Proč cítíte takovou úlevu, když klejete a nadáváte? Psychologové mají jednoduché vysvětlení

Pokud jste se někdy kopli do palce nebo vám upadl telefon, nepochybně jste tuto událost doprovodili velmi jadrnou promluvou. Tehdy se projevuje jeden z hlavních důvodů klení – ulevuje od bolesti a emocí. Tohle jasně ověřila i studie s miskou ledu. Dobrovolníci nořili ruku do ledové vody, a čím více kleli, tím déle v ní ruku udrželi. Pokud museli být potichu, jejich doba pod ledem se zřetelně radikálně zkrátila.

Spouštěč reakce těla

Jednou z teorií je, že klení funguje pro naše tělo jako spínač pro vypouštění konkrétních hormonů. Nadávky zvyšují tepovou frekvenci, víc se potíme a organismus se přepíná do tzv. módu pro přežití. Další teorie pracuje s tím, že náš mozek zpracovává sprostá slova naprosto jedinečným způsobem. Například lidé, kteří mají v důsledku poškozeného mozku ovlivněnou řeč (tzv. afázie), si někdy zachovali právě schopnost nadávat.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Efekt nadávání je vidět i ve sportu, ve rvačce nebo jiných extrémech, kdy je tělo v mimořádném zatížení. Podobně jako počítač může dočasně zvýšit svou výkonnost a víc se pak zahřeje, člověk pomocí klení dočasně posiluje svůj organismus a výkon. Vyvineme pak větší sílu, víc vydržíme, cítíme méně bolesti. Jenže je potřeba tohle dočasné nabuzení používat střídmě, protože všechno přichází se stinnou stránkou.

Inflace častého nadávání

Klíčem k udržení této schopnosti nadávek je to, že zůstanou pro tělo něčím mimořádným. Je to vlastně stejné jako s každým mimořádným vjemem, který naše tělo přijme. Pokud se občas dostaneme na rockový koncert, hlasitá hudba nás naprosto ohluší. Pokud bychom na něj jezdili každý týden, naše uši za chvíli otupí a budeme mít tendenci chodit stále blíž. Naše uši nám za to příliš vděčné nebudou.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Pro klení platí úplně stejná možnost inflace efektu a přesycení. Pokud budeme klít každý den při jakékoli činnosti v domnění, že budeme silnější, efekt brzy pomine. Náš mozek totiž vezme klení jako přirozenou součást našeho života a adaptuje se na něj. Pak můžeme říkat už naprosto cokoli a neposuneme se nikam. Jediné, co zůstane, budou prázdné vulgarismy a nejspíš pošramocená společenská pověst.

Zdroj: ScienceFocus