Proč všichni lidé vidí jednotlivé barvy úplně jinak? Tvůj odstín není jako můj odstín

Představte si, že se dva lidé dívají ruku v ruce na stejný západ slunce. Horizont je plný zlatého světla, které se vlní, a za zády mají temně modrou noc. Ona řekne, že je to krásná barva, on přikývne. Jenže shodneme se na tom, jaká zlatá nebo modrá to vlastně je? Nespleteme si asi červenou a zelenou, ale vnímáme stejně jejich odstíny? Říkáme modrá, ale někdo vidí krásně sytou, někdo další pak zcela fádní a vybledlou.

Tvoje modrá není moje modrá

Naše vnímání barev začíná senzory, které se nacházejí na sítnici. Ty překládají dopadající informace ze světla do elektrických signálů, které posílají dále do mozku. Neurologové jim říkají fotoreceptory. Každý máme v oku miliony těchto buněk známých jako tyčinky a čípky. Čípků existují tři druhy. Jedny jsou citlivé na modrou, další na zelenou a třetí na červenou barvu. Kombinace vjemů vytváří informaci, díky které vnímáme kompletní spektrum barev.

iZdroj fotografie: Pixabay

Existují i lidé barvoslepí, z nichž většina má oslabenou citlivost na zelenou barvu, takže si s jejími odstíny neumí tak dobře poradit. Na druhé straně existují lidé se zvýšenou citlivostí na barvy, tzv. tetrachromacií, tedy „čtyřbarevností“. Ti mají čtyři druhy čípků, jsou na tom tedy stejně jako ptáci nebo plazi. Tato zvířata jsou schopná vnímat i ultrafialové a infračervené spektrum barev, které je našemu zraku běžně nedostupné.

Stejné spektrum ve vyšší kvalitě

Lidé se čtyřmi receptory barev nevnímají stejné vlnové délky světla jako ptáci nebo plazi. Díky dodatečným čidlům rozeznávají ovšem v lidem viditelném spektru barev mnohem více odstínů. Pro tyto lidi je zbytek populace barvoslepý. Zatímco většina z nás nerozezná např. konkrétní odstín zelené jako letní tráva od limetkové, pro lidi s tetrachromacií je to naprosto zřetelné, asi jako pro nás tmavá a světlá modrá. Takže i normální západ slunce si nejspíš dva lidé mohou vychutnat zcela různě.

S odlišným nastavením nebo kvalitou receptorů v samotném oku pozorovatele se liší také signály odeslané do mozku. Při sdílení těchto zkušeností používáme běžná slova, ale nakonec jde jen o zprostředkování. Je to stejné jako popisovat píchnutí o hřebík někomu, kdo ho nikdy nezažil. Druhá strana nejspíš pochopí, že to nemohlo být nic příjemného a že to neprovádíme schválně. Ale bolest, stejně jako námi zažitý západ slunce, jsou jenom naší zkušeností.

Zdroj: BBC