Nový způsob rekonstrukce našich dávných hominidních předků chce překonat umělecké předsudky, skrze které naše předky vnímáme.
Nové standardy pro rekonstrukci vyhynulých druhů hominidů mohou vést k jejich přesnější reprezentaci. Dosud prezentované modely starých hominidů byly mnohem více uměním a představou konkrétních umělců, než výrazně přesnou vědeckou rekonstrukcí, která by respektovala poznatky antropologie či dalších disciplín. Umělecké rekonstrukce připomínají spíše opice, ty vzniklé ve spolupráci s vědci mají výrazně lidštější nádech.
Na hranici umění a vědecké rekonstrukce
Badatelé, kteří vytvořili konkurenční obrazy k současným spíše uměleckým návrhům, se snaží odstranit onu uměleckou subjektivitu pomocí stanovení standardů pro zobrazování dávných hominidů. To by mělo pomoci přesnějšímu zobrazení druhů známých jen podle zkamenělých kostí. Tým poukazuje na chyby v rekonstrukci tváří předků a také sociální a etnické předsudky, které vedou právě k nepřesnému zobrazování.
Správné zobrazování hraje zásadní roli, protože když do muzea dorazí návštěvníci, nemají představu, kolik zaujatosti se do těchto prací dostalo a vnímají tyto portréty jako realitu. To může pokřivit pohled lidí na naše předky a posílit také předsudky vůči tomu, jak vypadají lidé dnes. Například barva kůže některých druhů se měnila na světlejší, čím víc se druh pohyboval jen po dvou nohách, což je tzv. bipedie.
Zárodky pokřiveného pohledu na dnešní populaci
Jenže existují nulové důkazy pro tvrzení, že by kůže byla bělejší. Tohle pokřivení může vést ke zcela mylnému dojmu, že lidé se světlejší kůží jsou vyvinutější. Stejně mohou tyto umělecké odklony od reality vytvořit zcela chybný náhled na samotnou lidskou evoluci a inteligenci vyhynulých druhů i jejich chování. Neandrtálci jsou například často zobrazení se špinavými matnými vlasy, jako kdyby tu byl trend zobrazovat naše předky coby hlupáky bez hygieny.
Jenže zvířata všech možných druhů o sebe navzájem pečují a není důvod si myslet, že by Neandrtálci nebo jiní hominidé fungovali nějak jinak. Ostatně jejich zobrazení bez vlasů může být mnohem přesnější. DNA nám maximálně naznačí jejich barvu. Prvním krokem k přesnosti je založit zobrazení na skenování samotných kostí, ovšem nákres může být ovlivněn zvykem místo vědy, což může vést k zavádějícím výsledkům.