Největší český mincovní poklad obsahuje typy denárů, které dosud nikdo neviděl. Jejich ražba prozrazuje, odkud teklo stříbro do Prahy

Na poli u Chýště ležely přes tisíc let stovky stříbrných denárů Boleslava II. Soubor 1 669 mincí přepsal, co víme o pražské a vyšehradské mincovně.

Zdroj fotografie: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Píše se rok 2015 a detektorář prochází zoranou krajinu nedaleko Chýště na Pardubicku. Přístroj začne pípat jednou, podruhé, pak bez přestání. Muž nakonec do Východočeského muzea přinese zhruba sedm stovek drobných stříbrných mincí. Archeologové se o rok později vracejí na místo a z ornice, kterou pluh roky rozhrnoval po poli, vybírají další stovky kusů. Výsledný soubor čítá 1 669 mincí a zlomků. Znalci ocenili odevzdanou část na 23,5 milionu korun a Pardubický kraj vyplatil nálezci mimořádnou odměnu dva miliony. Skutečná cena chýšťského pokladu se ovšem v korunách vyjádřit nedá. Spočívá v tom, co denáry vyprávějí o zrodu českého státu.

Denárový poklad z Chýště: stříbro z posledních let Boleslava II.

Mince pocházejí z 90. let 10. století. Numismatik Jiří Lukas, který soubor podrobně zpracoval, je klade do rozmezí 991 až 999, tedy do sklonku vlády Boleslava II., jenž zemřel právě v roce 999. Přemyslovské Čechy tehdy teprve upevňovaly svou podobu. A každá ražba z té doby představuje vzácný otisk státní moci.

Podle tiskové zprávy Východočeského muzea depot dokumentuje práci dvou dílen: pražské a vyšehradské mincovny. Odborná recenze Lukasovy monografie v Archeologických rozhledech dodává podstatný detail. Vyšehradská mincovna vznikla nejpozději na přelomu 80. a 90. let 10. století, protože původní pražská provozovna přestala stačit. Objem raženého kovu tehdy skokově narostl. Stát potřeboval víc peněz, a tak si postavil druhou „tiskárnu“.

Badatelům se podařilo typologicky zařadit zhruba 80 procent exemplářů. Mezi nimi se objevily zcela raritní ražby, z nichž některé byly dosud známé jen v jediném kusu, a k tomu celá řada variant, které numismatika do té doby vůbec neevidovala. Soubor tak umožnil sledovat, jak se podoba českých denárů proměňovala rok od roku během poslední dekády 10. století.

Nejpůsobivější detail skrývá vyšehradský denár typu ruka-kaplice. Lukas na něm čte slovo „Bože“ a představuje ho jako vůbec první zaznamenané české slovo v písemné podobě. Drobný stříbrný kotouček tak nese začátek české psané řeči.

Mapa moci a obchodu: kam vedly stopy stříbrných mincí

Proč se tolik stříbra ocitlo právě u Chýště? Místo leželo v blízkosti významné obchodní stezky 10. století. Kdo poklad ukryl a proč se pro něj už nevrátil, zůstává podle muzea záhadou. Rozsah souboru však napovídá, že nešlo o drobné úspory sedláka. Podle nás šlo nejspíš o majetek člověka z okruhu elit, obchodníka nebo osoby napojené na mocenské a hospodářské centrum. Konkrétní jméno ovšem prameny neprozradí.

Recenze Lukasovy práce upozorňuje, že denáry se dostávaly především do prostředí nejvyšších vrstev české společnosti. Mince tehdy fungovala jako nástroj prestiže, odměny a politické loajality. Kdo ji držel, patřil k síti kolem přemyslovského dvora.

Složení depotu je převážně domácí. Zahraniční příměs tvoří pouhých pět mincí bavorských vévodů. Pro pochopení toho, kudy proudilo stříbro do Prahy, je to přesto cenná stopa: bavorské ražby ukazují směr, kterým vedly hospodářské kontakty. Ještě výmluvnější je ikonografie. Motivy na českých denárech prozrazují intenzivní vazby tuzemských elit na Římskou říši, odkud Přemyslovci přebírali vzory, symboly i představu o tom, jak má vypadat panovnická mince.

Hromada stříbra se tak mění v mapu. Ukazuje, kde se razilo, kdo platil, ke komu peníze putovaly a kam se upíraly pohledy pražského knížecího dvora. Právě tímhle způsobem chýšťský nález posouvá dějepis: dává konkrétní obrysy procesům, o kterých jsme dosud věděli jen z kusých zmínek.

Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Vysoká u Jevíčka, nebo Chýšť? Tři měřítka největšího pokladu

Když se mluví o „největším pokladu“, zdroje často míchají tři roviny dohromady: počet mincí, finanční hodnotu a vědecký přínos. Každá dává jiného vítěze.

Nejpočetnější soubor v našem srovnání pochází z Vysoké u Jevíčka na Svitavsku. V červenci 2020 ho náhodně objevil nálezce v trati Za skálami a následný archeologický výzkum vynesl 12 zlatých a 7 088 stříbrných mincí. Regionální muzeum v Litomyšli jej označuje za největší známý mincovní depot z historického území Moravy ze 17. století. Majitel neukládal hotovost najednou. Střádal ji desítky let, od druhé poloviny 20. let 17. století až po nejmladší ražby z roku 1671. Mince pocházejí z rakouských zemí, Slezska, Čech, Moravy, Nizozemí, Saska, Gdaňska, Benátek, Milána, Sedmihradska, Salcburska i ze švýcarského Sankt Gallenu.

Měřítko	Chýšť	Vysoká u Jevíčka
Počet mincí	1 669 mincí a zlomků	přes 7 000 ražeb
Stáří	90. léta 10. století	1620 až 1671
Doložená hodnota	23,5 mil. Kč (odevzdaná část)	veřejně neuvedena
Vědecký přínos	počátky českého mincovnictví, Praha a Vyšehrad, neznámé varianty	evropský oběh peněz v 17. století

Vysoká tedy vyhrává objemem a šíří záběru. Chýšť ji převyšuje váhou pro nejstarší české dějiny. Mincí ze 17. století se v Evropě dochovaly miliony, kdežto denárů z doby Boleslava II. jen hrstka. Každý nový kus z 10. století proto znamená víc než stovka tolarů o šest set let mladších.

Do srovnání se hodí ještě dva známé soubory. U Sepekova na Písecku našli archeologové v roce 2020 přes 800 brakteátů, tedy velmi tenkých, jednostranně ražených stříbrných mincí ze 13. století, připisovaných Přemyslu Otakaru II. Až na dva kusy patří všechny jedinému typu. Orba je rozvlekla po značné ploše, podobně jako u Chýště. Táborský poklad zase tvoří téměř čtyři tisíce stříbrných mincí z jagellonského období, ukrytých ve džbánech pod podlahou domu městského písaře ve Svatošově ulici. Část z něj vystavuje Husitské muzeum v expozici v Bechyňské bráně a na Kotnově.

Kde poklad z Chýště uvidíte a co dělat, když najdete minci

Chýšťský soubor patří Pardubickému kraji a od roku 2020 je kulturní památkou. Ochrana se vztahuje na celý soubor denárů i na fragment keramické nádoby, v níž byly mince uloženy, a to pro jejich řemeslnou, uměleckou a historickou hodnotu. Na pardubickém zámku je poklad jádrem stálé numismatické expozice Peníze si do hrobu nevezmeš. Denáry leží v trezorové místnosti, kam se může podívat každý návštěvník.

Příběh z Chýště zároveň připomíná, jak se zachovat, pokud na podobný nález narazíte při procházce nebo při opravě domu. Zákon o státní památkové péči stanoví jasný postup:

• nález nahlaste nejpozději druhý den Archeologickému ústavu, nejbližšímu muzeu nebo obecnímu úřadu,
• předměty i místo nechte beze změny až do prohlídky, minimálně pět pracovních dnů od oznámení,
• movité archeologické nálezy zpravidla připadají kraji,
• náhodný nálezce může požádat o odměnu: u drahých kovů až do výše ceny materiálu, v ostatních případech až do 10 procent kulturněhistorické hodnoty.

Národní památkový ústav upozorňuje, že nejcennější informaci nese nálezový kontext. Mince vytržená z hlíny bez dokumentace přichází o polovinu své výpovědi. Hledání s detektorem navíc úřady obvykle za náhodný nález nepovažují.