Znalosti o Atlantidě skrývají i děsivá tajemství. Což by mohlo vysvětlovat, proč o ní i dnes víme tak zoufale málo. Přesto byla její existence nezpochybnitelně prokázána.
Podle mnoha vědců existují informace o starověkých zdrojích, ale vždy v do nějaké míry zahalené formě. Díky Platonovi ovšem víme, jak říkali obyvatelé tajemné civilizace svému kontinentu. Historie Atlantidy a veškerých jejích legend je známá z Platonových dialogů Timaios a Kritias. Platon o ní jako dítě slyšel od svého pradědečka Kritia, devadesátiletého starce, který zkazky zaslechl ve svém dětství od samotného Solona.
Informace putující přes generace
Ten byl jedním ze sedmi řeckých mudrců, přítel jeho otce Dropida. Bylo by obtížné najít důvěryhodnější zdroj. Důvod pečlivého ukrývání starověkých znalostí a pouhé existence Atlantidy je neodolatelná hrůza. Ta pochází ze vzpomínek posledního Atlantiďana a obrovské síly černé magie. Ta byla kontrolována a zcela volně používána morálně degradovanými pozůstatky toho, co byla kdysi osvícená a krásná čtvrtá rasa.
O tomhle věděl jak Platon, tak i kněží starověkého Egypta. Pouze slavnostní přísaha, která se pak rozšířila i na mystéria novoplatoniků, zabránila kompletnímu odkrytí pravdy. Skutečně, znalosti posledního Atlantiďana byly tak tajné, že odhalení přesné lokality nebo jen existence bylo trestáno smrtí. Obyvatelé disponovali superschopnostmi, protože šlo o přímé potomky bohů nebo božských králů. Aspoň za takové byli ve své době považováni.
I zmínka znamenala smrt
Stejnou věc tvrdil Theopompos ve své práci Meropis, když mluvil s Féničany. Jejich navigátoři ve vodách západních břehů Afriky byli natolik utajení, že často potopili vlastní loď jen proto, aby zametli stopy svých aktivit před zvědavými cizinci. Hrůza pocházející z vlivu zkažených lidí, posílená technikami černé magie, donutila starověké národy v různých zemích nejen skrýt samotnou skutečnost existence smrtícího kontinentu a jeho populace.
Dokonce se vyhýbali jen zmínkám o skutečných jménech či příjmeních. Nakonec vymysleli náhradní, čímž došlo k překladu starověkých jmen do jejich vlastních jazyků. Atlantida je tak často skloňována pod zcela odlišnými jmény, aniž by o tom tlumočníci sami věděli. Síla jména je veliká, což bylo známo od prvního seznámení skrze božské učitele. A samotný Solon pak jméno Atlantiďanů převedl do výrazů, které k tomuto účelu sám vymyslel.
Různé verze, které odkazují k témuž
Ve spojení s hlavní pevninou Atlantidy je potřeba mít na paměti, že různé zdroje – nejen ze starověkého Řecka – pracují s protichůdnými prohlášeními. Někdo mluví o velkém kontinentu, ostatní zase o malém ostrově Poseidonis, který má být posledním pozůstatkem. Stalo se tedy zvykem přijímat všechny, protože všechny odkazují k jednomu. Nesprávnost se ale stává zcela zjevnou vzhledem k nesoudržnosti mnoha různých prohlášení ohledně velikosti.
„Magie ztratila své jméno a spolu s ním i právo na vlastní rozeznání. Je ale používána denně a jejími potomky jsou magnetismus, síla psaného slova a další vlivy.“ Pravdou je, že magie stále působí mezi lidmi, bez ohledu na jejich slepotu k její přítomnosti, vlivu a uživatelům. Svět je plný takových nevědomých čarodějů jak v politice, tak v každodenním životě. Stejně tak v kostelech víry nebo citadele svobodného myšlení. Všude pomáhá i škodí.