Chemoterapie může u budoucích generací zvýšit náchylnost k nemocem. Na vině je ifosfamid, který se dříve používal jako zbraň

Ukazuje se totiž, že běžně používané chemoterapeutické léky mohou ovlivnit zdraví potomků člověka, jehož uzdravily. Tento efekt se může projevit nejen na jedné generaci. Badatelé z Washingtonské univerzity přišli na to, jaké vedlejší účinky může mít ifosfamid, který se coby chemoterapeutikum používá naprosto standardně. Konkrétně jde o derivát dusíkatého yperitu, který byl jedovatým bojovým prostředkem používaným ve válkách.

Přenos změn na další generace

A protože tato látka působí na celé tělo, nevyhnutelně ovlivňuje i reprodukční systém léčeného. „Naše zjištění ukazují, že pokud pacient podstoupí chemoterapii a následně má děti, mohou mít jejich vnoučata, či dokonce i pravnoučata zvýšenou náchylnost k nemocem. To všechno právě v důsledku vystavení předků chemoterapii,“ uvedl Michael Skinner, biolog z Washington State University. Je však třeba zdůraznit několik dalších aspektů.

iZdroj fotografie: Depositphotos

V první řadě nejde podle expertů o chemoterapii obecně. V tomto případě se jedná o konkrétní lék, který tato metoda používá, tedy ifosfamid. Experimenty provedené na laboratorních potkanech ukázaly, že pokud jej někdo dostává během puberty, mají jeho potomci zvýšenou náchylnost k chorobám. Do ohrožení se takto dostala i potkaní pravnoučata. Bylo to zjištěno křížením simulovaných samců potkanů s neléčenými samicemi téhož druhu.

Procesy na molekulární úrovni

V další generaci pak došlo ke křížení s jedinci, kteří s nimi neměli žádný kontakt. V případě laboratorních potkanů bylo riziko přenosu na potomky vysvětleno tím, že bylo látce vystaveno sperma otců. Z čeho ovšem plyne vyšší riziko pro další generace? Tady se badatelé museli do problému ponořit hlouběji, a odpověď skutečně přišla. Konkrétně je zde zapojen epigenom. Jde o molekulární procesy nezávislé na sekvenci DNA, jež dovedou ovlivnit geny, které zapnou nebo vypnou.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Už předchozí výzkumy ukázaly, že právě vystavení toxickým látkám může způsobit epigenetické změny. A ty mohou přejít i na další generaci skrze spermie a vajíčka. Právě takové odlišnosti experti našli u dvou po sobě jdoucích generací potkanů, na kterých zmíněné chemoterapeutické činidlo testovali. Konkrétněji jde především o onemocnění ledvin a varlat, respektive náchylnost k chorobám týkajícím se těchto dvou orgánů.

Počátek pro další možnosti detekce

Takto geneticky postižení jedinci mohou také později dospívat. Krom toho mohou cítit menší míru strachu a úzkosti, což vede k chybnému hodnocení potenciálních rizik. Měli by se tedy současní pacienti chovat nějak jinak? V první řadě by se nikdo neměl vzdávat chemoterapie jako metody léčby. Vědci z WSU doporučují speciální opatření pro pacienty, kteří plánují v blízké době potomstvo. Tehdy je dobré předem zmrazit spermie a vajíčka.

Výsledky těchto výzkumů jsou unikátní v tom, že jdou daleko nad rámec předvídání možných onemocnění pro samotného pacienta. Nicméně už dříve publikované výsledky tuto možnost potvrzovaly. Momentálně je zcela klíčové provést další výzkumy na lidech, což povede k možnosti identifikace pacientů potenciálně zranitelných. Šlo by tak je i další varovat před nemocemi, ke kterým mají větší tendence. A tedy i určit, co může ohrozit jejich potomky.