Německé rezervace přišly o tři čtvrtiny hmyzu za 30 let. Vědci vyloučili počasí i půdu, příčinu našli v mechanismu, který funguje i v Česku

V 63 německých chráněných územích ubylo mezi lety 1989 a 2016 téměř 77 % biomasy létajícího hmyzu. Většina těch rezervací přitom leží uprostřed polí.

Zdroj fotografie: Pickpik

Od roku 1989 rozmisťovali členové Entomologického spolku Krefeld v chráněných územích západního Německa stany z jemné síťoviny. Takzvané Malaiseho pasti fungují jednoduše: létající hmyz narazí do přepážky, vyleze vzhůru a skončí v lahvičce s lihem. Amatérští i profesionální entomologové obsah lahviček roky vážili a archivovali. Nashromáždili 1 503 vzorků o celkové hmotnosti 53,54 kg, tedy miliony drobných těl. Když archiv v roce 2017 zpracoval mezinárodní tým kolem Caspara Hallmanna a Hanse de Kroona, vyšlo číslo, které obletělo svět. Sezonně vážená biomasa létajícího hmyzu klesla za 27 let o 76,7 %. V letním vrcholu, kdy bývá hmyzu nejvíc, činil propad dokonce kolem 82 %. Nejvíc znepokojuje místo, kde k úbytku došlo. Nešlo o řepkové lány ani o předměstí, šlo o území, která měla přírodu chránit.

Pasti z Krefeldu zachytily propad v Natuře 2000 i rezervacích

Studie publikovaná v časopise PLOS ONE pracovala s 63 lokalitami. Drtivá většina, 57 míst, leží v Severním Porýní-Vestfálsku, jedno v Porýní-Falci a pět v Braniborsku. Ochranný režim se lišil: 37 lokalit spadalo do soustavy Natura 2000, sedm do přírodních rezervací a devět do chráněných krajinných oblastí s ochranářskou péčí. Zbytek tvořila pásma ochrany vod a stanoviště spravovaná regionálními organizacemi. Úbytek se tak netýkal jednoho nešťastného typu území. Objevil se napříč celou škálou ochrany.

Metodika zůstávala po celé období stejná. Pasti stály na stanovištích od 1. dubna do 30. října a obsah se pravidelně vybíral. Badatelé pak do modelů zahrnuli všechno, co měli k dispozici: denní teploty, srážky, vítr, mrazové dny, zimní vlhkost, využití půdy do vzdálenosti 200 metrů, pestrost rostlin i Ellenbergovy indikátory stanovištních podmínek. Tyto proměnné objasnily rozdíly mezi jednotlivými místy a sezonami. Dlouhodobý sestup však nevysvětlily. Autoři proto konstatovali, že počasí, využití půdy ani charakter stanovišť propad vysvětlit nedokážou.

Takový závěr zněl v roce 2017 téměř jako bezradnost. Ve skutečnosti ukazoval mimo hranice rezervací.

Biomasa, jedinci, druhy: tři měřítka hmyzí krize

Krefeldský výsledek se v médiích často přetlumočil jako zmizení tří čtvrtin druhů. Studie však měřila hmotnost úlovků. Rozdíl má zásadní význam, protože každé z měřítek vypráví o krajině jiný příběh.

Ukazatel	Co zachycuje	Příklad z výzkumu
Biomasa	celkovou hmotnost hmyzu, a tím i množství potravy pro další živočichy	německý pokles o 76,7 % za 27 let
Počet jedinců (abundance)	kolik zvířat žije na daném místě	o 49 % nižší v intenzivně obdělávaných a oteplených oblastech
Počet druhů	rozmanitost společenstva	o 27 % nižší ve stejných oblastech

Biomasa nejlépe vypovídá o tom, kolik hmyz pro ekosystém „odvede“. Sýkora krmící mláďata potřebuje gramy housenek a nezajímá ji, ke kolika druhům patří. Úbytek druhů naopak signalizuje ztrátu specialistů, kterou celková hmotnost snadno zamaskuje. Několik početných a odolných druhů dokáže váhu udržet, i když z louky vymizí desítky citlivějších.

Proto čísla z různých studií nelze sčítat ani přímo porovnávat. Německá data popisují vývoj v čase na stejných místech. Novější globální studie srovnává lokality s různou mírou zátěže.

Rezervace uprostřed polí: proč hranice ochrany hmyz nezastaví

Klíč k celé záhadě nabízí detail, který autoři zmínili už v roce 2017. Celých 94 % zkoumaných lokalit obklopovala zemědělská půda. Řada chráněných území byla malá a hmyz přitom hranice nerespektuje. Rojí se, hledá potravu a rozptyluje se do okolí. Badatelé proto připustili, že okolní krajina může fungovat jako ekologická past. Populace z rezervace do ní odtékají a vracejí se oslabené, nebo se nevracejí vůbec.

Sami také přiznali, co do modelů zahrnout nemohli: dávky pesticidů, hnojení, četnost agronomických zásahů a celoroční obdělávání půdy. Právě v těchto položkách se skrývala nejpravděpodobnější vysvětlení.

V roce 2022 přišla studie Charlotte Outhwaite, Petera McCanna a Tima Newbolda z University College London, zveřejněná v časopise Nature. Spojila 756 879 záznamů o 17 889 druzích hmyzu ze 6 095 lokalit světa. Její výsledky ukazují, že tam, kde se intenzivní zemědělství potkává s výrazným oteplením, žije o 49 % méně hmyzích jedinců a o 27 % méně druhů než v málo narušených stanovištích. Oba tlaky se navzájem posilují. Rozpálené pole bez stínu, mezí a vlhkých zákoutí nenabízí hmyzu útočiště, kam by se před vedrem schoval.

Nejcennější zjištění se ovšem týká okolní krajiny. V málo intenzivním zemědělství, kde přírodní stanoviště pokrývala tři čtvrtiny okolí, poklesla početnost hmyzu jen o 7 %. Při čtvrtinovém pokryvu už o 63 %. O ochraně hmyzu tak podle nás rozhoduje celá krajinná mozaika, v níž rezervace leží, a samotný paragraf o chráněném území ji nezajistí.

Debata pokračuje i v posledních letech. V roce 2025 informovala Radboudova univerzita v Nijmegenu o článku v Nature, který odmítl tvrzení, že německý úbytek vysvětlují hlavně výkyvy počasí a že po roce 2016 nastal obrat. Nové úlovky ze Severního Porýní-Vestfálska z let 2017 až 2022 takové zotavení nepotvrdily.

Česko měří po kouscích, varovné signály se přesto skládají

Srovnatelné celostátní měření biomasy létajícího hmyzu v českých chráněných územích za tři dekády jsme nedohledali. Pevné body přesto existují.

Transektový monitoring denních motýlů a vřetenušek zaznamenal na 36 trasách v chráněné i běžné krajině za sedm let 192 771 pozorování 127 druhů. U devíti druhů vědci doložili jednoznačný pokles, u sedmi růst a u většiny zatím průkazný trend chybí. Stabilněji si vedly mobilní druhy bez vyhraněných nároků s delší dobou letu. Mezi ubývajícími figurovaly i teplomilné druhy. Podobné rozdíly popsala v roce 2023 německá studie ze 140 lesních lokalit: osud druhu určují jeho vlastnosti, potravní vazby a postavení v potravní síti.

Pxhere

Ostřejší obraz kreslí Červený seznam bezobratlých z roku 2017. Mezi vážkami je ohroženo 48 % druhů, mezi listorohými brouky 49 %, u denních motýlů 46 % a u vos z nadčeledi Vespoidea 47 %. Za hmyz jako celek uvádí seznam 22 %, číslo však stlačuje nedostatek dat o hůře prozkoumaných skupinách.

České rezervace přitom čelí stejnému typu tlaku jako ty německé, v některých ohledech ještě silnějšímu. Podle Zprávy o životním prostředí měl v roce 2020 průměrný půdní blok 5,6 hektaru. V roce 1948 to bylo 0,23 hektaru. Česko patří k zemím s nejrozlehlejšími poli ve střední Evropě a ministerstvo samo připouští, že obří lány snižují rozmanitost krajiny i biodiverzitu. Agentura ochrany přírody a krajiny k tomu upozorňuje na rozorané meze a remízky, odvodnění, chemizaci a zarůstání opuštěných luk. Evropská agentura pro životní prostředí navíc v roce 2020 zachytila pesticidy nad prahem obav ve 22 % sledovaných míst na evropských řekách a jezerech.

Mnoho řidičů vzpomíná, jak dřív po letní jízdě drhli čelní sklo od rozplácnutého hmyzu. Taková vzpomínka zůstává anekdotou, dokud ji nikdo nezměří. Britský projekt Bugs Matter proto nechává dobrovolníky počítat otisky hmyzu na registrační značce a zohledňuje trasu, rychlost, počasí, datum i typ auta. Od roku 2021 zaznamenal pokles o 59 %. Česko podobný program zatím nemá.

Od sýkor po talíř: co se rozpadá, když hmyz ubývá

Hmyz krmí ptáky, netopýry, obojživelníky i plazy, rozkládá odumřelou hmotu, vrací živiny do půdy a drží na uzdě škůdce. Hallmannův tým výslovně varoval před kaskádovými dopady na potravní sítě. Úbytek biomasy znamená doslova méně potravy v krajině.

Úbytek hmyzu zasahuje i lidský jídelníček. Podle mezivládní platformy IPBES závisí více než tři čtvrtiny hlavních typů světových potravinářských plodin alespoň zčásti na opylování živočichy. Opylovači se podílejí na 35 % objemu světové rostlinné produkce a přímou hodnotu jejich práce vědci odhadují zhruba na 5,4 až 13,3 bilionu korun ročně. Nejcitlivěji reagují ovoce, zelenina, ořechy, semena a olejniny, tedy hlavní zdroje vitaminů a minerálů. Konkrétní dopad na české ceny nikdo nevyčíslil. Slabší opylení se však promítá do nižších výnosů, horší kvality a vyšších nákladů pěstitelů.

Cesta zpět vede přes krajinu kolem rezervací. AOPK v Českém ráji uplatňuje mozaikovou seč na 410 z 1 500 hektarů každoročně sečených nelesních pozemků a zhruba 600 hektarů spásají zvířata. Obnovuje také remízky, aleje, tůně a mokřady. Zemědělci mohou ponechávat kvetoucí pásy, pestřit osevní postupy a šetřit chemií. Zahradníci zase mohou nechat neposečený ostrůvek, vysadit původní keře, zajistit kvetení od jara do podzimu a postavit misku s vodou. Každý takový kousek rozšiřuje síť, kterou hmyz potřebuje k přežití.