Lithyalin vypadá jako drahý kámen, ale je to sklo z Nového Boru. Specifické mramorování skloviny z roku 1828 dnes žene aukční ceny do statisíců

Friedrich Egermann si roku 1828 patentoval sklo, které vypadá jako leštěný kámen. Jeden pohárek s jeho jménem se ve Vídni vydražil za téměř 118 tisíc korun.

Zdroj fotografie:: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Vídeň, 10. dubna 2019. Aukční síň Kinsky nabízí pod číslem 624 malý pohárek ze severních Čech z doby kolem roku 1830. Vyfoukli ho v harrachovské huti a katalog ho spojuje se jménem Friedricha Egermanna. Odhad zněl na 36 až 60 tisíc korun. Kladívko nakonec padlo výš a s poplatky se cena zastavila na zhruba 117 900 korunách, tedy na dvojnásobku horní hranice odhadu. Pohárek je vyrobený z lithyalinu, skla, které se před téměř dvěma stoletími naučilo vypadat jako vybroušený polodrahokam. Právě tahle schopnost klamat oko z něj dnes dělá předmět, o který se přetahují aukční domy od Prahy po Virginii.

Lithyalin: biedermeierovské sklo, které se tvářilo jako polodrahokam

Egermann se narodil roku 1777 ve Šluknově a většinu tvůrčího života strávil v Novém Boru, tehdejší Haidě. Severočeské sklárny v té době hledaly, čím oživit odbyt, a sázely na barvu. Egermann přišel s nápadem, který spojoval sklářské řemeslo s napodobením kamene. Podle Uměleckoprůmyslového musea v Praze se na vybroušený povrch neprůhledného skla nanášela štětcem lazura. Po vypálení v peci splynula se sklovinou a vytvořila barevné žilkování, jaké známe z broušených polodrahokamů.

Výsledkem byly pohárky, flakony, vázičky i dózy, které Egermann dále zušlechťoval. Sklo se brousilo do fazet, rylo a zdobilo zlacením. Na pohled připomínají červenohnědé kusy achát, zelené mramorované varianty zase evokují malachit. Muzejní popisy přitom zůstávají u obecnějšího označení polodrahokamy.

Americké Corning Museum of Glass definuje lithyalin jako opakní mramorované sklo s leštěným povrchem, které imituje polodrahokamy. Podle muzea přinesl Egermann novou škálu sytých barev a lithyalin se vyráběl zhruba mezi lety 1828 a 1840. Corning ho řadí k vynálezům, díky nimž se v Čechách a Rakousku rozšířilo takzvané „kamenné sklo“. V katalogu výstavy českého skla z roku 2005 pak muzeum zařadilo Egermannovy objevy mezi nejdůležitější vynálezy českého sklářství své doby.

Vliv lithyalinu sahá i za oceán. Aukční dům Sotheby’s v katalogu k achátovým vázám Louise Comforta Tiffanyho připomíná, že severočeský mistr napodobil řezaný achát ve skle dávno před slavným Američanem.

Od drobného flakonu po statisíce: co prozrazují aukční výsledky

Ceny lithyalinu se rozprostírají napříč pěti řády. Rozhoduje velikost, kvalita brusu i to, nakolik pevně lze předmět spojit s Egermannovou dílnou. Pro přehlednost oddělujeme skutečně realizované prodeje od odhadů a nabídek.

Doložené prodeje:

Aukční dům	Datum	Předmět	Cena
im Kinsky, Vídeň	10. 4. 2019	lithyalinový pohárek, kolem 1830	cca 117 900 Kč vč. poplatků
Artplus, Praha	do roku 2023	lithyalinová číše, rafinace Egermann, kolem 1830	31 200 Kč
Heritage Auctions, USA	neuvedeno	parfémový flakon, pol. 19. století	cca 22 300 Kč
Antique Bulín (Livebid)	neuvedeno	flakon, Egermann, kolem 1830	18 000 Kč
Brunk Auctions, USA	15. 7. 2022	parfémový flakon	cca 13 700 Kč bez přirážky
Jeffrey S. Evans, USA	24. 4. 2025	miniaturní rubínová vázička	cca 5 800 Kč vč. poplatků

Horní patro trhu zatím častěji ukazují vyvolávací ceny a nabídky obchodníků. Vídeňský im Kinsky v roce 2024 nabízel lithyalinový pohár s odhadem 121 až 242 tisíc korun. Americký Compendium Auction House loni v říjnu vystavil vzácnou fazetovanou vázu s odhadem 105 až 158 tisíc korun, kupec se však nenašel. Londýnská Christie’s nabízela dvojici červených fazetovaných pohárků, pravděpodobně z Egermannovy dílny, za odhadovaných 56 až 84 tisíc korun.

Nejvýš míří prodejní platforma 1stDibs, kde starožitníci vystavují lithyalin od zhruba 19 tisíc korun. Průměrná nabídková cena se pohybuje kolem 150 tisíc a nejdražší položka překračuje milion korun. Jde o požadavky prodejců, za které zatím nikdo prokazatelně nezaplatil.

Proč samotné jméno Egermann na vysokou cenu nestačí

Podle nás o ceně rozhoduje souběh několika okolností najednou. Jméno slavného rafinéra je jen jednou z nich. Vedle něj hraje roli stáří, doložený původ, preciznost brusu a stav zlacení. Pokud jedna z těchto složek chybí, cena se propadá.

Výmluvně to ukazuje srovnání se sklem, které nese značku Egermann, ale vzniklo o půldruhého století později. Zelená váza z novoborské produkce druhé poloviny 20. století se letos v květnu na portálu Livebid neprodala ani za 1 300 korun. Raný biedermeierovský kus s vazbou na původní dílnu tak může být řádově dražší než pozdější sériové zboží.

Opatrnost vyžaduje i samotné připsání. Corning upozorňuje, že Egermannovu práci kopírovaly další české firmy. Seriózní aukční katalogy proto volí formulace jako „dílna Friedricha Egermanna“, „pravděpodobně dílna“ nebo „rafinace Egermann“. Přímé autorství bez expertizy nikdo zodpovědný netvrdí.

Ani v rámci historického skla nemusí lithyalin automaticky stát na vrcholu. Pražský Artplus řadí mezi vzácné skloviny 19. století vedle něj také hyalit a agatin. Agatinové poháry se v českých aukcích vydražily za 157 200 a 192 000 korun, tedy dráž než domácí lithyalinové výsledky. Sběratelská přitažlivost Egermannova skla tkví spíš v příběhu vynálezu a v jeho vzácnosti. Po mistrově smrti v roce 1864 se lithyalin už nevyráběl a dochovaných kusů zvolna ubývá.

UPM uvádí, že se lithyalin stal sběratelskou komoditou po druhé světové válce. Artplus zaznamenává rostoucí zájem o starožitné sklo v posledních letech a připomíná, že v tomto segmentu zatím nedošlo k tak prudkým nárůstům jako u obrazů nebo mincí. Pro investora to znamená prostor, zároveň ale i riziko, protože neprodané položky v aukčních databázích připomínají, že likvidita má své meze.

Novoborské dědictví ve vitrínách i v obývacích stěnách

Kdo chce lithyalin vidět naživo, nemusí jezdit do zámoří. UPM v Praze vystavuje v expozici Život forem, v oddílu nazvaném „Sklo nebo kámen?“, třídílný flakon z doby kolem roku 1828 z Egermannovy dílny v Boru. Corning má ve sbírce lithyalinový pohárek datovaný pravděpodobně do roku 1839 a dózu s víkem z doby kolem roku 1830.

Nový Bor si odkaz svého slavného rafinéra připomíná dodnes. Skupina Crystalex v roce 2023 získala práva ke značce Egermann a o dva roky později představila první nové kolekce. Muzeum v rámci projektu Lithyalin! Revive! nechalo vyrobit nové objekty ve firmě Glassbor CZ přímo v Novém Boru. Obnova přesto naráží na limity: i při znalosti původních receptur se staré tavení nedá snadno zopakovat a ekonomicky se nevyplácí.

Lithyalin z pozůstalosti po babičce je spíše výjimkou, ale v domácnostech se objevit může. V aukcích se nejčastěji objevují malé flakony, vázičky a pohárky vysoké 8 až 13 centimetrů, často bez signatury. Pokud máte podezření, že doma takový kus stojí, poslouží tyto kroky:

• Fotografie: ostré snímky celku ze všech stran, dna, detailů brusu, zlacení i případných poškození.
• Původ: sepište, odkud předmět pochází, a zachovejte staré štítky či nálepky.
• Odborník: obraťte se na aukční dům se zaměřením na sklo nebo na znalce historického skla. Muzea jako Corning tržní ocenění neposkytují.
• Bez čištění: nedrhněte zlacení a neodstraňujte patinu. Historické sklo nejčastěji utrpí škodu právě při manipulaci a čištění.
• Manipulace: předmět berte oběma rukama a podpírejte ho u těžiště, nikdy za ucho, nožku či víčko. Zátku nebo víko přenášejte zvlášť.
• Uložení: chraňte ho před prachem, přímým sluncem a kolísáním teploty i vlhkosti.

Egermann chtěl, aby jeho sklo vypadalo jako kámen z klenotnice. O dvě století později se mu blíží i cenou, a to právě proto, že napodobenina byla tak přesvědčivá. Kus foukaného skla z Nového Boru se dnes draží jako šperk.