V mušlích zvuky moře nehledejte. To, co tam slyšíte ve skutečnosti, je spíš docela nechutné

Byli jste jako dítě fascinováni těmito zvuky, tedy šumem a hučením linoucím se z mušlí? Nebo když jste měli štěstí a někdo vám takovou daroval třeba k svátku? Když stojíte na pláži, nohy vám omývá slaná voda a takovou mušli držíte v ruce, nejspíš se sami sebe zeptáte, jak to vlastně je. Kontakt s přírodou vůbec vyvolává tyto otázky, mnohdy skoro existenciální. Pojďme se podívat na to, co je přesně to hučení, odkud vychází a jakou má spojitost s mořem.

Co to vlastně mluví z nitra mušlí?

Trevor Cox, profesor akustického inženýrství na univerzitě v Salfordu, shrnul dojem celkem jednoduše: „Protože slyšíme zvuk, když máme u ucha mušli, dává nám smysl předpokládat, že je to právě zvuk moře.“ Řešení této věci je ale o něco složitější. „V základu slyšíte jen zvuky, které k vám přicházejí z okolí. Fyzikální vlastnosti hlemýždě uvnitř mušle je ale zesilují,“ upozorňuje Andrew King, ředitel Centra integrativní neurovědy na Oxfordu.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Dle vysvětlení expertů odráží totiž tvrdé a zakřivené povrchy uvnitř mušle zvukové vlny. Řečeno „lidsky“, mušle u našeho ucha funguje jako jakýsi rezonátor, který posiluje některé zvukové frekvence. Ty tak vnímáme jako hlasitější. „Výběr frekvencí závisí také na velikosti a tvaru konkrétní mušle. Jakmile má nepravidelný tvar, nejspíš bude rezonovat na více frekvencích,“ dodává. A protože vedle nás šumí moře, není divu, že ho slyšíme.

Přírodní dechový nástroj

Analogii doplňuje Cox, dle jehož pohledu vzduch uvnitř skořepiny vibruje při určitých frekvencích mnohem silněji. „Pokud si tedy mušli jako sluchátko přiložíte k uchu, frekvence některých zvuků z okolí je posílena. Následně tomu i váš mozek věnuje mnohem větší pozornost,“ dodává profesor. Oba specialisté pokračují také tím, že konkrétní zvuk lze zesílit nejen skořepinou, ale například i doma s pomocí hrnečku, sklenky nebo misky.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Lze to provést například i svinutím ruky do kornoutu. Pro zvuk z mušlí je proto také nezbytný hluk v pozadí. Při provedení ve zvukotěsné místnosti tak neuslyšíte nic. Ale pokud skořápka zesiluje okolní zvuky, jedná se tedy opravdu o mořské šumění? „Vzhledem k tomu, že okolním hlukem, který skořepina pozměnila, je šum moře, můžete z mušle nepřímo slyšet i zvuky moře,“ uzavírá Cox. Je to vlastně jako chodit po pláži s naslouchátkem.

Ozdoba nejen pro krásu

Mušle a lastury jsou původně domečky měkkýšů a dalších živočichů. Na pláži tak vlastně zvedáme ruiny domovů. Mnohdy si však můžete všimnout určitých vzorů, někdy velmi krásných. Ukazuje se přitom, že rozhodně nejde jen o ozdobu. Vědci věří, že je to pro obyvatele určitý druh plánku. Zvíře se podle nákresu rozhoduje, kde se usídlí, aby domeček rostl dle požadavků. Nikdo ovšem neví, jaký pigment tito tvorové používají.

Nabízí se také otázka, kolik typů takových mušlí lze vůbec najít. Identifikace původních obyvatel není vůbec jednoduchý úkol. Je to jednoduše proto, že na světě existuje nejspíš více jak 200 000 druhů měkkýšů a každý si vytváří svou jedinečnou strukturu.