Lidé jsou od přírody určeni k tomu, aby se navzájem dotýkali. Což je další důvod, proč mnozí tak trpěli právě v době pandemie a s ní spojených lockdownů.
Pes může pro člověka udělat jen některé věci, jenže někdy to znamená celý svět. Během týdnů pandemie a prvních lockdownů se někteří psi nejspíše divili, proč je jejich majitelé neustále svírají v náručí. Jenže uzavírky a omezení veřejného kontaktu připravily populaci o tak základní věc, jakou je právě dotek. Objetí, podání ruky, nic z toho nějakou dobu neexistovalo. Jejich roli osvětluje Dr. Katerina Fotopoulou z londýnské univerzity.
Odvěká touha sídlící v podvědomí
Chyběly nám vůně oblečení našich přátel a základní kontakt člověka s člověkem. Potřeba doteku v nás existuje hluboko pod vědomou potřebou. Celý náš koncept sebe samých je zrozen z doteku. Ještě daleko před narozením, když kolem v děloze proudí plodová voda, dovede nervový systém plodu rozlišit mezi vlastním tělem a tělem matky. Lidské tělo vybudovalo celý svůj aparát na základě doteků těch, kteří o něj pečovali.
Nině Smith je 40 let a žije sama na jihu Londýna. V roce 2018 utrpěla zranění páteře a dlouhá rekonvalescence vyžadovala upoutání na lůžko. Lidé ji navštěvovali, jenže vzhledem k bolestem byly jakékoli doteky velmi obtížné. Měla nejspíš vynikající přípravu na první covidový lockdown. Jenže po šestí týdnech se její odhodlání zcela zhroutilo. Její dosavadní izolace ji totiž učinila mnohem zranitelnější, než by si kdy pomyslela.
Naučená rutina rozhodně nestačí
Snažila se udržet se pohromadě skrze denní rutiny, ale nebylo to možné. V určitém bodě se nemožnost jakéhokoli blízkého kontaktu s dalším člověkem stala čistým utrpením a mučením. Podle ní vláda drasticky nezvážila dopad prvních lockdownů na lidi, kteří žijí o samotě. Jakožto dospělí často nerozpoznáme důležitost doteku ani tehdy, když o tuto možnost přijdeme. Můžeme si uvědomit, že v našich životech něco chybí, ale ne vždy nám to dojde.
Jenže když je řeč o osamělých lidech a problému osamělosti coby stavu, často ignorujeme právě to očividné. Tito lidé zkrátka postrádají jakékoli doteky. Právě ty mají klíčový dopad na psychologické a tudíž i fyzické zdraví člověka. Pokud máme kolem sebe přátele a rodinu, pak se navzájem dotýkáme mnohem víc, než si vůbec uvědomujeme. V průměru máme například asi 5 přátel, kteří nám při problémech vždy „nabídnou rameno“.
Úplně stejné chování jako u primátů
Toto dotekové chování je u nás totožné jako u primátů. Dokonce i ve velkých skupinách primátů jsou skupinky pěti nejlepších přátel a objevují se v každé vrstvě. Společně provádí tzv. vzájemnou péči o srst. Ta udržuje společnost tím, že redukuje starosti a stres na našich ramenou. Takovou péčí o srst je i lidská návštěva hospody, protože dochází k totožnému procesu. Není pak divu, že lidé popisují doteky slovy jako uklidnění, teplo a láska.
S postupující pandemií se mnoho z nás zkusí vyrovnat se stresem bez možnosti doteku. Všichni máme rozdílné potřeby a taky jinak nastavené hranice, takže ne všichni trpí nedostatkem osobního kontaktu. Někteří lidé dokonce objímání nesnáší a jejich blízcí to nesou velmi špatně. Ovšem naprostá absence doteků, hlavně při vypjatých emocích, odporuje tomu, co v sobě máme zafixováno ještě z let, kdy jsme neuměli ani mluvit.
Dotek jako ovladač a regulátor emocí
Dotek je modulátor, který dovede ovlivnit dopady bolesti i stresu, jak fyzického, tak emočního. Jeho dlouhodobý nedostatek vede k mnohem větší společenské úzkosti. Ještě větší problém je to v dobách silného stresu, například ztrátě práce nebo úmrtí blízké osoby. Doteky blízkých nám v takových chvílích umožňují se se náročnou situací lépe vypořádat, hlavně redukovat stresový hormon kortizol. I když na to nejsme zvyklí, potřebujeme to.
Tzv. hlad po doteku je signálem, že nedošlo k naplnění zcela elementární lidské potřeby. Jenže evoluce je na naší straně a mnoho vědců si je jisto, že jakmile se podmínky zase zlepší, velmi rychle se „oklepeme“. Bude to rozdílné, a to hlavně podle toho, jak dlouho byli lidé o samotě. Nejspíš se také vyskytne doba jisté nešikovnosti a nového ujasňování toho, co je komu příjemné. Jenže jako druh jsme se velmi dobře naučili se adaptovat na nové poměry.
Trpíte taky při absenci doteku, nebo je vám to jedno?
Zdroj: TheGuardian
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 6991
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 10068
