Vzpomínáte často na své dětství? Existuje vysoké riziko, že jsou vaše vzpomínky falešné

Otázka na to, jaká je naše nejranější vzpomínka, je vždycky velmi emotivní. Někteří lidé tvrdí, že jsou schopni vybavit si velmi rané zážitky detailně, a obvykle je líčení těch chvil dojme. Jenže všechno tohle provází jeden zásadní problém, který se týká právě lidského mozku. Pokud údajné vzpomínky pochází z doby, kdy člověku nebyly ani dva roky, je ta vzpomínka naprosto falešná a byla vytvořena později.

Mozek si s námi opět hraje

A tady se jako obvykle stanou věci trochu diskutabilními. Každý bude totiž přísahat na vlastní život, že jeho vzpomínka je zaručeně pravá. Bude popisovat přesné detaily, a pokud mu kdokoli řekne, že nejde o skutečnost, definitivně ho vytočí. Obojí je zcela pochopitelné, protože je velmi jednoduché se k vlastním vzpomínkám silně emocionálně připoutat. Navíc v momentě, kdy obvykle zahrnují blízké členy rodiny nebo kamarády.

iZdroj fotografie: Pixabay

Jenže vědci dlouhou dobu pátrali právě nad tím, zda tak rané vzpomínky mohou být opravdu pravdivé. Vycházeli přitom z informací, které o mozku poskytuje neurověda. A takových informací je stále více. Růst našeho tělo včetně mozku má jasně definované fáze a lze tak stanovit, kdy je tělo čeho schopno. A právě naše paměť sestává z několika částí mozku, které nejsou plně funkční, dokud není člověk stár aspoň 2,5 roku.

Nepamatujeme si všechno

Badatelé z Newfoundlandu v Kanadě tuto skutečnost konečně potvrdili. Analyzovali přitom dekády dat, aby porozuměli procesu formování těch nejranějších vzpomínek. Došli k závěru, že ta prvotní doba, kterou si skutečně dokážeme vybavit, je kolem 30 měsíců věku. Lidé, kteří tvrdí, že si pamatují dřívější události, jsou zkrátka na omylu. Je to něco jako tvrzení, že už od narození mohli chodit. Naše tělo není neurologicky dostatečně vybavené, aby takový úkon mohlo provést.

iZdroj fotografie: Pixabay

Tyto údajné vzpomínky si mozek podvědomě skládá z obrazů, se kterými se během raného dětství setkává. A je tak schopen si zařadit do vlastní rané historie i to, co se mohlo stát o desítky let dřív. Mozku totiž v zásadě tato raná historie chybí a potřebuje si ji podvědomě doplnit. Přestože to nejspíš hodně lidí rozčílí, je to v závěru velmi poučná lekce toho, jak si naše mysl dovede změnit zcela nesouvisející události v něco, co je pro nás extrémně osobní.

Zdroj: DailyMail