Poklad za 450 milionů ukradený z banky v Arnhemu měl ležet pod topolem. Spojenecká ofenziva změnila plán pohřbení i místo úkrytu

Čtyři muniční bedny se šperky, mincemi a diamanty z vykradené banky v Arnhemu měly skončit v zemi u Ommerenu. Mapu k nim archiv zveřejnil až v roce 2023.

Foto: portableantiquities - licence CC BY 2.0

Na začátku stojí ruční skica s červeným označením, kterou měl po válce v kapse bývalý německý výsadkář. Podle ní leží kořist z arnhemské banky u topolů mezi vesnicemi Ommeren a Lienden. Šlo o hodinky, prsteny, zlaté mince a broušené kameny, jejichž hodnotu britský tisk později odhadl na zhruba 15 milionů liber, tedy přibližně 450 milionů korun. Nizozemský národní archiv tuhle mapu v lednu 2023 zpřístupnil veřejnosti a malá obec v Betuwe se rázem ocitla v centru pozornosti hledačů z půlky Evropy. Podle nás tento případ vyniká mezi válečnými legendami jednou věcí: má archivní číslo, svědka, nákres i úřední spis. Chybí jen samotné bedny.

Vybombardovaný bankovní trezor v Arnhemu a kořist v pytlích

Archivní shrnutí Nationaal Archief popisuje začátek příběhu překvapivě konkrétně. Do budovy banky v Arnhemu dopadl zásah, který zničil trezor. Jeho obsah se vysypal na ulici. Šperky, hodinky, mince, brilianty a diamanty se válely mezi sutinami a vojáci 4. roty německého výsadkového pluku je sbírali do pytlů.

Spisy jmenují i konkrétní muže. Poradkyně národního archivu Annet Waalkensová podle deníku El País uvedla tři jména: rotmistra Kastela, četaře Bräuera a vojína Bieberta. Celé dění měl sledovat ještě čtvrtý voják, Helmut, narozený v roce 1925. Právě on se o mnoho let později stal klíčovou postavou celého pátrání.

Podle dokumentů putovaly cennosti nejprve do muničních beden, které vojáci schovali ve vagonu. Jenže v září 1944 spustili Spojenci operaci Market Garden, nejodvážnější výsadkový plán celé války. Parašutisté a pozemní jednotky měli obsadit řadu mostů v Nizozemsku a probít se až k Arnhemu. Fronta se dala do pohybu a vagon s kořistí přestal být bezpečnou skrýší. Bedny se podle verze ze spisů přesunuly do země u Ommerenu, nedaleko štábního sídla Huize Den Eng.

Operace Market Garden skončila u arnhemského mostu nezdarem a spojenecký postup přes Rýn se o měsíce zdržel. Pro ty, kdo kořist zakopali, to paradoxně znamenalo čas. Oblast zůstala v německých rukou a nikdo nespěchal.

Mapa s červeným křížkem: kde měl nacistický poklad ležet pod topolem

Po válce dal Helmut tip Nizozemské vojenské misi v Berlíně. Úřady ho vypátraly v Baden-Badenu, převezly do Nizozemska a nechaly ho ukázat, co viděl. Archivní text uvádí, že výsadkář „přesně“ popsal průběh událostí. Mezi svými věcmi měl skicu s vyznačeným místem uložení. Tvrdil, že stál na stráži, když kamarádi bedny spouštěli do jámy.

Svědectví má váhu. Helmut se k pokladu sám přihlásil, neměl z prozrazení zjevný prospěch a jeho výpověď se shodovala s tím, co úřady věděly o pohybu jednotky. Lokální zdroje spojují červené označení na mapě s okolím Huize Den Eng, historického sídla obklopeného zemědělskou půdou a stromořadími.

Celý spis se dochoval ve fondu Nederlands Beheersinstituut, poválečné instituce, která spravovala německý majetek a řešila navracení zabavených hodnot. V katalogu Nationaal Archief nese označení 2.09.49, inventární číslo 925, a název „Schat-Lienden“. Obsahuje i pět fotografií. Spis byl desítky let veřejnosti nepřístupný a otevřel se teprve 3. ledna 2023 při každoročním Dni zpřístupnění, kdy nizozemský archiv uvolňuje tisíce starých dokumentů. Žádný únik ani senzační objev, jen standardní lhůta, která uplynula. Přesto to stačilo.

Lopaty, dva Američané a stopy kopání: proč Buren věří, že kořist už někdo odnesl

Poválečné pátrání podle Nationaal Archief nevyšlo. Vyšetřovatelé narazili na něco znepokojivějšího než prázdnou jámu: o pokladu zjevně vědělo víc lidí. Na místě se pohybovali dva Američané a jinde v okolí zůstaly čerstvé stopy kopání. Archiváři tehdy suše uzavřeli, že kořist s velkou pravděpodobností mezitím zmizela v cizích kapsách.

Po zveřejnění mapy v roce 2023 se do Ommerenu sjížděli zájemci s detektory. Obec Buren, pod kterou vesnice spadá, nakonec povolila jedno oficiální hledání. Proběhlo na statku Den Eng a na pozemku místního pěstitele jablek. U výkopu stáli preventivně i vojenští pyrotechnici, protože v půdě mohla ležet nevybuchlá munice.

Výsledek z 1. května 2023 by se vešel do krabice od bot:

• stará kulka,
• okraj kola automobilu,
• zbytky starého ovocného stromu.

Mluvčí obce Birgit van Aken-Quintová pak deníku The Guardian sdělila, že v Ommerenu žádný nacistický poklad neleží. Zároveň připustila verzi, která celý případ drží při životě: bedny tam zakopány být mohly, jen je někdo dávno vyzvedl. Obec svůj závěr opírá i o to, že se v okolí vyznačeného místa během desetiletí opakovaně kopalo, například při stavbě silnic. Kdyby cennosti ležely přesně tam, kde ukazuje mapa, objevil by je dřív bagr než hledač.

Kdo je mohl odnést? Prameny nabízejí neznámé poválečné hledače, lidi s místní znalostí, případně někoho z okruhu těch, kdo o úkrytu věděli z vyšetřování. Jméno žádné. Tím silněji působí ona dvojice Američanů zachycená ve spisu.

Proč jedna ručně kreslená mapa pořád táhne: Štěchovice, Jantarová komnata a detektor v Ommerenu

Mezi slavnými ztracenými nacistickými poklady působí Ommeren nenápadně. Jantarová komnata byla skutečné umělecké dílo z několika tun jantaru, které nacisté v roce 1941 rozebrali, převezli do Královce (Königsbergu) a na konci války se po něm slehla zem. Zlatý vlak u Wałbrzychu stojí na opačném konci škály: hledači tvrdili, že ho objevili, ale polští vědci po průzkumu žádný doklad nenašli. Ommeren je měřítkem nejskromnější, mapou však nejkonkrétnější. Právě ta kombinace podle nás vysvětluje, proč dokázala rozpohybovat vesnici, radnici i hledače téměř osmdesát let po válce. Jeden list papíru, jedno červené znaménko a jméno svědka mají větší přitažlivost než sto mlhavých pověstí.

Podobnou dynamiku známe i z domova, ze Štěchovic. Americká armáda v roce 1946 vyzvedla ze štěchovických kopců desítky beden s neznámým obsahem a na tuto reálnou událost se nabalila desetiletí spekulací o dalších úkrytech. V 90. letech přitahovaly Štěchovice hledače i média, odborná studie v časopise Securitas Imperii dokonce mluví o „štěchovickém syndromu“. Recept je stejný: skutečná archivní stopa, poválečný zásah úřadů a pozdější mytologie.

Kdo by chtěl v Ommerenu zkusit štěstí, narazí na tvrdá pravidla. Od 18. října 2022 platí v celé obci Buren zákaz detekce kovů bez výjimky. Podle aktuální obecní vyhlášky APV Buren 2025 je zakázáno nejen detektor na veřejnosti používat, ale i mít ho připravený k použití. Výjimku obec uděluje na čtyři roky, mimo jiné členům archeologických či historických spolků, a i pak se smí kopat jen do hloubky 30 cm a se souhlasem majitele pozemku. Za porušení hrozí až tři měsíce vězení nebo peněžitý trest.

Česko je ještě přísnější. Národní památkový ústav upozorňuje, že celé území republiky se v praxi chápe jako místo s archeologickými nálezy a průzkum detektorem prováděný neoprávněnou osobou je trestný. Náhodný nález je nutné ohlásit Archeologickému ústavu nebo nejbližšímu muzeu nejpozději druhý den a místo nechat beze změny nejméně pět pracovních dnů.