Koronavirus nabírá od podzimu na síle. Opravdu se ale šíří během zimních teplot snadněji?

Jenže kromě kašlání, smrkání a dalších projevů to může vězet ještě v dalších skutečnostech. Zatímco v létě se hodně lidí vypravuje do práce i pěšky nebo na kole, v zimě se prakticky všechna populace koncentruje do autobusů, metra a vlaků. Krom toho svítí méně slunce, což vede k deficitu vitamínu D, a tudíž i obecně slabšímu imunitnímu systému. Jenže každoroční vzestup nákaz se projevuje tehdy, když je teplota a relativní vlhkost poměrně nízká.

Tajuplné cesty chřipkové nákazy

Virus chřipky lépe přežívá v suchém a studeném vzduchu, ve kterém se i snáze šíří. Je tedy důvod se domnívat, že to samé platí pro současný koronavirus, který má podobnou velikost i strukturu. V laboratorních pokusech s koronavirem a dalšími podobnými virovými částicemi se ukázalo, že moc dobře nepřežívají na pevném povrchu, pokud je teplota i vlhkost okolí vysoká. Příjemná pokojová teplota jim například poskytuje dobré podmínky na to udržet se naživu i několik dní.

iZdroj fotografie: Pxhere

Při teplotě odpovídající prostředí uvnitř ledničky (tedy asi 4 stupně Celsia)⁠ a nízké vlhkosti přežijí tyto virové částice měsíc i déle. Kromě toho bylo zachyceno i několik ohnisek covidu-19 mezi pracovníky v balírnách masa, kde práce probíhá právě za takových podmínek. Nicméně tyto provozy zahrnují také zvýšenou koncentraci lidí pohromadě, kteří musí křičet, aby je někdo slyšel přes výrobní stroje. Právě to je v tomto případě nejspíš důvodem takové míry šíření viru.

Epidemie z dřívějších let

Pozorování dřívějšího výskytu koronavirů vypráví také trochu odlišný příběh. Během epidemie v Číně v roce 2003 se vrchol objevil při počasí jako na jaře. Bohužel to nemohlo být potvrzeno, protože virus později vyhynul. Pravidelná ohniska viru MERS se na Středním východě také objevují během května. To je ale nejspíš méně spojeno s počasím a více s biologií místních velbloudů. Lidé se totiž nakazí jak mezi sebou, tak od těchto zvířat.

iZdroj fotografie: Pxhere

Mladí velbloudi jsou hlavním zdrojem této infekce a nová zvířata přichází na svět právě během května. Dalším příkladem může být zimní dění na jižní polokouli. Jižní Afrika oznámila více jak 700 000 případů a velký nárůst během července. Jenže Nový Zéland uhlídal infekci velmi úspěšně a covidu-19 měl dokonce méně než 2 000 případů. Tyto země se v mnoha ohledech liší, takže jejich přímé srovnání není příliš užitečné.

Chladné počasí není hlavním důvodem

Jenže to vypadá, že ochlazení během července a srpna nebylo hlavním faktorem stojícím za nárůstem nákazy. Nový Zéland udržel infekci na uzdě hlavně díky odlehlosti, kvalitnímu zdravotnictví a efektivitě, s jakou na výskyt koronaviru reagovala veřejnost. Tohle všechno se mohlo odehrát za jakéhokoli počasí. Raná data z Austrálie naznačují, že faktorem ke sledování je nízká vlhkost, která hraje větší roli než často skloňovaná teplota.

iZdroj fotografie: Pxhere

Nicméně v Melbourne zachytili velké ohnisko právě v červenci, kdy zde byla vlna studeného počasí. To vedlo k lockdownu, jenž byl však plně odvolán během října. Během zimních měsíců je tak dobré se na větší nárůsty připravit. Jedna věc, kterou nám však covid-19 opakovaně ukazuje, je, že nás umí velmi překvapit. Blízký kontakt s dalšími osobami je pro virus šancí k rozšíření, ať už venku leje, praží slunce, nebo padají vločky.

Prodělali jste letos covid-19 nebo jinou infekci?

Zdroj: NatonalInterest