Z učebnic anatomie postupně zmizel funkční orgán ženského těla. Bioložka si ho všimla náhodou a zjistila, že stále funguje

Drobná síť kanálků u vaječníku, kterou anatom popsal už v roce 1870, se postupně vytratila z učebnic. Pokusy na myších ukazují, že produkuje tekutinu s bílkovinami.

Foto: Marko Milivojevic/Pixnio

Jennifer McKeyová, vývojová bioložka z Dukeovy univerzity, snímala celé myší vaječníky. Chtěla vidět, jak se orgán během vývoje skládá dohromady. Na obrazovce se však u spodního okraje vaječníku objevilo něco, co tam podle běžných atlasů nemělo co dělat: zakřivený útvar připomínající podkovu. Vědkyně se pustila do staré literatury a stopa ji dovedla do 19. století, ke struktuře zvané rete ovarii, česky síť vaječníků. Ta se kdysi objevovala v anatomických příručkách, dnešní studenti medicíny o ní ale většinou neslyší. McKeyová se spolu s kolegyní Dilarou Anbarciovou a dalšími vědci rozhodla zjistit, k čemu síť slouží. Výsledky, které vyšly v časopise eLife 19. března 2025, ukazují útvar, který u myší rozhodně nepůsobí jako mrtvá zátěž.

Podkova u myšího vaječníku a stopa vedoucí do roku 1870

Rete ovarii poprvé podrobně popsal německý anatom Wilhelm von Waldeyer v knize Eierstock und Ei (Vaječník a vajíčko), kterou v roce 1870 vydalo lipské nakladatelství Wilhelm Engelmann. Waldeyer patřil k velkým jménům tehdejší anatomie a jeho popis se dostal i do raných vydání slavné Grayovy anatomie, bible generací lékařů.

Pak ale přišel postupný ústup. Struktura neměla zjevný úkol, a tak ji odborníci zařadili mezi vývojové pozůstatky, které embryo vytvoří a dospělý organismus už nepotřebuje. Z novějších učebnic se vytrácela, až z nich prakticky zmizela. Přesné vydání, ve kterém naposledy figurovala, dostupné prameny neuvádějí. Proces byl spíš pozvolný než náhlý.

McKeyová dnes působí na Coloradské univerzitě v kampusu Anschutz Medical Campus. Ke svému objevu se podle magazínu Science News dostala díky technice, kterou Waldeyer neměl k dispozici: trojrozměrnému zobrazení celé tkáně najednou. Klasická anatomie pracovala s tenkými řezy, na nichž se drobná síť kanálků snadno ztratí mezi okolními vrstvami. Celkový pohled naopak odhalil souvislý útvar s jasným tvarem.

Proč vaječníková síť vypadla z výuky anatomie

Co se s rete ovarii stalo v humánní medicíně, ukazuje i současná odborná terminologie. V otevřené verzi Terminologia Anatomica 2020, mezinárodního seznamu anatomických názvů pro lidské tělo, jsme výraz „rete ovarii“ nedohledali. Veterinární svět je na tom jinak. Mezinárodní seznam histologických termínů Nomina Histologica Veterinaria 2017 jej v kapitole o samičím pohlavním ústrojí uvádí jako standardní pojem.

Struktura tedy z biologie úplně nevymizela. Zůstala ve slovníku veterinárních histologů, zatímco z humánní výuky se vytratila. Český student medicíny by ji v běžných skriptech hledal marně a důvod, proč by se o ní měl učit, zatím chybí. Pokud by se funkce prokázala i u žen, nastala by zajímavá situace: zapomenutý termín by se do výuky vracel po více než století.

Podle nás tento příběh dobře ilustruje, jak se poznání o ženském těle vyvíjí. Anatomie vaječníku působila jako dávno uzavřená kapitola. Výzkum se soustředil na folikuly, hormony a ovulaci, tedy na části s prokázaným významem pro plodnost. Stačila ale nová optika a starý popis dostal úplně jiný rozměr.

Tři části a jeden proud: co rete ovarii dělá u myší

Tým kolem Anbarciové a McKeyové rozložil myší síť vaječníků na tři oddíly:

• intraovariální rete, které leží přímo uvnitř vaječníku,
• spojovací rete, které funguje jako most,
• extraovariální rete, uložené v tkáni obklopující vaječník.

Právě vnější úsek se ukázal jako nejzajímavější. Tvoří kanálkovitou strukturu zakončenou rozšířeným váčkem, který je naplněný tekutinou. Vědci do něj mikroinjekcí vpravili dextran, značkovací molekulu dobře viditelnou pod mikroskopem, a sledovali, kam se obsah přesouvá. Tekutina proudila směrem k vaječníku.

Hmotnostní spektrometrie pak odhalila, co v tekutině plave: vylučované bílkoviny, z nichž některé mohou mít význam pro činnost vaječníku. Mezi nimi se objevil i protein spojovaný se zráním vajíčka a údržbou folikulů. Síť přitom nezmizí po narození, jak by se u vývojového pozůstatku dalo čekat. U myší přetrvává do dospělosti.

Do celé mozaiky zapadá ještě jeden detail. Extraovariální rete se těsně dotýká krevních cév, imunitních buněk zvaných makrofágy a výběžků nervů. Útvar je tak napojený na tři hlavní komunikační systémy těla. Výzkumníci k jeho popisu použili barvení na protein PAX8, který kanálky spolehlivě označí, konfokální mikroskopii a 3D rekonstrukce.

Studie nevznikla na zelené louce. Už v dubnu 2024 tým publikoval v časopise Scientific Data rozsáhlé soubory genetických dat z fetálního i dospělého myšího rete ovarii, včetně analýz jednotlivých buněk. Z náhodného pozorování se během pár let stala systematicky zmapovaná tkáň. Redakce eLife práci ohodnotila jako „důležitou“ a její důkazy označila za „přesvědčivé“. Takové hodnocení by odborní posuzovatelé popularizační kuriozitě jen stěží udělili.

Plodnost a ženské zdraví: kde končí data a začínají hypotézy

Nabízí se zásadní otázka: mají tuto strukturu i ženy? Ano. Lidské rete ovarii v odborné literatuře popsané je. Už v roce 1999 se mu věnovala studie, která v něm sledovala receptory pro estrogen a progesteron a také protein Ki-67, ukazatel buněčného dělení. Přítomnost hormonálních receptorů naznačuje, že tkáň může reagovat na ženský cyklus.

Data o proudění tekutiny, vylučování bílkovin a kontaktu s cévami či nervy ovšem pocházejí z myší. U lidí srovnatelné funkční měření zatím chybí. Rozdíl mezi „struktura existuje“ a „struktura dělá totéž co u hlodavců“ je přitom zásadní.

Anbarciová podle Science News vidí v nálezu možnou souvislost s plodností. Upozorňuje na geny, které se zapínají pod vlivem hormonů, a na zmíněný protein spojený se zráním vajíček. Švýcarský vývojový biolog Serge Nef z Ženevské univerzity zůstává zdrženlivější. Rozhodující budou podle něj pokusy, při nichž vědci síť vyřadí z činnosti nebo odstraní a sledují, zda se plodnost změní. Stejně tak bude třeba zjistit, jestli podobný mechanismus funguje i u žen.

Dá se tedy předpokládat následující pořadí kroků:

Fáze	Co je potřeba ověřit	Stav
Myší model	Stavba, proudění tekutiny, bílkoviny	Doloženo
Myší model	Vliv odstranění sítě na plodnost	Navrženo
Lidská tkáň	Sekrece a proudění u žen	Zatím nepotvrzeno
Klinika	Diagnostika, léčba	Bez podkladů

Pro českou gynekologickou praxi z objevu zatím nic neplyne. Pokud by se však u žen potvrdilo, že síť posílá do vaječníku signální bílkoviny, mohla by se v dalších letech stát novým směrem výzkumu neplodnosti s nejasnou příčinou nebo poruch funkce vaječníků. Podle nás by to byl jeden z nejzajímavějších obratů v reprodukční biologii posledních let.

Slepé střevo a brzlík: orgány, které medicína také dlouho podceňovala

Rete ovarii není v historii medicíny osamělým případem. Slepé střevo, přesněji jeho červovitý výběžek, dlouho platilo za zbytečný přívěsek. Přehledová studie z roku 2022 mu dnes připisuje roli ve střevní imunitě a možná i v obnově prospěšných bakterií po průjmových onemocněních.

Ještě výmluvnější je osud brzlíku. Podle amerických Národních institutů zdraví jej vědci kdysi považovali za pozůstatek bez užitku. Teprve v 60. letech vyšlo najevo, že se v něm formují T-lymfocyty, klíčové buňky imunitní obrany. A v březnu 2026 list Harvard Gazette shrnul dvě studie, které spojují zdravý brzlík u dospělých s delším životem, nižším rizikem srdečních chorob a lepší odpovědí na imunoterapii rakoviny.

Vzorec se opakuje. Struktura bez zjevné funkce skončí na okraji zájmu a teprve nové metody ukážou, že si zasloužila víc pozornosti.