Co jedí astronauti ve vesmíru? Potrava pro posádky kosmických lodí se mimo jiné vyrábí z výkalů a bakterií

Existuje více možností a uvažuje se také o způsobu, který se nejspíš členům posádky příliš zamlouvat nebude. Jídlo si posádka může samozřejmě vzít s sebou, ale je drahé a těžké. A při tak dalekých cestách hraje roli každý gram nákladu. A stejně bude po cestě potřeba připravit další. Stejně tak se nabízí otázka, co dělat s obrovským množstvím odpadu, který po posádce nevyhnutelně zůstane. No, vypadá to, že se obě otázky propojí.

Jídlo vyrobené z bakterií

V roce 2018 našli badatelé z Pennsylvania State University několik typů bakterií, které lze snadno množit a použít na produkci jedlé a výživné stravy. Jejich růst a rozvoj může probíhat v malých nádobách, tedy jakýchsi kapesních „farmách“. Zaberou velmi málo místa oproti případné hydroponii, tj. pěstování rostlin bez jakékoli půdy, jen v živném roztoku. Nejvhodnějším substrátem bývá keramzit, tedy expandovaný jíl.

Vhodné hnojivo aneb přeměna výkalů na metan

Toto je ovšem jen polovina rovnice, přestože dosti slibná. Bakterie budou – jako každý živý organismus – ke svému růstu potřebovat živiny, a ty musí posádka někde vzít. Badatelé opět našli odpověď v bakteriích. Tentokrát však v typu, který konzumuje výkaly a vyrábí z nich metan. Ten se pak dá použít k pěstování oněch jedlých bakterií. Je tedy třeba jasně konstatovat, že astronauti nebudou pojídat přímo výkaly.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Nerealizuje se ani přeměna výkalů přímo na jídlo. Mezi biologickým odpadem posádky a jedlou stravou budou minimálně dva technologické procesy. Popsaný proces se přitom prakticky neliší od pozemského používání hnojiv, což už je zajetá praxe. Ovšem na kosmické lodi, kde nejsou všechny souvislosti zcela jasné, to pro někoho nemusí být zrovna nejpříjemnější metoda. Zatím se to ovšem jeví jako velmi proveditelné řešení.

Není to první úspěch bakterií

Bakterie se v poslední době zasloužily o mnoho technologických řešení, přičemž problematika likvidace odpadů je jednou z nejpalčivějších. V Japonsku byly před lety objeveny enzymy schopné rozložit plasty. Mikroorganismy, které je produkují, pak byly laboratorně šlechtěny na mnohem lepší použitelnost a také rychlost. Původním zabral rozklad 1 kilogramu plastu několik týdnů, těm „vylepšeným“ jen pouhých 24 hodin. Vypadá to tedy, že právě v tomto mikrosvětě leží i mnoho budoucích řešení.

Jak se na takový způsob produkce stravy díváte?

Zdroj: ScienceNews