Stalin se pokoušel zkřížit své vojáky s opicemi. Projekt řídil Ivanov, přezdívaný Rudý Frankenstein

Jedním ze snů mnoha vědců je použití jejich disciplín k vytvoření nového a lepšího člověka. Na této premise stála také eugenika, pseudověda pocházející už z 19. století. Během 2. světové války pak dosáhla děsivého vrcholu v nacistických experimentech. Jejím cílem bylo buď párování lidí s vysněnými vlastnostmi, nebo zákaz párování těch nevyhovujících. Věřila totiž v naprostou roli genového určení a vylepšení lidské rasy jednoduchým křížením.

Idea, která se vůdci zalíbila

Pro Josefa Stalina byl ale takový postup asi příliš pomalý. Jakožto diktátorovi Sovětského svazu mu megalomanské projekty bez ohledu na morálku a životy rozhodně nebyly cizí. Podle zkazek tak osobně nařídil vytvoření rasy hybridů mezi člověkem a opicí. Tito supervojáci měli být novou armádou ve stopách devastující bolševické revoluce. Je na těchto příbězích ale něco pravdy? Seznamte se s Iljou Ivanovem, Rudým Frankensteinem.

iZdroj fotografie: Pixabay

Vážený ruský vědec se proslavil výzkumem umělého oplodňování koní. Svou průkopnickou techniku použil i na vytvoření dalších zvířecích hybridů včetně křížence zebry a osla. A počátkem 20. století dumal, zda by právě z opic a lidí vyšel podobný potomek. V roce 1926 tak dostal šanci to vyzkoušet v praxi. Dostal rozpočet rovný 10 000 dolarům a měl ve Francouzské Guineji pracovat s pařížským Institut Pasteur.

Postupně zkoušel všechny možnosti

Na místě ale našel jen trosky projektu a tamní šimpanzi nebyli pohlavně dospělí. Když čas pokročil, použil lidské sperma, i tak ale pokusy o početí selhaly. Rozhodl se proto oplodnit opičím spermatem lidské ženy. Měly být z místní nemocnice a nevědět o tom. Místní guvernér však celou věc zarazil. Ivanov vyčlenil 20 opic k převozu a našel 5 svolných žen, veškeré opice však zemřely před započetím experimentu.

iZdroj fotografie: Pixabay

Po roce 1930 se změnilo politické klima SSSR. Přijetí eugeniky bylo původně v módě i s vyhlídkou šlechtění dělníků věřících v komunistické ideje. Stalinovi se ale zalíbila idea přenesení vlastnosti na další generaci, tedy lamarckismus. Bylo to ovšem velmi blízké víře nacistů a z politického hlediska tedy neprůchozí. Stejně jako když Nacisté nepřijali teorii relativity, protože s ní přišel Žid. Rok 1930 tak pro Ivanova znamenal čistku z komunity.

Realita, nebo jen kolující chiméra?

Byl prohlášen za sabotéra a vyhnán do Kazachstánu, kde o 2 roky později zemřel. Otázkou však je, jestli pracoval na přímé Stalinovy rozkazy. Nejspíš ne a Stalin o jeho projektu vůbec nevěděl. Informace o supervojácích pocházela z novin New Scotsman a příběh pak koloval všude možně. Neexistuje spojení s jiným zdrojem, příběh poté zveřejnily také stránky kreacionistů. Souhlasí to s jejich viděním světa, protože to zasazuje ránu evoluci.

Skutečný příběh je však o etice, vědě a politice. Otázkou není, zda by to Ivanov takto dokázal, ale jestli to měl vůbec zkoušet. Tyto etické otázky jsou dnes mnohem relevantnější. S pokrokem v biotechnologii a s mnohem větším počtem možností i rozborů je však možné víc, než o čem sovětský Frankenstein kdy snil. Příběh tak zůstává ukázkou toho, kam se věda může dostat v momentě, kdy ji nikdo nekontroluje, případně ji podporuje až příliš.