Signál ze vzdáleného shluku galaxií má velmi zvláštní formu

Z jižní části souhvězdí Fénixe k nám dorazil signál představující obrovskou medúzu, kompletní včetně hlavy a chapadel. Jako by tato podivnost nestačila, dá se signál zachytit jen na nejnižších frekvencích, nikoli na vyšších. Neobvyklý tvar spektra vln vypráví příběh mezigalaktického plynu, který omývá galaxie a něžně otáčí elektrony chrlené kdysi dávno gigantickými černými dírami, uvádí zpráva astrofyziků o tomto jevu.

Podivná a kompletní medúza z vesmíru

Podivná entita se nachází v Abell 2877, shluku galaxií vzdáleném od Země 340 milionů světelných let. Astronomové tento objekt nazvali Medúzou USA kvůli strmému spektru nízkých a vysokých radiových vln. Jde o zdroj, který je pro většinu radioteleskopů používaných posledních 40 let prakticky neviditelný. Byl objeven při rozboru dat z komplexu radioteleskopů v Austrálii, které detektují právě velmi nízké frekvence radiovln.

iZdroj fotografie: Unsplash

Ty jsou dlouhé asi metr a sestávají z fotonů, částic světla, s nejnižším energetickým nábojem. Pozoruhodné je, že Medúza je asi 30x světlejší na frekvenci 87,5 megahertz, což je frekvence podobná FM rádiu, než na 185, 5 Mhz. Medúza nemá žádnou spojitost s dříve objevenými medúzovitými galaxiemi, které jsou specifickými vesmírnými soustavami, i když se nachází uvnitř shluku dalších galaxií.

Specifický druh galaxií uvnitř dalších

I když jsou uvnitř shluku dalších galaxií, jsou to vlastní galaxie procházející mrakem horkého plynu. Tento plyn odsává z galaxie její vlastní plyny a vytváří tak efekt chapadel za jejím pohybem. Tato mnohem větší medúza ale nejspíš vznikla v momentě interakce kosmického plynu a elektronů. Dvě další galaxie ve shluku Abell 2877 se shodují s nejjasnějšími skvrnami radiových vln z „hlavě“ velké Medúzy a nejspíš mají ve svých středech supermasivní černé díry.

Tým spustil několik počítačových simulaci a shledal, že tyto černé díry sbíraly materiál v době před 2 miliardami let. Při této činnosti se kolem každé z nich zformoval disk horkého plynu, které chrlil obrovské proudy materiálu do okolních shluků galaxií. Během času ztratily elektrony energii a ty s nejvyšší frekvencí upadly nejvíce. Vlna plynu pak přejela celým shlukem a elektrony kolem obou galaxií uvedla zase do pohybu.

Zdroj: ScienceNews