Jde o jeden z nejslavnějších pokusů v dějinách psychologie a byl podniknut psychologem z univerzity v Yale. Soustředil se na rozpor mezi uposlechnutím rozkazu a vlastním svědomím.
Experiment z roku 1963 zkoumal hlavně obhajobu genocid, jak ji uváděli obvinění během Norimberského procesu 2. světové války, tedy souzení válečných zločinů. Jejich obhajoba byla totiž postavena na „poslušnosti“, tedy na tom, že jen poslouchali rozkazy svých nadřízených. Pokus začal v roce 1961, rok pro soudu Adolfa Eichmanna v Jeruzalémě. Milgram ho navrhl, aby odpověděl na základní otázku.
Otázka na základě Eichmanna
„Je možné, že Eichmann a miliony jeho kompliců v procesu holocaustu jen poslouchali rozkazy? Můžeme jim vůbec říkat komplici?“ Účastníky si vybral inzerátem v novinách a cílil na muže. Byli rozděleni do dvojic a losovali, kdo bude „žák“ a kdo „učitel“. Losování bylo ale „cinklé“, takže účastník byl vždy učitel a student jeden z Milgramových asistentů. Ten pak předstíral, že je skutečným účastníkem probíhajícího výzkumu.
Student (říkejme mu Wallace) byl vzat do místnosti a na ruce měl elektrody. Učitel a badatel šli do další místnosti, ve které byl generátor proudu. Na něm byly páčky s označením 15 voltů jako mírný šok až po 375 voltů s rizikovým varováním. Maximum bylo 450 voltů. Milgrama zajímalo, jak daleko lidé zajdou v poslechnutí příkazů, pokud jejich akce jasně zraní dalšího člověka. Tedy jak snadno se běžný člověk stane pachatelem i válečných zvěrstev.
Žák, učitel a elektrický trest
Skupina zahrnovala 40 mužů ve věku 20–50 let s širokým spektrem profesí. Jen za účast dostali 4,5 dolaru. Wallace byl připoután k židli s elektrodami a měl se naučit konkrétní dvojice slov. Učitel ho pak zkoušel tím, že mu říkal jedno slovo a on si měl vybavit to druhé. Učitel měl také instrukci udělit elektrošok pokaždé, když se žák spletl a vždy dávku zvýšit. Generátor měl dohromady 30 hladin a žák schválně odpovídal špatně.
Když učitel odmítl pustit proud, pobízel ho k tomu sám žák stylem „Prosím, pokračuj,“ či „Pokus vyžaduje, abys pokračoval,“ nebo „Je naprosto nezbytné, abys pokračoval.“ 65 % účastníků pokračovalo s šoky až na nejvyšší míru. Celá skupina se přitom dostala na 300 voltů. Milgram provedl více než jedno „kolo“, dohromady bylo variant pokusů 18. Všechny ale zahrnovaly jen různé varianty stejného základního mechanismu.
Něco v nás a vliv situace
Jednotlivé vysvětlení chování by bylo, že v sobě máme jako lidé tendenci poslechnout. Realističtější závěr však je, že dotyční byli pod vlivem situace, což je dovedlo k chování, jaké předvedli. Některé tyto faktory mohou zahrnovat konkrétní místo, chování žáka a fakt, že celá situace byla součástí experimentu. K němu se dobrovolně přihlásili a dostali zaplaceno. Obyčejní lidé jsou tedy schopni poslechnout, i kdyby se jednalo o zabíjení.
Roli hrálo také ujištění, že použité šoky jsou sice bolestivé, ale reálně neublíží. Ve skutečnosti žádné šoky neprobíhaly, žák dostal signál a předváděl adekvátní reakci. Nakonec se oba aktéři setkali a klam byl vyjeven. Na Milgrama se snesla vlna kritiky za klamání účastníků, vliv na sebeúctu účastníků a celkový stres. Pokus ovšem proběhl víckrát a účastníci v dotazníku odpověděli, že účast pro ně byla osobně přínosná, nakonec cítili úlevu.
Zdroj: SimplyPsychology
Kdy jste poslechli nějaký příkaz, ačkoli jste věděli, že je špatný?
Technika
|
PŘEČTENÍ: 12272
