280letý dub v Třeboni přes den míjely stovky lidí. V noci spadl, protože houba rozložila kořeny, které zvenku vypadaly zdravě

Skoro třísetletý dub na nádvoří zámku Třeboň se vyvrátil kolem půlnoci. Přes den kolem něj procházely stovky lidí, včetně dětských skupin.

Zdroj fotografie: Pixnio

Ve čtvrtek 15. října 2026 bylo na velkém nádvoří Státního zámku Třeboň rušněji než jindy. Kromě turistů a lázeňských hostů tudy podle kastelánky Eriky Suchanové prošlo víc dětských skupin než obvykle. Všichni míjeli mohutný dub, jehož stáří odborníci odhadují na 260 až 280 let. O několik hodin později, kolem půlnoci, se velikán vyvrátil i s kořeny a dopadl směrem ke kašně. Nikoho nezranil a nic nepoškodil, protože areál byl liduprázdný. Jen šťastné načasování rozhodlo, že Třeboň truchlí nad ztrátou stromu a nemusí řešit neštěstí. Nejvíc ale znepokojuje jiný detail: dub byl pod zvláštním dohledem a na jaře prošel tahovou zkouškou s nadějným výsledkem.

Stovky návštěvníků denně a pád o půlnoci: o bezpečí rozhodlo pár hodin

Dub patřil k dominantám nádvoří renesančního sídla posledních Rožmberků, kam v letech 1895 až 1922 jezdili na Vánoce Schwarzenbergové. Stál v místě, kudy proudí většina návštěvníků. Podle kastelánky tudy během dne projdou stovky lidí. Přesná čísla zámek nezveřejnil, rozsah provozu je ale zřejmý.

Návštěvní řád Státního zámku Třeboň zpřístupňuje nádvoří denně od 7 do 22 hodin. Strom tedy padl zhruba dvě hodiny po zavření, v čase, kdy se po dlažbě nikdo nepohyboval. Co přesně vyvrácení v tu chvíli spustilo, zdroje neuvádějí. Kořeny byly oslabené už dlouho předtím a kolem půlnoci prostě povolily.

Podle nás právě tento kontrast dává události váhu. Tentýž strom, tatáž dlažba, stejná trajektorie pádu. Kdyby dub dopadl v poledne, ocitli by se v ohrožení školáci, senioři z lázní i zaměstnanci zámku. Žádný zdroj sice konkrétní scénář zranění nepopisuje, provozní kontext ale riziko dokládá dostatečně.

Lesklokorka, sucho a vedro: proč tahová zkouška skrytou hnilobu neprozradila

Pohled na kořenový talíř po vyvrácení odhalil rozsáhlé poškození. Podle kastelánky nebylo zvenku zjistitelné a vnitřní změny následně potvrdili tři nezávislí dendrologové. Zámek jako příčinu uvádí extrémní a dlouhé sucho spojené s vedrem. Zoolog Jiří Neudert z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR přidává další faktor: dřevokaznou houbu lesklokorku, která měla na oslabení stromu velký vliv.

Houby napadající kořeny starých dubů dokážou působit dlouho a nenápadně. Atlas poškození dřevin Mendelovy univerzity to ukazuje na příkladu rezavce kořenového, původce bílého tlení v kořenech a bázi kmene. Jeho plodnice nevyrůstají každý rok a strom přitom nemusí prosychat ani chřadnout. Koruna se zelená, listí vypadá zdravě, zatímco nosné kořeny se pomalu mění v drť. Americká příručka Pacific Northwest Plant Disease Handbook dodává, že rozsah takového rozkladu se z vnějších příznaků odhaduje mimořádně obtížně.

Tahová zkouška přitom patří k nejrespektovanějším nástrojům, které arboristé mají. Na strom se pomocí lana působí kontrolovanou silou a přístroje měří, jak se kmen prohýbá a jak se naklání kořenový talíř. Z výsledků se dopočítá odolnost vůči větru. Standard AOPK ČR Hodnocení stavu stromů ji doporučuje pro posouzení stability kmene i kořenů. Zároveň upozorňuje, že přístrojové metody mají sloužit jako nadstavba komplexního dendrologického průzkumu a kvantifikují jen část parametrů.

Na limity metody poukázal i výzkum z botanické zahrady Univerzity v Dundee. Studie publikovaná v listopadu 2025 v časopise Forests podrobila 21 stromů nedestruktivním tahovým zkouškám a poté je skutečně vyvrátila. Ukázalo se, že pro stabilitu jsou zásadní vlastnosti půdy, směr a výška tahu i geotechnické parametry ukotvení, často stejnou měrou jako druh dřeviny. Autoři přirovnávají kořenový talíř k mělkému základu budovy.

Z toho plyne nepříjemný důsledek. Zkouška vedená jedním směrem ve vlhké jarní půdě může dopadnout příznivě, kdežto po létě plném sucha a vedra se poměry v zemi změní. Strom se snaží ztráty dohnat novými jemnými kořínky. Ty sice zlepší příjem vody, ale nosnou konstrukci z mohutných kořenů nenahradí.

Kdo ručí za starý strom na nádvoří: Nejvyšší soud žádá obezřetnost

Třeboňský zámek podle dostupných informací nic nezanedbal. Stromy v areálu každý podzim kontroluje dendrolog, údržba na ně dohlíží denně a právě tento dub byl sledovaný zvlášť. Do konce října měla proběhnout další velká revize spojená s údržbovými pracemi.

Česká justice má pro pády stromů jasné měřítko. Nejvyšší soud ve věci 25 Cdo 2864/2022 připomněl, že u škody způsobené padajícím stromem se zkoumá, zda šlo o samovolné působení věci, zda došlo k porušení prevenční povinnosti a kdo měl nad stromem dohled, případně kdo je jeho vlastníkem. Starší rozhodnutí 25 Cdo 2508/2012 dodává protiváhu: vlastník nemusí vyloučit každý myslitelný pád, musí však postupovat obezřetně podle konkrétní situace.

Třeboňský případ podle nás odkrývá hranici, kam až současná diagnostika sahá. Ani pečlivý správce s čerstvým měřením nemá jistotu. Proto se u starých stromů u cest, hřišť nebo domů vyplatí všímat si varovných signálů:

• plodnice hub u paty kmene nebo na povrchových kořenech,
• dutiny, podélné trhliny a odumřelé silné větve,
• náhlý náklon nebo nadzvednutá zemina u báze,
• poškozená kořenová zóna po výkopech, stavbě či opakovaném pojezdu,
• oválné výletové otvory a piliny u paty dubu.

U frekventovaných míst se při jakémkoli podezření vyplatí přizvat odborníka, protože některé hniloby se navenek neprojeví vůbec.

Tesařík obrovský v padlém kmeni: vyšší desítky larev odjely do rezervace

Dub dlouhá léta hostil tesaříka obrovského, jednoho z největších evropských brouků. Podle odborníků za pád nemůže. Jeho larvy hloubí chodbičky v odumírajícím dřevě, kdežto stabilitu podkopaly houba a sucho. Druh je u nás zvláště chráněný a vyhláška ho řadí mezi silně ohrožené. Ochrana se vztahuje na každého jedince ve všech vývojových stadiích i na jeho biotop.

Kmen proto neskončil ve štěpkovači. Ochránci ho převezli do přírodní rezervace Stará a Nová řeka. Podle Neuderta v něm žijí vyšší desítky larev a minimálně jeden rok z něj budou mezi dubnem a červnem vylétat dospělci. Dřevo zůstane ležet a postupně se rozpadne, čímž poslouží tesaříkovi i řadě dalších organismů, od hub po ptáky.

Major Oak ze Sherwoodu i třeboňský dub: když památný strom dožije

V červnu 2026 truchlila Anglie. Ornitologická společnost RSPB 18. června oznámila, že slavný Major Oak v Sherwoodském lese, spojovaný s legendou o Robinem Hoodovi a odhadovaný až na 1 200 let, odborníci považují za mrtvý. Na jaře nevyrašil. Ke stárnutí přispěly i někdejší podpěry, kovové prvky, beton a desetiletí sešlapávání půdy statisíci návštěvníků. Ani moderní senzory a intenzivní péče obrovi nezaručily další desetiletí.

Paralel s Třeboní je víc: kulturně významný dub, velký návštěvnický tlak, oslabené kořeny a hodnota, která smrtí stromu nekončí. Sherwoodský velikán ovšem zůstane stát jako přírodní památka a biotop, kdežto třeboňský žije novým životem v rezervaci. Na nádvoří plánuje zámek vysadit nový strom. Předtím odstraní zbytky napadených kořenů a vymění část zeminy, aby houba nepřešla na nástupce.

Pro srovnání měřítek: borovice osinatá Metuzalém (Methuselah) v Kalifornii má podle Guinnessovy knihy rekordů 4 856 let. Třeboňský dub tedy patřil k mladíkům. V lidském čase však pamatoval rožmberské dědictví, schwarzenberské Vánoce i generace školních výletů. Takový strom představuje paměť místa, domov vzácného brouka a zároveň břemeno s rizikem. Správci musí mezi těmito hodnotami volit, aniž by viděli pod zem.