Italské a asijské sklo stojí zlomek ceny českého. Důvod, proč sběratelé přesto platí násobky, je v chemickém složení taveniny
Limitovaná váza z Moseru stojí 220 000 Kč, sériová z obchodního domu IKEA kolem sedmdesáti korun. Rozdíl vzniká už v peci a končí podpisem autora.
Obsah článku
V karlovarské sklárně Moser se sklovina taví zhruba při 1 500 °C. Než z ní vznikne hotová váza z limitované kolekce Axis, projde podle firmy až čtyřiceti páry rukou. Výsledek pak v e-shopu stojí 220 000 Kč. Nejlevnější skleněná váza ze sortimentu IKEA vyjde zhruba na 70 Kč, sada dvanácti sklenic italské značky Bormioli Rocco přibližně na 440 Kč. U konkrétních kusů tak mezi českým limitovaným sklem a sériovým zbožím ze zahraničí zeje rozdíl v řádu stovek až tisíců násobků. Tyto částky vypovídají o tom, za co dnes zámožní zákazníci po celém světě skutečně platí. Samotná nálepka „české sklo“ k tomu nestačí. Rozhoduje receptura, práce mistrů, design a jméno, které stojí za konkrétním kusem.
Cenová propast mezi Moserem a regálem s levným sklem
Srovnání má smysl jen tehdy, když jsou jasné kategorie. Proti sobě stojí luxusní ručně dokončovaný křišťál a průmyslově vyráběné nebo velkoobchodní zboží. Pro představu o cenových hladinách ale poslouží dobře.
| Položka | Původ | Orientační cena |
|---|---|---|
| Moser Axis (podtácek se sklenicí, láhev, váza) | Česko, limitovaná edice | 65 000 až 220 000 Kč |
| Moser Aura (nápojové sklo, vázy, mísy) | Česko, matné kusy max. 12 ročně | 9 000 až 145 000 Kč |
| Moser Magnus | Česko, ručně foukané | 22 500 až 112 500 Kč |
| Klimchi, džbán Rosaline | Česko, ručně foukané | 2 990 až 3 290 Kč |
| Bormioli Rocco, sada 12 sklenic Aere | Itálie, sériová výroba | cca 440 Kč |
| IKEA, skleněné vázy | sériová výroba | cca 70 až 300 Kč |
| Čínské „ručně foukané“ vázy, velkoobchod | Čína, při minimálním odběru | cca 5 až 115 Kč, zdobnější 400 až 2 300 Kč |
Z tabulky vyplývá podstatná věc: obrovský skok obstarávají hlavně Moser a autorské sklo. Česká ruční výroba pro každodenní stolování, jakou reprezentuje Klimchi, se pohybuje v jednotkách tisíců. To je stále několikanásobek italského průmyslového skla, ale zdaleka ne trojciferný.
Kompletní nabídku i aktuální ceny kolekce zveřejňuje Moser na svém webu. Ve stejné kolekci stojí láhev 115 000 Kč a sada podtácku se sklenicí 65 000 Kč.
Co se děje v peci při 1 500 °C
Tavenina, sklářsky sklovina, vzniká roztavením sklářského kmene a střepů. Na jejím složení závisí tvrdost, chování při tvarování, optika, barva i vhodnost pro broušení. Proto se o chemii vede debata i v luxusním segmentu.
Moser pracuje s bezolovnatým křišťálem ze sklářského písku, sody, potaše, vápence a dalších přísad. Složení pravidelně kontroluje, aby v něm nebylo olovo. Barevnou paletu získává přidáním vzácných zemin a oxidů kovů. Běžné sodnovápenaté sklo, ze kterého je většina levného nádobí, obsahuje typicky 60 až 75 % oxidu křemičitého, 10 až 17 % alkalických oxidů a 8 až 20 % oxidů alkalických zemin. Klasický olovnatý křišťál má podle americké definice 18 až 35 % oxidů olova.
Praktický dopad popisuje sama sklárna v textu o bezolovnatém křišťálu. Materiál je tvrdší než olovnatý křišťál a hůř se brousí. Díky tomu ovšem drží ostřejší, ručně leštěné hrany a precizní rytiny. Dražší surovina tak přímo určuje, co si mistr na brusu může dovolit.
Tajnou recepturu, kterou by konkurence nedokázala napodobit, Moser nezmiňuje; základní složky naopak popisuje veřejně. Náskok spočívá v know-how: v disciplinované kontrole složení, v práci s barvami a v lidech, kteří s takovým materiálem umějí zacházet.
Čtyřicet párů rukou a tolerance desetiny milimetru
Ruční výroba u Moseru probíhá týmově. Sklář nabere sklovinu, foukač ji tvaruje ve formě, kus se pomalu chladí, prochází kontrolou a následuje broušení a leštění. U kolekce Magnus se sklo fouká do hruškové formy. U kolekce Axis, kterou navrhl designér Laurids Gallée, musejí klínové řezy sedět s přesností na desetinu milimetru. Větší odchylku by bylo vidět pouhým okem.
Lukáš Klimčák ze značky Klimchi v rozhovoru pro Seznam Zprávy upozorňuje na čas, zkušenost a fyzickou dřinu, kterou žádná linka nenahradí. Tady se ukazuje slabina celého oboru. Řemeslníků ubývá a noví přibývají pomalu. V Karlových Varech se po třech letech znovu otevřel učební obor Sklář (výrobce a zušlechťovatel skla). Přihlásilo se 23 uchazečů, přijato bylo pět a ti absolvují odborný výcvik přímo v Moseru. Rekvalifikační kurzy sklárny přilákaly 45 zájemců, dokončilo je osm.
Podle nás právě tahle úzká kapacita drží ceny nahoře spolehlivěji než jakákoli reklama. Mistrovskou rytinu nelze vyrobit rychleji, než ji zvládne vyrýt konkrétní člověk.
Od Tchaj-wanu po Pátou avenue: kdo si české sklo kupuje
Martin Dvořák z Moseru jmenuje mezi tradičními odběrateli ikonických rytin Tchaj-wan, v poslední době také Hongkong. Designérka Michaela Procházková popisuje zkušenosti s americkými sběrateli, se kterými se setkala mimo jiné na letošním veletrhu The Palm Beach Show. Mezi klientelou se objevují také luxusní hotely, rezidence, jachty a firemní sbírky.
Prestiž dokreslují spolupráce s nejznámějšími jmény luxusního světa:
- Moser dlouhodobě spolupracuje s klenotnickou značkou Jacob & Co., kolekci Axis představil v Londýně a počítá s prodejem přes partnera v obchodním domě Harrods.
- Lasvit z Nového Boru dodal do ženevského butiku Hermès instalaci v hodnotě kolem 12,5 milionu Kč se dvěma jednadvacetimetrovými křišťálovými nitěmi. Pro Cartier v Ženevě vytvořil instalaci Ice Corridor z více než dvou tun skla.
- Pro Tiffany na Páté avenue v New Yorku se sklo odlévalo, rylo, testovalo a sestavovalo v Česku. Projektová dokumentace uvádí 3 000 hodin výroby forem a tavení a dalších 3 200 hodin řezání, broušení a leštění.
- Bomma realizovala světelné instalace v Evropě, Severní Americe, Asii i na Blízkém východě, mimo jiné pro Audemars Piguet. Rückl podle Vadima Horny distribuuje do 75 zemí.
- Klimchi poslal do britských studií Warner Bros. šestnáct růžových džbánů Rosaline, které se objevily ve filmu Barbie.
Zahraniční poptávku ale brzdí okolní svět. Dvořák uvádí, že napětí v Perském zálivu ochlazuje tamní poptávku a zároveň zdražuje zemní plyn pro sklářské pece. Obnovená americká cla, která pro většinu evropského vývozu do USA stanovují strop 15 %, vedou obchodní partnery ke zdrženlivosti. Klimčák k tomu dodává, že dávné renomé dveře samo neotevře. Proti českým firmám stojí zahraniční značky s mnohem štědřejšími marketingovými rozpočty.
Podpis, číslo edice a aukční záznam: jak rozpoznat sběratelský kus
Hodnota se zásadně mění ve chvíli, kdy se ze skla stane autorský objekt s dohledatelným původem. Anonymní dekorace do obýváku takový potenciál nemá. Ukazují to aukční výsledky. Plastika Okno od dvojice Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová se v aukci galerie Adolf Loos Apartment and Gallery vydražila za 1 750 000 Kč. Tavené sklo Matterhorn Vladimíra Procházky se prodalo za 70 000 Kč.
Při posuzování vlastního kusu se vyplatí sledovat:
- signaturu autora nebo designéra a značku sklárny,
- číslo limitované edice, certifikát a původní dokumentaci,
- bezvadný stav bez odštěpků a kompletnost sady,
- technickou náročnost, tedy ostrý ruční brus, rytinu či vrstvení barev,
- existující záznamy z aukcí u daného autora.
Laik pozná leccos: hmotnost masivních kusů, čistotu hran, drobné odchylky ruční práce. Spolehlivé určení původu a ceny ale bez dokladů a odborného posudku nezvládne.
Procházková upozorňuje, že Češi sklo často podceňují, protože ho mají doma odjakživa a berou ho jako běžnou součást života. Dvořák mluví spíš o sběratelském než investičním produktu, protože relevantní sekundární trh pro novou produkci chybí. Klimčák si navíc přeje, aby jeho sklo nezůstávalo zavřené ve vitríně a sloužilo u stolu. Kupovat české sklo jako dlouhodobou hodnotu tedy dává největší smysl u limitovaných a autorských děl, ideálně se jménem, které už má za sebou aukční historii.