Fyzické tresty, za které by dnes rodiče pádili do vězení. Hrách, lžíce na čelo a další děti poznamenaly na celý život

Fyzické tresty mají po celém světe mnohasetletou historii. K jejich revizi a důslednějšímu potlačení došlo až v průběhu minulého století. Do té doby byli děti a „hříšníci“ trestáni z dnešního pohledu až brutálně. Na denním pořádku bylo klečení na hrachu, výprask proutkem přes dlaně, výprask s pomocí nejrůznějších předmětů (vařečka, pásek), pohlavky, facky, třískání lžící o čelo, hladovění a další. Fyzický trest se považoval za vhodný výchovný prostředek, a to i přesto, že je ze své podstaty neefektivní. Poznejte některé z trestů a posuďte, které jsou už za hranou.

Poznamenaná dětská psychika

Větu „Škoda každé rány, která padne vedle“ pravděpodobně znáte. Je tomu především proto, že s nějakou formou fyzických trestů se setkala drtivá většina z vás. Ještě donedávna byl tento způsob trestání běžnou součástí výchovy (a to nejen dětí, ale i dospělých žen, které se dle názoru svého partnera zachovaly nevhodně). Zákaz trestání dětí ranami rákoskou, pravítkem nebo jiným podobným způsobem byl v českých vzdělávacích institucích zaveden teprve v roce 1867.

Fyzické tresty doma byly podrobeny celospolečenské diskusi až ve 20. století. Pro jejich zrušení, respektive změnu pohledu na ně byla celá řada pedagogů, psychologů a sociologů. Děti, které byly během výchovy svými rodiči bité, si totiž nepamatovaly důvod, ale pouze fakt, že se tak stalo. Fyzický trest jim tedy nepřinesl žádný užitek, naopak, na jejich duších zanechal hluboké šrámy a tendenci uchylovat se k násilí (po vzoru svých rodičů).

Výprask proutkem, vařečkou nebo lžící

Jedním z nejrozšířenějších fyzických trestů bylo bičování, které prosadila církev, a jež mělo být výchovným prostředkem k sebeovládání. Bičování později dostalo formu výprasku – například rákoskou, svazkem mladých proutků namočených ve studené vodě, vařečkou a následně páskem. Dalším z trestů byl úder lžící doprostřed čela – to se provádělo ve chvíli, kdy se dítě nedokázalo chovat „slušně“ během stolování. To znamená, že nerespektovalo pořadí, v němž se nandávalo jídlo na talíř, mlaskalo, hltalo, během jídla mluvilo nebo udělalo nepořádek.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Tresty přinášející ponížení a výsměch

Dalším typem trestů byly ty, které měly dítě zesměšnit, a tím eliminovat jeho nežádoucí chování. Za příklad mohou sloužit tresty ve školství, kdy byly zlobivé děti (vyrušující při vyučování, fyzicky napadající ostatní žáky apod.) navlečeny do směšného kostýmu, kolem krku jim byla dána cedulka s posměšným textem nebo byly vykázány do rohu místnosti. V průběhu jejich trestu je mohli zesměšňovat jak učitelé, tak spolužáci. Zatímco efektivita takových „výchovných metod“ nebyla valná, jejich dopad na dětskou psychiku byl značný.

Dlouhodobý půst, hladovění a klečení na hrachu

Pokud děti zlobily v průběhu dne doma, byly běžně trestány pohlavky, fackami i výpraskem rukou. Rozšířenou, a možná až příliš často používanou metodou bylo i klečení na hrachu. Rodiče nechali své potomky trápit se v bolestivé poloze i celé hodiny, než svůj prohřešek (mohlo jít i o obyčejnou stížnost na nepohodlné oblečení, malé boty apod.) v jejich očích odčinily. Ještě hůře se trestalo nevhodné chování během bohoslužby, které mohlo vyústit i ve dvoutýdenní půst nebo několikadenní hladovění.

Jaké tresty používáte (jste používali) při výchově svých dětí?

Zdroj: ScienceNews