Bath School zůstává nejtragičtějším školním masakrem v USA. Útok provedl člen školní rady

18. května 1927 zabila série bomb v malém městečku Bath v Michiganu 44 lidí, z toho 38 dětí. Pachatelem byl pokladník místní školní rady.

Foto: Bath Spa University - licence CC BY-SA 3.0

Andrew P. Kehoe měl klíče od školy, důvěru sousedů a měsíce nehlídaného přístupu do suterénu budovy. Využil všechno. Ráno odpálil nálože ukryté pod učebnami konsolidované školy, pak přijel autem naloženým kovovou střepinou a dalším výbušným materiálem ke skupině zachránců a odpálil se i s nimi. Celkový počet mrtvých (45 včetně Kehoea) dodnes převyšuje jakýkoli pozdější útok na americkou školu. Přesto o něm většina Američanů nikdy neslyšela. Tři dny po masakru přeletěl Charles Lindbergh Atlantik a Bath zmizelo z titulních stran.

Farmář, pokladník, opravář

Kehoe nebyl anonymní vetřelec. Žil v Bath Township, hospodařil na farmě a od roku 1924 seděl ve školní radě, kam kandidoval s jediným programem: snížit místní školní daně. Právě ty ho posedle sžíraly. Po otevření nové konsolidované školy vzrostla daňová sazba z 12,26 dolaru na tisíc dolarů odhadní hodnoty majetku na téměř dvacet dolarů. Kehoe to bral osobně; podle sousedů se jeho finanční potíže prohlubovaly a on za ně vinil školu.

Současníci ho přitom znali jako technicky zručného člověka, který uměl pracovat s elektrikou i se stroji. Právě proto ho škola zvala k opravám. V létě 1926 tam pobýval delší dobu, údajně kvůli údržbě. Ve skutečnosti ale ukrýval nálože dynamitu a pyrotolu do nižších částí budovy. Část komunity ho vnímala jako obtížného, tvrdohlavého člověka, ale nikdo nečekal masakr. Poslední zasedání rady, kterého se Kehoe účastnil, proběhlo 5. května 1927, třináct dní před útokem.

Tři exploze v jednom ránu

Ráno 18. května Kehoe nejprve odpálil svou farmu. Krátce nato, v 8:45, vybuchlo severní křídlo školy. Stropy se zřítily na děti v učebnách. Záchranáři, rodiče a sousedé se okamžitě sjeli k troskám. Asi o půl hodiny později Kehoe přijel autem, zastavil u superintendenta Emoryho Huycka a odpálil nálož ve voze. Zahynul on, Huyck a několik dalších lidí.

Další mrazivý detail vyplul na povrch až při prohledávání trosek: v jižním křídle školy se našlo dalších zhruba 227 kilogramů nevybuchlého dynamitu a pyrotolu. Plán byl tedy ještě větší. Kdyby vybuchlo všechno, bilance by se pravděpodobně zdvojnásobila. Koronerovo vyšetřování později zdůraznilo, že Kehoe jednal po celou dobu s „racionální myslí“; nešlo o spontánní záchvat, ale o promyšlený, měsíce budovaný plán.

Proč Amerika zapomněla

Bath překonává počtem obětí obě tragédie, které definovaly americkou debatu o bezpečnosti škol:

Útok	Rok	Oběti (bez pachatele)	Z toho děti/studenti
Bath School	1927	44	38
Columbine	1999	13	12
Sandy Hook	2012	26	20

Přesto se Bath v médiích téměř nepřipomíná. Důvodů je několik. Za prvé, Lindberghův přelet Atlantiku 20.–21. května 1927 strhl veškerou pozornost národního tisku k heroickému příběhu, a bez televize či internetu se Bath jednoduše nedostalo zpět. Za druhé, komunita po desetiletí mlčela. Přeživší nechtěli mluvit, město potřebovalo fungovat. Nová škola stála do zhruba roku a půl, ale veřejná vzpomínka se institucionalizovala až mnohem později. Za třetí, americká veřejná paměť si vytvořila kategorii „school shooting“, do které bombový útok z roku 1927 nezapadá. Columbine podle FBI spustilo celonárodní debatu o bezpečnosti škol, Sandy Hook vedlo ke vzniku státní poradní komise a navazujícím legislativním krokům v Connecticutu. Bath nic takového nemělo: žádný zákon, žádná celostátní komise, jen lokální trauma a ticho.

Z dnešního pohledu je Bath znepokojivě moderní. Pachatel zneužil legitimní roli a institucionální důvěru. Plánoval měsíce. Nastražil sekundární explozi cílenou na zachránce. Zničil vlastní majetek, aby zametl stopy. Všechny tyto prvky (zneužití přístupu, dlouhodobá příprava, útok na první zasahující) bezpečnostní analytici popisují u současných masových útoků jako známé vzorce. Kehoe je předjímal o téměř sto let.