Proč zadržování stolice může způsobit zmatek ve vašem nitru – vysvětluje gastroenterolog

Otázka „Jak často máme chodit na WC?“ nechává prostor pro velké rozdíly. Skutečná odpověď je kdykoli cítíte potřebu. Pravdou totiž je, že návyk na odkládání této potřeby a tím pádem zpomalení posunu střev může být spojen s vyšším rizikem problémů, jako je rakovina střeva či divertikulární choroby tlustého střeva. Stejně tak vás mohou potkat hemoroidy a další potíže. Proto je zlatým pravidlem gastroenterologie vyslechnout volání stolice, kdykoli se tato potřeba projeví.

Časté jídlo potřebu spouští

Na počátku 20. století došli fyziologové k závěru, že silným stimulem pro otevření střev bylo časté jídlo. Říkali tomuto mechanismu gastrokolický reflex. Většinou se hlásil po rychlém jídle, tudíž po snídani. Miminka obvykle uvolní střeva, když se potřeba projeví sama. Nicméně jakmile jsme schopni ji vědomě ovládat – přibližně ve stejné době, kdy se naučíme chodit – naučíme se s různou mírou úspěšnosti potřebu potlačovat.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Umění kontrolovat vlastní střeva je velmi důležitý vývojový krok, někteří to ovšem poněkud přehání. Zjistili jsme totiž, že se můžeme puzení dočasně zbavit, když ho chvíli ignorujeme. Většinou proto, že teď není zrovna vhodná chvíle. Vytvořit si z toho ovšem návyk vede k problémům jako je zácpa, bolest břicha, různě nepředvídatelné střevní projevy, nadýmání či větry. Hlavně také obecně pomalejší pohyb hmoty skrze střeva.

Znalost vlastního trávení

Obvykle máme celkem slušnou znalost toho, jak často na toaletu chodíme, ne všichni ale známe kompletní dobu, za jak dlouho námi potrava projde. Jinými slovy – za jak dlouho se jídlo dostane z jednoho konce na druhý. To je docela podstatné, protože problémy s náhlou či jinou potřebou mohou být znakem pomalého pohybu. Jednoduchý test je pozřít několik syrových zrn kukuřice a sledovat, za jak dlouho se objeví v míse.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Doba průběhu by měla být něco mezi 8–24 hodinami. Nikdo nepopírá, že existují skutečně nevhodné časy a místa na konání velké potřeby. Pokud z toho ale uděláte zvyk za každou cenu, bude ve vás potrava zůstávat déle, než by měla. To povede ke znatelnému zhoršení vašeho života. V průměru z nás vyjde za život 6 tun stolice složené z vody, bakterií, nestrávených rostlin a tuků plus dalších látek, které naše tělo opouští.

Hnití a fermentace

Čím déle ve vás potrava zůstává, tím víc hnije a fermentuje. To tvoří nejen větry, ale také tzv. metabolity, které jsou absorbovány střevní stěnou. Tato myšlenka sebeotravy střeva není nijak nová, pochází už ze starého Řecka. Delší přítomnost potravin ve střevě je spojena s rizikem rakoviny, střevních polypů, hemoroidů nebo žlučových kamenů. Nedávný zájem o mikrobiom spojil dysbiózu, tedy narušení rovnováhy a rozložení bakterií ve střevě, se stejnou příčinou.

Návyky na stolici si můžete vylepšit například pravidelnou konzumací vlákniny i dostatečným příjmem tekutin v jídelníčku. Pomáhá také pravidelná chůze a cvičení, zkrátka věnování pozornosti projevům vašich střev. Nejdůležitější je ovšem poslouchat svoje tělo. Ono vám samo dostatečně sdělí, co právě potřebuje. A přestože různé pracovní nebo jiné povinnosti mohou být naléhavé, rozhodně nestojí za ohrožení vlastního zdraví.

Jakými střevními problémy jste za život trpěli?

Zdroj: TheScientist