Jak dlouho trvá, než se zamilujete? Minuty, dny, měsíce, roky? Odborníci si nad touto otázkou lámou hlavu již celá staletí

Jenže jak se vlastně formuje skutečná láska? Postup od prvotního zakoukání ke skutečnému vztahu a citu závisí, jak už to u lidí bývá, na mnoha faktorech. Víme například, že dva lidé mají větší šanci na propojení tehdy, když žijí blízko sebe a když se pravidelně vídají. Právě blízkost je jedna z věcí, které mají na romantické vztahy silný vliv. Jenže jak dlouho takové formování trvá? Vědecká odpověď je velmi komplikovaná.

Problém časové osy

Bohužel ani odborníci nedovedou přesně stanovit časovou osu těchto událostí. Jde přitom o velmi vzácný moment shody napříč obory. Neexistuje zkrátka přesná možnost stanovení dnů, týdnů či let, během kterých se zrodí skutečná láska. Rozdílnost vychází z povah lidí, z kontextů událostí a různých způsobů, jakými se mezi sebou dotyční setkávají. Proto je skutečně každý vztah naprosto jedinečný a žádnou konkrétní formu nelze paušalizovat.

iZdroj fotografie: Pixabay

Vědci jsou v zásadě schopni určit jednotlivé fáze, kterými lidé během formování trvalého vztahu prochází. Jenže je velmi obtížné jejich počátky nebo konce přesně zasadit v čase. Vztah má několik fází, které postupně odchází a přechází v další. Jmenují se fascinace, konzumace a dekadence. V první jsme druhou osobou naprosto posedlí, v druhé přijímáme plnými doušky vše, co vzájemná společnost nabízí. Ve třetí nadšení upadá a rodí se trvalejší vztah.

Láska na první pohled

Tohle je další případ, který nelze nijak objektivně změřit. Studie ovšem dochází k závěru, že tento fenomén je reálný, protože lidi ho zkrátka jako skutečný uvádí. Někteří se zamilovali jen jednou za celý život, jiní milionkrát. A někdo může mít novou lásku každý týden. Existuje obrovská variabilita v četnosti, intenzitě, rychlosti či vůbec přítomnosti tohoto prvku v životě člověka. Jenže láska na první pohled není zárukou, že takový vztah vydrží delší dobu.

iZdroj fotografie: Pixabay

Vzájemná atraktivita nám pomáhá se spojovat a reprodukovat jako druh. Jenže je to oddanost a láska, co pomáhá vytvořit trvalé pouto a také věnovat péči potomkům. Ti jsou ostatně důvodem, proč nás příroda láskou vůbec vybavila. Pokud ale přejedete očima lidi v místnosti a najednou ucítíte ono známé vnitřní tetelení, může to klidně vést k trvalému životnímu poutu a partnerství. Takto si druha vybírají například i hraboši prérijní.

Zdroj: ScienceFocus