I když vědci zatím netuší, co následuje po smrti, víme, jak probíhá postupné přirozené umírání. A lékaři nám mohou prozradit každý krok tohoto procesu.
Stejně jako porod je umírání tělesný proces, který má fáze a sledovatelný pokrok. Průběh i trvání se jako u dalších dějů v organismu liší člověk od člověka. S pozvolným příchodem smrti lidé většinou ztratí zájem o jídlo a pití, což je naprosto normální. Umírající nejspíš uvítá nějakou tu lžičku na chuť, ale jídlo v klasickém rozsahu už jeho tělo nezvládá. Podobně je tomu s elánem, který se ztrácí stejně jako například během nemoci.
Když organismus chřadne
Při nemoci i ztrátě apetitu je organismus schopen si dobíjet nějakou část energie spánkem. Jenže ke konci života má i spánek na tuto obnovu čím dál tím menší dopad. I tak je ovšem umírající osoba vzhůru stále kratší a kratší dobu. Nejedná se ovšem o klasický spánek, spíše o prodlužující se doby bezvědomí. Pokud umírající potřebuje pravidelné léky, je to vhodná chvíle k podání těch, jejichž aplikace nevyžaduje bdělost.
Bezvědomí přitom nezpůsobuje medikace, ale samotný proces umírání člověka. Dalším faktorem je stále slabší srdeční tep, uvadající krevní tlak a chladnější kůže. Nehty se zamlží a celé tělo zpomaluje svůj normální běh. Jak se stavy bezvědomí prodlužují, mohou se objevovat i epizody neklidu a zmatení. Přes veškeré výzkumné a lékařské možnosti zatím nemáme způsob, jak zjistit, co lidé v tomto stádiu skutečně prožívají.
Bezvědomí s reakcemi
Poslední výzkumy v této oblasti ukazují, že i takto blízko smrti mozek reaguje na zvuky v okolí, i když není jasné, kolik smyslu mu dávají. Dýchání je automaticky řízeno centrem v mozku a umírající mohou dýchat velmi hlasitě. Nejsou si totiž už vědomi nánosů v nose či hrdle, které proudění vzduchu ztěžují. Dech má období pomalá a hluboká, mělká a rychlá, což se opakuje v určitých cyklech. Nakonec dech ustane a vzápětí přestane bít srdce, kterému schází kyslík.
Znalost tohoto cyklu, jeho fází a průvodních jevů pomáhá rodině pochopit, čeho jsou vlastně svědky. Obeznámení také snižuje nadměrný stres ze zbytečných komplikací a okolí umírajícího ví, kdy má zavolat doktora, pokud je to potřeba. Každý člověk si v této fázi zaslouží klidný průběh bez překážek, které by mu způsobovaly bolesti a útrapy. Lidský život jich nabízí dost na to, aby alespoň tato poslední cesta probíhala v co největším míru i smíření.