Filmové studio natřelo andaluskou vesnici namodro a pak odešlo. Barva ale změnila ekonomiku obce tak, že ji 250 obyvatel odmítlo smýt
V roce 2011 nechalo Sony Pictures kvůli Šmoulům přetřít celý Júzcar. Místní měli dostat zpět bílé domy. Odhlasovali si však modrou a obec získala desítky tisíc návštěvníků.
Obsah článku
- Šmoulí premiéra v pohoří Serranía de Ronda: proč Sony vybralo právě Júzcar
- Referendum o modré: místní odmítli vrátit bílé fasády
- Z jednoho baru na šest: co modrá barva udělala s ekonomikou Júzcaru
- Bez Šmoulů, ale stále modrá: La Aldea Azul sází na houby a kaštany
- Z Prahy do modré vesnice: lety, dojezd a podzimní Bosque de Cobre
Před kampaní sem za celé léto zavítalo zhruba tři sta lidí. V červenci a srpnu 2011 jich podle agentury, která akci vymyslela, dorazilo přes sedmdesát tisíc. Júzcar, horská obec v andaluském údolí Genal, dostal od filmového studia pohádkový kostým na pár týdnů. Rozhodující krok ale udělali až jeho obyvatelé, když si modrou ponechali jako vlastní ekonomický nástroj. Patnáct let poté z jednoho baru vyrostlo šest, obec má vlastní značku „La Aldea Azul“ a z Česka se do modrých uliček dá dojet za necelý den.
Šmoulí premiéra v pohoří Serranía de Ronda: proč Sony vybralo právě Júzcar
16. června 2011 se v Júzcaru konala světová premiéra filmu Šmoulové ve 3D. Kulisou se stala celá vesnice. Madridská agentura Bungalow25, která kampaň pro Sony Pictures připravila, prošla víc než tři stovky bílých andaluských vesniček. Hledala obec, jež by mohla hrát hlavní roli příběhu. Volba padla na Júzcar, sídlo zhruba 25 kilometrů od Rondy, posazené v nadmořské výšce kolem 622 metrů.
Vysvětlení nabídlo i španělské zastoupení Sony. Okolní lesy jsou podle dobového lokálního serveru Ronda Today domovem více než 150 druhů hub a houbové domky patří k nejznámějším symbolům šmoulího světa. Spojení se nabízelo samo.
Malíři pak natřeli zhruba 175 budov. Modrou dostaly domy, fasády, kostel Santa Catalina ze 16. století s mudéjarskými prvky i místní hřbitov. Agentura později vykazovala přes 200 televizních reportáží, víc než 1 500 článků, desítky tisíc zmínek na blozích a mediální hodnotu kolem 75 milionů korun jen ve Španělsku, ve světě pak asi 375 milionů korun. Z nenápadné horské obce se během pár týdnů stala celosvětová kuriozita.
Referendum o modré: místní odmítli vrátit bílé fasády
Dohoda byla jasná. Po skončení propagace měl Júzcar opět zbělat. Podle stanice Sky News studio obyvatelům slíbilo, že domy znovu přetře, a dobové zprávy uváděly, že náklady na návrat k původní barvy ponese Sony.
Jenže mezitím se ve vesnici roztočil kolotoč, se kterým nikdo nepočítal. Autobusy, rodiny s dětmi, fotografové, novináři. Do obce, kde se dosud dalo projít náměstím a nepotkat nikoho cizího, začaly proudit desetitisíce lidí. Vznikala pracovní místa, otevíraly se podniky, Júzcar měl najednou jméno.
V prosinci 2011 proto obyvatelé hlasovali. Podle deníku The Independent se pro zachování modré vyslovilo 141 lidí, proti bylo 33. Výsledek tedy vyzněl jednoznačně. Odpůrci přesto existovali. Marketingové rozbory zmiňují i starousedlíka, kterému šmoulí převlek nesedl a který odmítal žít v kulise. V hlasování však zůstali v menšině.
Podle nás právě tady nastal skutečný zlom celého příběhu. Sony obci zapůjčilo motiv, ale teprve hlasovací lístky z něj udělaly majetek vesnice.
Z jednoho baru na šest: co modrá barva udělala s ekonomikou Júzcaru
Čísla z prvních měsíců byla přirozeně nafouknutá efektem novinky. Sky News i The Independent odhadovaly, že roční návštěvnost poskočila z přibližně tří stovek na zhruba osmdesát tisíc. Agentura EFE později upřesnila, že vrcholem byl rok 2013 s 59 815 návštěvníky. Ani poté zájem nezmizel: jen v dubnu 2023 prošlo informačním centrem 11 196 turistů. Pro obec o dvou stovkách duší je to měsíčně zhruba padesátinásobek vlastní populace.
Proměna je vidět i na místní infrastruktuře. Podle EFE měla vesnice původně jediný bar, dnes jich má šest. Rozšířila se nabídka venkovských domů k pronájmu a vzrostl zájem o nemovitosti. Andaluský statistický úřad (Instituto de Estadística y Cartografía de Andalucía) v obecní kartě eviduje pro rok 2024 celkem 29 ekonomických provozoven. Nejpočetnější skupinu, osm podniků, tvoří pohostinství.
| Ukazatel | Hodnota |
|---|---|
| Návštěvníci v létě před kampaní | cca 300 |
| Návštěvníci v červenci a srpnu 2011 | přes 70 000 |
| Rekordní rok 2013 | 59 815 |
| Duben 2023 (informační centrum) | 11 196 |
| Ekonomické provozovny (2024) | 29, z toho 8 v pohostinství |
| Počet obyvatel (2025) | 210 |
Prosperita má ovšem i stinnou stránku. EFE připomíná, že o víkendech sem přijíždí až pět autobusů a dřívější poklid horské vesnice zmizel. Statistika navíc ukazuje, že turismus neodvrátil stárnutí: průměrný věk obyvatel činí 51,1 roku a mezi lety 2014 a 2024 ubylo 2,2 % populace.
Redakčně to vidíme takto: Júzcar vydělal hlavně na schopnosti proměnit barvu v rozpoznatelný důvod k cestě. Modrá přitáhne první pohled, na místě pak hosty drží krajina, pěší trasy, houby a kaštanové háje údolí Genal.
Bez Šmoulů, ale stále modrá: La Aldea Azul sází na houby a kaštany
Šmoulí éra skončila u právníků. Podle listu SUR in English obec jednala se společností IMPS, která spravuje práva dědiců belgického autora Peya. Na stole ležela licence s dvanáctiprocentním odvodem z příjmů spojených se šmoulí identitou. Rozhovory ztroskotaly a Júzcar se už nesměl propagovat jako šmoulí vesnice. Sochy a motivy postaviček musely zmizet.
Modrá zůstala. Barvu samotnou nikdo vlastnit nemůže, a tak si ji obec ponechala pod novým jménem „La Aldea Azul“, Modrá vesnice. Podle EFE chce Júzcar fungovat jako výkladní skříň přírodního a venkovského turismu. Reportáž televize Canal Sur z 25. října 2026 obec popisuje jako místo, které sází na udržitelnou turistiku, tradiční hospodaření v krajině a snahu udržet obyvatele doma.
Srovnání s marockým Chefchaouenem se nabízí, oba příběhy se však rozcházejí v kořenech. Modré uličky v pohoří Rif mají za sebou staletou kulturně-historickou tradici. Júzcar vznikl jako marketingový experiment, jemuž lidé teprve dodatečně vtiskli smysl. Agentura Bungalow25 ho prezentovala jako první vesnici, která kvůli filmu kompletně změnila barvu, a srovnatelný evropský případ se nám dohledat nepodařilo.
Z Prahy do modré vesnice: lety, dojezd a podzimní Bosque de Cobre
Cesta z Česka je jednodušší, než by se mohlo zdát. Smartwings podle své tiskové zprávy z března 2026 posílily v letním řádu linku z Prahy do Málagy až na čtrnáct letů týdně. Přímo létá i Ryanair, let trvá zhruba 3 hodiny a 25 minut.
Zbytek už vyžaduje půjčené auto. Podle turistického portálu Provincia de Málaga je to z Málagy asi 123 kilometrů a přibližně dvě hodiny jízdy, z Rondy pak 25 kilometrů a půlhodina po klikatých horských silnicích. Vlak do Júzcaru nejezdí a autobusové spojení je řídké.
Co v obci stihnout:
- procházku a fotografie modrými uličkami, na kterou postačí pár hodin, vstupné se neplatí,
- kostel Santa Catalina a kulturně-turistické a mykologické centrum,
- pěší trasy Moclón, Los Molinos a Los Riscos, trasu grafitů nebo dobrodružnou stezku,
- vyhlídky a ruiny někdejší továrny na plech,
- oběd v restauraci Bandolero, která funguje i jako malý butikový hotel, případně v barech Torricheli, ParribaPabajo nebo El Casarón.
Výlet se dá snadno propojit s Rondou a sousedními vesnicemi Cartajima, Pujerra, Faraján, Alpandeire nebo Genalguacil. Ideální termín připadá na říjen a listopad. Kaštanové háje v údolí Genal tehdy zbarví svahy do okrových, oranžových a měděných tónů a místní jim přezdívají „Bosque de Cobre“, Měděný les. Na začátku listopadu 2026 je sezóna v plném proudu.