Vídeňská opera po válce stála jen díky schodišti. Teď má stejný recept zachránit hotel u Wörthersee, kterému padají balkony

Balkony se lámou a střechou teče. Architekt Heimo Kramer přesto věří, že Schlosshotel Wörthersee může vstát z trosek jako kdysi Vídeňská státní opera.

Zdroj fotografie: C.Stadler/Bwag / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

12. března 1945, pár týdnů před koncem války, zasáhly americké pumy budovu na vídeňské Ringstrasse. Jeviště a hlediště lehly popelem a z dvorní opery zbyl ohořelý skelet. O deset let později se do stejných zdí vracelo publikum na Beethovenova Fidelia. Na tenhle obrat dnes upozorňuje klagenfurtský architekt Heimo Kramer. Chce jím přesvědčit Korutany, že ani zdevastovaná stavba ještě nemusí skončit pod lžící bagru. Řeč je o Hotelu Wörthersee ve východní zátoce jezera v Klagenfurtu. Podle deníku Krone se za jeho záchranu postavilo v online hlasování na 70 000 lidí. Proti nim stojí majitel, který už podle ORF požádal o zrušení památkové ochrany.

Vídeňská opera po náletu: co přežilo a jak se ruina vrátila na scénu

Oficiální historie opery vyjmenovává, co z budovy po požáru zůstalo: hlavní fasáda, slavnostní schodiště a Schwindovo foyer s freskami na motivy oper. Šlo tedy o reprezentační čelo stavby. Všechno za ním, kde se hrálo a sedělo, bylo pryč.

Obnova tehdy stála na rychlém politickém rozhodnutí. Stát se k ní zavázal už v květnu 1945. Soubor mezitím hrál v náhradních sálech, aby hudební život neutichl. Podle archivu stanice Ö1 se výbor v roce 1946 rozhodl vrátit stavbě předválečnou podobu a sál i jevištní techniku přitom modernizovat. Hlediště nově navrhl architekt Erich Boltenstern. Zvenku tak opera působí jako za monarchie, uvnitř ale od roku 1955 hraje na tehdy nejmodernější technice.

Kramerovo srovnání proto sedí. Z opery se nezachovalo všechno, ale přežilo to, co jí dávalo tvář, a právě na tom Vídeň stavěla. Pro hotel u jezera z toho plyne jednoduchý postup: zachránit siluetu a fasádu, vnitřek přizpůsobit dnešku a do celé věci zapojit veřejné instituce.

Schlosshotel Wörthersee: přes sto let starý klenot, kterému se drolí fasáda

Hotel vyrostl v letech 1891 až 1897 podle návrhu Wilhelma Heßeho. Patří k takzvané Wörthersee-Architektur, typickému stylu letovisek, která na přelomu století lemovala břehy jezera, česky nazývaného Vrbské jezero. Budova měla 50 pokojů pro 130 hostů, tři jídelny, 24 balkonů a čtyři verandy s výhledem na hladinu a Karavanky. Nejde o známější a dodnes provozovaný Schlosshotel Velden. ORF výslovně upozorňuje, že klagenfurtský objekt s ním nemá nic společného.

Dnes stojí sevřený mezi silnicí a železniční tratí a jeho stav se zhoršuje rok od roku. Už v roce 2022 popisoval ORF provizorně spravenou střechu, do které zatéká. Omítka místy opadala až na holé cihly, havarijní části podpíraly vzpěry a mříže chytaly padající zdivo. Krone v únoru 2026 přidala zprávu o lámajících se balkonech. Září přineslo další zprávu ORF Kärnten: sanace roky stojí a město s památkovým úřadem řeší, jak budovu alespoň zajistit.

Sabine Biedermannová ze spolku usilujícího o záchranu hotelu přesto cituje architekty, podle nichž je komplex sanovatelný. Vnější obálka podle nich musí zůstat, vnitřek se smí proměnit. To je přesně vídeňský model, jen v menším měřítku.

Majitel mlčí a žádost o zbourání už leží na stole

Vlastnickou stopu ukazuje rakouský firemní rejstřík. Firmu MW Hotel Wörthersee GmbH se sídlem v Klagenfurtu zapsali 22. října 2016 a mezi jejími společníky figuruje Marcin Wolski. Ten hotel podle ORF koupil v témže roce, kdy už sedm let stál prázdný, za zhruba 22,5 milionu Kč. Investorský plán z roku 2017 počítal i s veřejně přístupnou restaurací. V roce 2019 existovalo stavební povolení na apartmány, hotelové pokoje, restauraci a wellness.

Stavba se však nerozběhla. Do cesty jí vstoupily spory o garáže a přístup k jezeru i úřední tahanice. Už v roce 2020 se objevila první žádost o demolici. Letos v únoru psala Krone, že se další taková žádost údajně chystá a že je objekt k mání asi za 42 milionů Kč. Do září se situace posunula: Spolkový památkový úřad (Bundesdenkmalamt) potvrdil, že vlastník podal žádost o zrušení ochrany, respektive o povolení stavbu zničit. Úřad zadal znalecký posudek, jehož výsledek zatím není znám. Wolski na dotazy ORF nereagoval.

Rakouský památkový zákon zakazuje chráněnou stavbu bez souhlasu úřadu zbourat. Povolení může úřad vydat jen tehdy, když důvody žadatele převáží veřejný zájem na zachování. Od 1. září 2024 navíc platí novela památkového zákona, která zavedla povinnost památky udržovat. Úřad tím získal páku i na vlastníky, kteří nechávají budovy záměrně chátrat s výhledem na budoucí demolici. Paragrafy samy o sobě střechu neopraví. Bourání ale výrazně ztěžují.

Toblach a pražská Invalidovna: když ruinu převezme veřejný sektor

Pro otázku budoucího provozu je ještě názornější případ z Jižního Tyrolska. Grand Hotel Toblach z roku 1878 kdysi hostil smetánku, později upadal. V roce 1991 ho převzala provincie Bolzano, změnila účel stavby a v letech 1992 až 1999 ji důkladně sanovala. V někdejším luxusním hotelu dnes sídlí kulturní centrum Euregio s koncertním Mahlerovým sálem, hudební škola, informační dům přírodního parku Tre Cime, ubytovna pro mládež a restaurace. Region si tak z přítěže udělal místo, kam chodí místní i turisté.

Česko má vlastní příklad. Národní památkový ústav letos zahájil tříletou obnovu pražské Invalidovny za 2,15 miliardy Kč. Barokní areál, dlouhá léta zanedbaný, se má otevřít jako kulturní, vzdělávací a komunitní prostor. Provoz hotelu se s ním srovnávat nedá, princip ale ano: stát se rozhodl, že památka stojí za veřejné peníze.

Klagenfurtský spolek Ein Ziegel trägt Geschichte (Cihla nese dějiny), který vedou Sabine Biedermannová a Barbara Hoferová, myslí podobně. V dokumentu z května 2021 navrhl klub pro mládež, sportovní ubytovnu, hudební prostory, mezigenerační kavárnu, výstavní sály, muzeum dějin jezera, ateliéry a zkušebny. Krone celou vizi shrnula jako „dům pro Korutany“. Na financování má Biedermannová konkrétní nápad. Část zemské přirážky k rozhlasovému a televiznímu poplatku, která podle Krone vynáší kolem 300 milionů Kč ročně, by mohla putovat do obnovy. Spolek dřív odhadoval, že probuzení stavby vyjde zhruba na 250 milionů Kč. Aktuální rozpočet sanace ovšem veřejně vyčíslený není.

Podle nás právě tady leží jádro sporu. O tom, jestli lze hotel zachránit, rozhodnou méně cihly a víc vůle. Opera měla za sebou stát, Toblach provincii. Hotel Wörthersee má zatím občanský tlak, památkovou ochranu a návrhy na financování. Závazek země Korutany k odkupu chybí.

Proč by to mělo zajímat Čechy u jezera a jak lze spolek podpořit

Wörthersee patří podle oficiálního portálu Austria.info k nejvyhledávanějším letním cílům v Rakousku a z Česka se k němu dá pohodlně dojet autem. Češi navíc tvořili v turistickém roce 2025 nejsilnější skupinu hostů ze střední a východní Evropy, v Korutanech strávili 469 000 nocí. Koupání ani cyklostezky kolem jezera stav hotelu neovlivní. Kdo ale zamíří do východní zátoky, uvidí oprýskanou fasádu na vlastní oči.

Spolek přijímá podporu několika cestami:

• Kontakt: [email protected], telefon +43 664 3430501
• Dary: od 1. ledna 2024 figuruje spolek na seznamu daňově zvýhodněných příjemců rakouského ministerstva financí
• Petice: odkazoval na ni klagenfurtský městský portál Mein Klagenfurt v únoru 2026
• Symbolické cihly: v roce 2023 je spolek nabízel za zhruba 25 000 Kč za kus; zda kampaň dál běží, je nutné ověřit přímo u spolku