Máte rádi párky v rohlíku? Pokud ano, zpozorněte. Jedna taková svačinka vám zkracuje život o 36 minut

Mnoho zvířat obětovalo pro tento požitek svoje tělesné části a žádný „objem kalorií“ nebo „obsah tuku“ jejich oběť nezlehčí. Jenže co když použijeme trochu jinou metriku? Co když vám jednoduše řekneme, že každý takový kousek vás posune přesně o 36 minut blíže smrti. Zastavili byste se u toho stánku i příště? Číslo rozhodně není náhodné a došla k němu nedávná studie uveřejněná v magazínu Nature Food.

Jak rizikové jsou párky v rohlíku?

Vědci spočítali rizikovost a dopad na lidské zdraví celkem u 5 853 potravin. A i když se párek v rohlíku stává určitou obětí, má výzkum i dobré zprávy. Stačí totiž celkem malá změna ve vašem jídelníčku a můžete radikálně zlepšit svoje zdraví i eliminovat vlastní uhlíkovou stopu. „Stačí vám nahradit jen 10 % kalorií z hovězího a dalšího průmyslově zpracovaného masa. Dejte si místo toho směs ořechů, celozrnného pečiva, ovoce a zeleniny.“

iZdroj fotografie: Pxhere

„V průměru vám tato změna sníží vaši uhlíkovou stopu o třetinu, a navíc prodlouží váš život o 48 zdravých minut za den,“ vysvětlují autoři studie Olivier Jolliet a Katerina Stylianou. „To je značné zlepšení při takto minimalistické změně.“ A jak celá ta legrace funguje? V první řadě bylo spočteno zdravotní skóre potravin, hlavně jejich nutriční index. Ten je stanoven na základě 30 let zdravotnických a dietologických záznamů.

Rizika a přínosy jednotlivých potravin

Pomocí této obrovské zásoby informací mohou vědci během minut spočítat zdravotní přínosy nebo rizika tisíců potravin. Párek v rohlíku tak vyšel jako 36 minut ztráty, zatímco porce okurky jako 10 minut navíc. Případně můžete sníst párek a pak si okurkovým salátem trochu polepšit a tu smrt podvést. To ale nebyl konec studie, protože tým chtěl vzít v úvahu také tolik skloňovaný vliv na životní prostředí.

Na to byla použita metoda IMPACT World+ (Vliv na svět), která měří dopad na prostředí způsobený životním cyklem každé potraviny. Tedy jejím pěstováním, zpracováním, přípravou, konzumací, odpadem, užitou vodou a dopadem na samotné zdraví. Celkově vzato použili badatelé na 18 indikátorů na stanovení kompletního skóre každé potraviny. Kombinací všech faktorů tak vznikly tři zóny obsahující prakticky všechno, co jíme.

Červená, žlutá a zelená zóna

Podobně jako u barev na semaforu jde o symboly pro „stop“, „pokračujte opatrně“ a „s chutí do toho“. V první skupině je například zpracované maso, jehož výroba má velký vliv na životní prostředí. Příkladem žluté zóny jsou například gumoví medvídci. Ti nemají výraznou uhlíkovou stopu, ale také prakticky žádné živiny, jsou tedy bez dopadu na obou stranách. Zelená je už zmíněná zelenina, ovoce, zrní, ořechy a některé mořské plody.

iZdroj fotografie: Pxhere

Párky v rohlíku se pak nachází jednoznačně v červené zóně. Tým hlavně doufá, že tento přístup trochu rozežene černobílé vnímání stravy. Ta je mnohdy ve zdravotním ohledu brána jako „všechno, nebo nic“, existuje zde však mnoho odstínů. Známý český šéfkuchař Zdeněk Pohlreich opakovaně prohlašuje, že nejsou „nezdravá jídla“, ale pouze „nezdravé porce“. A slepé následování mnoha módních trendů může vést k mnohem větším problémům.

Kterou velmi nezdravou pochutinu si dopřáváte rizikům navzdory?

Zdroj: IFLScience