V Kurovickém lomu žije největší vodní brouk světa, ale neumí plavat. Po dně chodí, protože tělo je příliš těžké na hladinu

Měří až 5 centimetrů a v Kurovickém lomu na Kroměřížsku má vitální populaci. Vodomil černý přesto ve vodě nevesluje jako potápník, raději šplhá a kráčí.

Foto: nick goodrum / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

7. října 2015, kdy už podzim chladil hladinu, prohledávali entomologové menší tůně bývalého vápencového lomu u Kurovic. V síťce se objevil lesklý černý ovál velký jako pořádná švestka: vodomil černý, druh, který Agentura ochrany přírody a krajiny řadí na vrchol žebříčku vodních brouků světa. Badatelé ho tu zaznamenali už na jaře a podzimní nález potvrdil, že lokalita hostí stálou, životaschopnou populaci. Odborný článek o vodních broucích lomu ho označil za nejcennější úlovek celého průzkumu. Při pohledu zblízka ale zaujme i něčím jiným než rozměry. Tenhle vodní obr se pod hladinou pohybuje, jako by spíš chodil po schodech.

Vodomil černý: obr, který pod hladinou kráčí místo veslování

Kdo někdy sledoval potápníka, zná jeho styl: obě zadní nohy zaberou současně, tělo vystřelí vpřed a dravec mizí v kalné vodě. Vodomil na to jde po svém. Patří do čeledi vodomilovitých, tedy k jiné větvi brouků než potápníci, a jeho končetiny se střídají. Střední a zadní nohy sice lemují třásně chloupků, jenže místo synchronního záběru pracují postupně, jedna po druhé, podobně jako při chůzi.

Výsledkem je pohyb, který připomíná opatrné kráčení po dně a šplhání po stoncích vodních rostlin. Vodomil se drží vegetace, prolézá spletí lodyh, sune se po vrstvě odumřelých listů. Na rychlý únik ani na dravý výpad to nestačí.

Nemusí to vadit. Dospělci totiž nikoho nehoní, živí se převážně rostlinami a rozkládajícím se materiálem ze dna, tedy detritem, občas si přidají červa či vodního plže. Mohutné tělo a pomalé tempo z něj dělají spíš přežvykovače z podvodní louky než lovce. Lovit začíná až další generace: dravé larvy se specializují na vodní plže a na prázdných ulitách po sobě nechávají charakteristické stopy. Zvládnou i drobné bezobratlé, pulce nebo maličké rybky.

Stříbrné břicho a kyjovitá tykadla: jak poznat největšího vodního brouka

Podle AOPK dorůstá vodomil černý až 5 centimetrů, tedy přibližně o dva centimetry víc než potápník vroubený, nejznámější vodní brouk české přírody. Studie z Kurovického lomu dokonce uvádí, že největší kusy mohou padesát milimetrů přesáhnout. Pro představu: položený na dlaň by zakryl dobrou třetinu prstů.

Shora působí jako uhlově černá, lesklá mince oválného tvaru. Zespodu přichází malé divadlo. Vodomil si pod vodu bere vlastní zásobu vzduchu, kterou drží jemné chloupky na břišní straně. Vzduchová vrstva ve vodě stříbřitě odráží světlo, odtud i anglický název great silver water beetle, tedy „velký stříbrný vodní brouk“. Zásoba se postupně spotřebuje, a tak brouk musí pravidelně stoupat k hladině a doplnit ji. Ani tady nevyráží střemhlav. Leze nahoru po rostlinách, krok za krokem, dokud se nedotkne vzduchu.

Spolehlivým poznávacím znamením jsou tykadla. Vodomil má kyjovitá, na konci rozšířená, kdežto potápníci nosí tenká nitkovitá. Kdo se k tůni přiblíží a uvidí velkého černého brouka zavěšeného mezi listy, může podle téhle drobnosti odhadnout, s kým má tu čest.

Kurovický lom: z vápencové jámy ostrov života uprostřed polí

Přírodní kuriozita vyrostla na místě, které lidé desítky let rozrušovali výbušninami a bagry. Vápenec se tu těžil už před rokem 1840, provoz skončil v roce 1997. Lom leží asi 1,5 kilometru jižně od Kurovic, na severozápadním okraji Vizovické vrchoviny u kóty Křemenná.

Jakmile stroje utichly a čerpadla přestala odvádět vodu, začala se nejnižší etáž plnit čistou průsakovou vodou. Vzniklo jezero s mléčně modrým odstínem, který mu dodává rozpuštěný vápenec. V roce 2002 přibyly první tůně pro obojživelníky, později další oddělené mělčiny. Dnes tu vedle sebe existují jezero, tůně, rákosiny, holé plochy, skalní stěny, suťová pole, křoviny i lesní lem. Na pár hektarech se tak sešla krajinná mozaika, jakou okolní scelená pole dávno postrádají.

Podle nás právě v tom spočívá největší paradox celého příběhu. Vodomil se v lomu nedrží navzdory těžbě. Jeho domov vznikl teprve díky ní. Autoři publikace Příroda a lidé v Kurovickém lomu výslovně popisují lokalitu jako ostrov v intenzivně obdělávané zemědělské krajině. Jak se sem brouk dostal? Mnoho vodních brouků dobře létá a podle publikace mohli osídlení zajistit přistěhovalci ze zachovalých mokřadů v nivě Moravy, například z mokřadu Filena. Dá se předpokládat, že i vodomil sem jednoho teplého večera doletěl a v mladých tůních s hnijící vegetací našel přesně to, co potřebuje.

Že jde o mimořádně živé místo, potvrzují i čísla. Za dvě etapy výzkumu tu odborníci napočítali 70 druhů vodních brouků. Průzkum obratlovců z roku 2015 doložil 39 druhů mimo ryby, konkrétně 8 obojživelníků, 3 plazy, 24 ptáků a 4 savce. K tomu přibylo 38 druhů denních motýlů. V červeném seznamu figuruje vodomil černý jako kriticky ohrožený druh.

Natura 2000 v Kurovickém lomu: hlavní slovo mají čolci, pozornost poutá vodomil

Úřední štít nad lomem drží obojživelníci. Přírodní památkou je Kurovický lom od 1. dubna 1999, evropsky významnou lokalitou soustavy Natura 2000 od 15. dubna 2005. Podle státního registru ISOP AOPK ČR nese lokalita kód CZ0723409, měří 6,651 hektaru a předmětem ochrany je čolek velký. Významnou roli tu hraje i kuňka žlutobřichá. Vodomil se tak veze na vlně ochrany, kterou si vysloužili čolci, a pro návštěvníky představuje nejvděčnější atrakci.

Divočina v lomu ovšem nevydrží sama od sebe. Aktuální plán péče o přírodní památku Kurovický lom na roky 2024 až 2033 počítá s obnovou a hloubením tůní, kácením náletových dřevin, sečením, pastvou i odlovem ryb. Ryby totiž patří jen do hlavního jezera, kde žijí kapři koi, okouni, štiky, plotice a uvádí se i sumec velký. V menších tůních je ochránci nechtějí, protože by spořádali larvy obojživelníků i vodního hmyzu. Pro pomalého vodomila, který se schovává ve vegetaci, je tůň bez dravých ryb klíčovou podmínkou přežití.

Kurovice přitom nezůstávají jediným útočištěm. Podle AOPK se vodomil dříve držel spíš v teplejších oblastech na jihu republiky, v posledních letech ale přibývají nálezy i na severu a ve vyšších polohách. Letos na jaře ho ochránci hlásili třeba z Lužických hor.

Výlet do Kurovického lomu v roce 2026: kdy vyrazit a jak se chovat u tůní

Areál s kavárnou otevírá každoročně od května do září. Podle oficiálního webu Kurovického lomu platí pro letošní sezonu tyto časy:

Měsíc	Otevírací doba
červen	denně 11 až 19 h
červenec a srpen	denně 10 až 19 h
září	jen víkendy 11 až 18 h

Vstupné se liší pro děti a dospělé, platit je nutné v hotovosti. Psi, kola ani kouření do areálu nesmějí. Provoz se může měnit podle počasí, proto se před cestou vyplatí mrknout na aktuální oznámení.

Do navigace stačí zadat adresu Kurovice 120. Z Brna je to zhruba 67 kilometrů, z Ostravy přibližně 82, z Prahy kolem 240. Kdo chce zůstat déle, může přespat přímo v areálu v apartmánech Březový, Dubový, Akátový nebo Fashion Line. Na místě funguje Centrum ekologické výchovy, galerie, API centrum a komentované prohlídky, které ocení hlavně rodiny s dětmi. Výlet lze snadno rozšířit o hrad Kurovice, zámky v Holešově a Kroměříži, Baťův kanál nebo Zoo Zlín.

Na setkání s vodomilem se ovšem upínat nevyplatí. Žije ukrytý ve vodě a mezi rostlinami, šance zahlédnout ho je mizivá. Pokud se poštěstí, platí jednoduché pravidlo: pozorovat jen z přístupných míst, nesahat, nelovit a do tůní nevstupovat. Teplé dny od června do srpna jsou nejlepší dobou i k pozorování čolků a kuněk, které v tu dobu tráví vodní fázi života.