Doba plná technologií aktivuje v mozku stresovou osu. Ruční práce ji tlumí jiným chemickým principem než sport nebo meditace

Notifikace a neustálé přepínání mezi úkoly dokážou rozhýbat hormonální stresovou osu. Pletení, keramika či vyšívání jí podle studií ubírají plyn, a to jinou cestou než běh.

Foto: Pixnio

Je devět večer, notebook konečně zaklapnutý, jenže telefon na stole ještě dvakrát zabzučí. Pracovní chat, pak rodinná skupina. Tělo na takové drobnosti reaguje víc, než by se zdálo: každé vyrušení přidává mozku kognitivní námahu a nahromaděná zátěž je přesně ten typ podnětu, na který organismus odpovídá spuštěním osy hypotalamus-hypofýza-nadledviny, zkráceně HPA. Proti tomu stojí obyčejná hodina s hlínou nebo jehlicemi. V americké studii stačilo 45 minut tvoření a hladina kortizolu ve slinách účastníků znatelně klesla. Sport přitom tlumí napětí hlavně přes endokanabinoidy, meditace přes trénink pozornosti. Ruce mají vlastní cestu a právě pro digitálně přehlcené lidi může být nejschůdnější.

Notifikace jako tichý budík stresové osy HPA

Stresová osa funguje jako štafeta tří stanic. Hypotalamus vyšle hormon CRH, přední hypofýza na něj odpoví uvolněním ACTH a ten dorazí krví ke kůře nadledvin, která začne chrlit kortizol. Organismus se tím mobilizuje: stoupne dostupná energie, zbystří pozornost, tělo se chystá zvládnout výzvu. Kortizol pak zpětnou vazbou tlumí další vylučování CRH i ACTH, takže se systém sám uklidní. Tedy pokud zátěž nepřichází příliš často a netrvá příliš dlouho. Podle přehledu Cleveland Clinic právě dlouhodobé a opakované zatěžování brzdu osy oslabuje.

Digitální prostředí dodává přesně takové opakované podněty. Upozornění chodí nepravidelně, mají pokaždé jinou osobní váhu a vpadají do rozdělané činnosti. Výzkum Fitze a kolegů z roku 2019 popisuje, co se pak v hlavě odehrává: přepínání mezi úkoly, takzvaný zbytek pozornosti, kdy myšlenky ještě visí u předchozí zprávy, a rostoucí náchylnost k dalšímu rozptýlení. Experiment Upshawa a spolupracovníků z roku 2022 ukázal, že už samotný zvuk notifikace zpomaluje reakce a narušuje kognitivní kontrolu. Starší práce k tomu přidávají větší mentální úsilí, frustraci a pocit časového tlaku při nahodilém vyrušování.

Frustrace, tlak na okamžitou odpověď, obava z nedostupnosti. Tělo tyhle psychické stresory zpracovává podobnou chemií jako hrozby fyzické.

Češi u obrazovek: čísla z kanceláří i dětských pokojů

Jak rozšířená je tahle zátěž doma? Podle dat Českého statistického úřadu z roku 2022 trávila pětina pracujících, přesně 20 %, většinu pracovní doby u počítače, tabletu nebo mobilu. Dalších 13,3 % u nich prosedí polovinu směny a 18,8 % aspoň část. Dohromady tedy víc než polovina zaměstnanců čelí digitálnímu přerušování běžně, zatímco necelých 29 % se při práci bez obrazovek obejde úplně.

U dětí vychází obraz ještě výrazněji. Vládní Zpráva o digitálních závislostech v ČR za rok 2024 cituje studii, podle níž děti a dospívající stráví na mobilu v průměru 3 hodiny 28 minut denně. Reprezentativní výzkum EU Kids Online V Masarykovy univerzity, zveřejněný loni v červnu, zjistil, že smartphone denně používá 92 % českých školáků a teenagerů ve věku 9 až 17 let.

Prakticky každé dítě tak drží v kapse zařízení, které ho několikrát za hodinu vytrhne z rozdělané činnosti.

Hlína, jehlice a kortizol: co ruční tvorba provádí s tělem

Nejpevnější biologickou kotvu nabízí studie Giriji Kaimalové a kolegů z Drexelovy univerzity, publikovaná roku 2016 v časopise Art Therapy. Výzkumníci pozvali 39 zdravých dospělých, nechali je 45 minut tvořit s hlínou, fixy nebo koláží a před sezením i po něm jim odebrali vzorek slin. Kortizol po tvorbě statisticky významně poklesl. Klíčový detail: na umělecké úrovni nezáleželo. Univerzita výsledek výslovně představila jako účinek tvoření na jakémkoli stupni dovednosti.

Rozsáhlejší, byť méně laboratorní obraz přinášejí průzkumy mezi lidmi, kteří tvoří doma. Online šetření Burnsové a Van Der Meera mezi 8 391 háčkujícími ukázalo, že 78,5 % z nich bere háčkování jako cestu k relaxaci, 89,5 % se po něm cítí klidněji a 82 % šťastněji. Vzorek se ovšem přihlásil sám a tvořily ho z 99,1 % ženy. Podobně vyzněl britský průzkum mezi 3 545 pletařkami a pletaři: kdo pletl častěji, hlásil víc klidu a radosti, a pletení ve skupině navíc přidávalo pocit štěstí i společnost.

Letošní přehledová studie ve Frontiers in Human Neuroscience mapuje, které fyziologické ukazatele se při arteterapii mění: srdeční frekvence, kožní vodivost, slinná alfa-amyláza, zánětlivé markery IL-6 a CRP nebo aktivita prefrontální kůry. Autoři spojují tvorbu s emoční regulací a zapojením odměnových okruhů, které podle neurovědního přehledu Jeong-Hoon Baika souvisejí se zvládáním stresu.

V Česku se s tímto poznáním už pracuje. Centrum duševní rehabilitace v Berouně zařazuje do péče keramiku, šití, vyšívání, pletení na prstech i na jehlicích, háčkování, drhání, tkaní a korálkování. Terapeuti si všímají, že opakující se textilní vzory navozují stav plynutí, takzvaný flow, a pomáhají hlavně klientům, kteří nedokážou zastavit tok myšlenek. Profesní zázemí oboru zastřešuje Česká arteterapeutická asociace.

Běh sahá po endokanabinoidech, meditace po pozornosti. A ruce?

Každá ze tří osvědčených cest ke klidu sází na jiné biologické páky. U pohybu ukázala metaanalýza Desaiho a kolegů z roku 2022 konzistentní vzestup endokanabinoidů anandamidu a 2-AG po akutním cvičení, ať šlo o běh, nebo kolo. Tyto látky stojí za známou euforií po výkonu. Meditace a relaxační techniky podle metaanalýzy Rogersonova týmu z roku 2024 patří mezi vůbec nejúčinnější zásahy proti kortizolu, pracují ale s tichem, dechem a ukázněnou pozorností.

Činnost	Hlavní mechanismus	Co vyžaduje
Sport	vzestup endokanabinoidů (anandamid, 2-AG)	fyzickou kondici, zátěž
Meditace	trénink pozornosti, pokles kortizolu	schopnost setrvat v klidu
Ruční tvorba	hmat, rytmus, flow, odměna, pokles kortizolu	materiál a chvíli času

Ruční práce zapojuje jemnou motoriku, dotyk s materiálem, zrakovou kontrolu a postupně rostoucí výsledek. Podle nás právě tahle kombinace vysvětluje, proč sedí lidem přetíženým obrazovkami: zaměstná ruce, oči i pozornost jedním hmatatelným úkolem, aniž by od člověka chtěla výkon nebo nehybnost. Kdo se při meditaci přistihne, že v duchu odpovídá na e-maily, najde v počítání ok přirozenou kotvu. A kdo po celodenním sezení nemá sílu na trénink, zvládne aspoň vzít do ruky hlínu.

Za zmínku stojí i letošní studie z časopisu Behavioral Sciences. Ženy po navozeném stresu kreslily 45 minut buď olejovými pastely, nebo stylusem na tabletu, a stavová úzkost klesla v obou skupinách srovnatelně. Pokud ale jde o útěk od obrazovky, papír a pastel dávají větší smysl než další displej.

Analogový protijed pro začátečníky: klubko, hlína a dvacet minut

Účinek stojí na opakování, doteku a viditelném výsledku, takže vstupní práh je nízký. Vhodné začátky:

• volná kresba nebo omalovánky: stačí papír a pastelky,
• modelování ze samotvrdnoucí hmoty: bez pece a hrnčířského kruhu,
• háčkování řetízku: levné, rychle se učí,
• pletení hladce, ruční šití, jednoduchá výšivka: ideální pro rytmus,
• korálkování: jemná motorika s okamžitým výsledkem.

Výzkumem podložená jednotka je 45 minut. Pro budování návyku podle nás bohatě poslouží i 20 minut denně, protože pravidelnost tu váží víc než jednorázový maraton. Jaro k tomu nabízí ideální chvíli: po zimě se lidé vracejí ke keramice, zahrádce i dílnám mimo domov.

S pohybem ani meditací se ruční tvorba nevylučuje. Dá se čekat, že se účinky sčítají: po práci dvacet minut svižné chůze, večer půlhodina s jehlicemi, před spaním pár hlubokých nádechů. Opatrnost se vyplatí u bolestí zápěstí, syndromu karpálního tunelu, artritidy či třesu, stejně jako u perfekcionistů, které nepovedený steh spíš rozčílí. Při vážnějších psychických potížích slouží tvoření jako podpora, odbornou péči nenahradí.