Radioaktivní vločky jsou nejmenší jaderné bomby ve vesmíru

Když malá hvězda umírá, vychladne do zbytků své předchozí podoby a tento stav je znám jako bílý trpaslík. Nové výzkumy ukazují, že atomy uranu se během jejich chladnutí potápí do center těchto stárnoucích trpaslíku a mění se v krystaly ne větší než zrnka písku. Pak mohou tyto „vločky“ fungovat jako miniaturní jaderné bomby a zažehávají sudy s prachem tvořené dalšími hvězdami.

Miniaturní spouštěče po celém vesmíru

Je přitom důležité porozumět tomu, jak všechny tyto exploze probíhají, protože při nich dochází k mnoha reakcím podstatným i pro nás. Vznikají tak například prvky nebo se díky nim rozšiřuje samotný vesmír. Astronomové si totiž všimli, že některé hvězdné exploze jsou tlumenější, než by měly být. Nové výzkumy naznačily, že lehčí bílí trpaslíci bez doprovodné hvězdy mohou způsobit supernovu sami.

iZdroj fotografie: Pixabay

Dle původních odhadů potřebovaly hvězdu „společnici“, ze které odsály masu plynu, ale možná to není potřeba. Trpaslíci jsou zbytky jádra hvězd, které jsou desetkrát menší než slunce. Jsou to studené nehořící koule uhlíku a kyslíku s několika dalšími prvky rozdrobenými uvnitř, jako je třeba uran. A jak pomalu chladnou během stovek tisíc let, nejtěžší atomy tuhnou a potápí se dovnitř. Což je právě případ uranových.

Volná výroba výbušnin uvnitř hvězdy

Původně je tak astronomové měli jen za studené temné koule. Jenže v některých případech může tento proces spustit nukleární reakci, pokud ponořené atomy uranu narazí jeden do druhého a vytvoří radioaktivní vločky. Kolem letící neutron pak praští do takové vločky a dojde ke štěpení, tedy jaderné reakci, během které je atom rozdělen. To spustí řetězovou reakci podobnou běžné nukleární bombě, při níž může bílý trpaslík sám vybuchnout jako supernova.

iZdroj fotografie: Pixabay

Aby něco takového proběhlo, musí být ovšem přítomnost dostatečné množství isotopu uranu 235. A protože ten se v čase přirozeně rozpadá, je tento typ výbuchu možný jen u největších hvězd, které mají nejkratší životní dráhu. Menší, jako třeba Slunce, nebude mít při svém budoucím zániku za nějakých 5 miliard let dostatek uranu 235, takže zůstane jen bílým trpaslíkem. Pravdou je, že tehdy už to nám bude nejspíš naprosto jedno.

Zdroj: Livescience