Vědci identifikovali čtyři typy Alzheimerovy choroby, které se liší dopadem na lidské tělo. Jejím rozklíčováním je možné v budoucnu zvrátit její negativní vliv

Za použití speciálního algoritmu na skenech více než tisícovky lidí se zdravým, nebo Alzheimerem postiženým mozkem odhalili vědci čtyři způsoby, jakými se tau proteiny napojují mezi neurony. Špatně poskládané tau proteiny jsou úzce spojeny se vznikem a rozvojem této choroby. Dříve se ovšem mělo za to, že vzorec jejich propletení s tkáněmi v mozku je více méně stejný u všech pacientů. Jenže poslední výzkumy ukazují, že tomu tak není.

Celkem čtyři možné varianty

Vědci zatím identifikovali 4 vzory patologie tau proteinu, které se postupem času odlišují. Podíl jednotlivých typů se pohybuje mezi 18–30 %, což znamená, že všechny jsou poměrně běžné a ani jeden z nich nedominuje. První varianta zahrnuje asi 30 % případů, postihuje spánkový lalok a ovlivňuje hlavně paměť. Druhá (18 % případů) se objevuje na jiných místech kůry mozkové. Spíše než paměť zasahuje plánovací dovednosti a schopnost provádět běžné denní činnosti.

iZdroj fotografie: Unsplash

Třetí varianta nalezená opět ve 30 % případů se podepisuje u pacientů hlavně na zraku. Ovlivňuje orientaci, posouzení vzdálenosti a rozeznávání tvarů. Čtvrtý a poslední podtyp, zachycený v 19 % případů, se šíří asymetricky v levé mozkové hemisféře a ovlivňuje řečové schopnosti dotyčného člověka. Tyto objevy umožnila detailní 3D pozitronová tomografie použitá při skenování mozku.

Boj se stále častější diagnózou

Následné analýzy vzorků a dat potvrdily tyto čtyři typologie rozvoje nemoci a vysvětlují tak její různé průběhy. Alzheimerova choroba se ukazuje jako mnohem heterogennější, než si vědci původně mysleli. Je na místě provést revizi dosavadních metod, které jsou používány ke stanovování průběhu nemoci u konkrétních pacientů. Alzheimer je vedoucí světovou formou demence a s narůstajícím věkem populace čísla dál dramaticky stoupají.

iZdroj fotografie: Pixabay

Obecně víme, že nemoc způsobuje stabilní úbytek neuronů, ale zatím nevíme, proč se tak děje. A dosud také není žádný lék, i když i na této frontě existuje určitý pokrok. Rozdělení na podtypy dovoluje určovat konkrétní zranitelné neurony, pozorovat efekt nemoci na ně a rozklíčovat, jak může být tento dopad zvrácen. Dalším krokem jsou dlouhodobé výzkumy, které by umožnily určit, které symptomy a kdy může pacient očekávat, a případně hledat nové možnosti léčby.

Zdroj: Lund University