojuje reálnou geografii Mezopotámie s kosmologickým výkladem toho, kde končí zkušenost a začíná mýtus.

Babylon jako pupek světa

Uprostřed mapy stojí obdélník s nápisem „Babylon“. Protíná ho dvojice svislých čar, řeka Eufrat. Kolem centra jsou rozmístěny další pojmenované oblasti: Asýrie, Urartu, Dér, Súsy, Bít-Jakín, Habban. Všechno je zakresleno schematicky, bez měřítka, jednoduchými geometrickými tvary. Tigris chybí úplně. Asýrie leží příliš na jihu, Súsy jsou posunuté, Habban umístěn zjevně chybně.

Jenže navigační přesnost nebyla cílem. Vzájemné vztahy míst jsou rozpoznatelné: Urartu je vůči Asýrii zhruba tam, kde má být, Babylon sedí na Eufratu smysluplně. Mapa neříká „tudy se jde“, ale „takhle je svět uspořádaný“. A v tom uspořádání má Babylon jednoznačně ústřední místo.

Hořká řeka: hranice mezi známým a neznámým

Celou vnitřní plochu obepíná kruhový pás vody označený jako marratu, „Hořká řeka“. Nejde o žádný konkrétní vodní tok. Je to kosmická hranice, oceán obklopující obydlený svět. Odborník Wayne Horowitz ve své analýze tabulky čte vnitřní plochu jako zemský povrch a prostor mezi dvojitými kruhy jako tento kosmický oceán.

Za ním začíná to nejpozoruhodnější. Z vnějšího kruhu vystupuje osm trojúhelníkových výběžků, takzvaných nagú, tedy „regionů“. U některých jsou dopsány vzdálenosti v jednotkách béru (šest nebo sedm), u jednoho stojí poznámka, která se čte jako „kde není vidět Šamaš“, kde Slunce nikdy nevychází. Podle jedné interpretace jde o severní oblast, kam z pohledu Mezopotámie sluneční dráha skutečně nesměřuje. Podle jiné jde o hlubší kosmologickou představu, že Slunce se vrací podsvětím a některé kraje prostě míjí.

Co obývá okraj světa

Líc tabulky vypočítává podivuhodná stvoření: zmiji, mořského hada, mytického ptáka Anzú, škorpioního muže, býčího muže, lva, vlka, opici i pštrosa. Britské muzeum je spojuje právě s vnějšími regiony nagú. Rub tabulky měl tyto oblasti popsat podrobněji, ale text je z velké části poškozený; bezpečně přiřadit konkrétní bytost ke konkrétnímu trojúhelníku dnes nelze.

Co se zachovalo, stačí na obrys: jedna oblast je místem, kam nedoletí okřídlený pták, jiná patrně souvisí s podivuhodnými stromy nebo záplavami, další s rohatým dobytkem. Závěrečná poznámka na rubu říká, že nitro těchto regionů „nikdo nezná“. Motivy vzdálených, temných a neprostupných krajů přitom připomínají Epos o Gilgamešovi; pojem nagú se objevuje i v jeho XI. tabulce, kde po opadnutí potopy vystupují z moře vzdálené regiony.

Nejstarší mapa světa? Záleží na definici

Tabulka pochází přibližně ze 6. století př. n. l., ale obsahuje poznámku, že jde o opis starší předlohy. Britské muzeum z kombinace uvedených toponym vyvozuje, že původní kompozice nemohla vzniknout dříve než v 9. století př. n. l. Starší mapy přitom existují, například Turínský důlní papyrus z doby egyptské Nové říše je praktická topografická mapa s cestami a nalezišti zlata. Jenže to není mapa světa. Zobrazuje konkrétní krajinu, ne kosmický řád. Babylonská tabulka je proto přesněji „nejstarší dochovaná mapa, která si klade ambici zobrazit svět jako celek“.

Od řeckých kruhových map světa, které známe hlavně z pozdějších svědectví a rekonstrukcí, se liší dochováním i formou. Zajímavé ale je, co sdílejí: i rané řecké mapy počítaly s oceánem obklopujícím obydlený svět. Představa kosmické vody jako hranice nebyla babylonským unikátem, byla to sdílená intuice starověkého Středomoří.

Kde si ji prohlédnout

Tabulka je veřejně vystavena v Britském muzeu, místnost 55, vitrína 16. Vstup je zdarma, muzeum doporučuje rezervovat si bezplatný časovaný vstup předem. Běžná otevírací doba je denně od 10 do 17 hodin, v pátek do 20.30. Kdo se do Londýna nechystá, najde detailní snímek na Google Arts & Culture i s možností přiblížení a virtuální prohlídky galerie.