Vyhynutí druhů je velmi vážná věc, které naše planeta čelí dlouhodobě. Ale u těchto případů budete opravdu rádi, že už je nemůžete potkat.
O tom, že vyhynul druh ptáka, ryby nebo rostliny, slyšíme ve zprávách nebo ze specializovaných zdrojů poměrně často. Obvykle je to důvod se velmi vážně zamyslet nad naším chováním, protože na mnoha druzích nějakým způsobem závisí naše přežití. Pak se ale najdou případy, kdy může být dnešní člověk opravdu rád, že nějaká šelma už nechodí po povrchu planety. Tady je několik živočichů, se kterými byste se v přírodě setkat nechtěli.
Vodní škorpión i obří světluška
Tyranosaurus rex musel být opravdu děsivý. Ale co takový Helicoprion? Byl to predátor, jehož zuby rostly jakoby do tvaru kola, takže jeho tlama připomínala spíše kotoučovou pilu. Dalším postrachem byl Edestus, jehož reálná podoba je stále předmětem diskuse. Taky neztrácel zuby, ty nové rostly vzadu a vytlačovaly staré dopředu. Představte si škorpiona žijícího ve vodě, který je 1,5 metru dlouhý. Máte? Pozdravte se s Pentecopterus decorahensis objeveným roku 2015.
Na červech není nic tak zvláštního. Jenže jeden zvaný Haluccigenia fortis chodil po nohách – ačkoli to mohly být spíše ostny. Kromě toho mohl mít také ústa – nebo spíš tlamu – na obou koncích těla. Docela šílené, co? Když uvidíte v lese běžné světlušky, nejspíš se usmějete a užijete si tanec malých světélek. Jejich předchůdce Meganeura měla nicméně rozpětí křídel asi dvě stopy, takže byste na ni potřebovali tenisovou raketu, pokud by se na vás rozletěla.
Obrněná ryba nebo megakrokodýl
Dunkkleosteus žil před asi 360 miliony let. Byla to obrněná ryba dorůstající až 9 metrů. Tlamu měla zařízenou tak, aby se prokousala stejným brněním, jaké měla sama, takže nejspíš další kanibalistický druh. Dalším krásným kouskem je Deinosuchus, což je krokodýl, který se nebál vyzvat na souboj ani T-Rexe. Mnoho kosterních nálezů ukazuje stopy právě jeho zubů.
Krysy nejspíš rádi nemáte, pokud tedy netrpíte nějakou specifickou úchylkou. A pokud je ta krysa velká jako dobře vzrostlý býk, nebude to o moc lepší. Vědci jim mile říkají „Ratzilly“. Nálezy naznačují, že byly dlouhé asi 3 metry, s ocasem dlouhým dalších 1,5 metru. Šlo sice o býložravce, nicméně se tito hlodavci mohli pyšnit 30 centimetrů dlouhými řezáky. A těmi by prokousli rozhodně víc než jen stonek květiny.