Na Vsetínsku ležel poklad jen pod povrchem celých 600 let. Mince z doby Karla IV. prozradil až pes

Fenka Máša při procházce u Ústí na Vsetínsku vyhrabala hliněný hrníček. Uvnitř se skrývalo 374 stříbrných pražských grošů z druhé poloviny 14. století.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Začátek srpna 2021, lesní okraj nedaleko Ústí u Vsetína. Pes zaboří čenich do hlíny a začne usilovně hrabat. Majitelé čekají kořen nebo kámen, jenže ze země vykoukne malá hliněná nádobka a z jejího hrdla trčí kovové kotoučky. Nálezce později popsal, že hrníček ležel „jen pár centimetrů pod zemí“. Celá staletí tak středověké jmění dřímalo na dosah lidské dlaně. Generace pastevců, dřevařů a výletníků po něm šlapaly a nikdo nic netušil. Až fenka Máša.

Stříbrné pražské groše v plátěném měšci

Nálezci udělali přesně to, co zákon předepisuje. Hrníček vytáhli a nález ohlásili pracovníkovi Muzea regionu Valašsko. Archeolog pak prošel okolí, další stříbro však nevydal ani kousek půdy. Depot zůstal osamocený.

Muzejníci stáli před choulostivým úkolem: jak vyjmout obsah křehké nádoby a nepoškodit přitom mince ani zbytky organického materiálu. Pomohla nemocnice. Jak uvádí zpráva nemocnice AGEL Valašské Meziříčí, hrníček projel počítačovým tomografem, aby odborníci zjistili, co se skrývá pod svrchní vrstvou stříbra. Snímky jim posloužily jako mapa pro co nejšetrnější rozebírání.

To proběhlo ve středu 8. září 2021 a nálezci u toho nechyběli. Konzervátor postupně vyjmul 374 grošů a k tomu jeden slepenec, v němž jsou nejspíš srostlé další tři kusy. Všechny mince představují pražské groše různé ražby. Část z nich navíc spočívala ve zbytcích plátěného měšce.

Co se za 374 grošů dalo pořídit v době Karla IV.

Mince pocházejí z druhé poloviny 14. století, tedy z éry, kdy Českému království vládl Karel IV. Na trůn usedl roku 1346, o devět let později získal císařskou korunu a zemřel roku 1378. Pražský groš patřil k nejuznávanějším platidlům střední Evropy.

Kolik vlastně majitel do země uložil? Historik Martin Hůrka z Oblastního muzea Praha-východ sestavil orientační dobový ceník. Když ho porovnáme s velikostí ústeckého pokladu, vychází překvapivě hmatatelný obraz:

Položka (14. století)	Cena	Kolik pořídil celý poklad
Kráva	55 grošů	6 až 7 kusů
Kůň	240 grošů	zhruba 1,5
Sekera	3 groše	124 kusů
Lopata	1 groš	374 kusů
Týdenní mzda nádeníka	5 grošů	asi 75 týdnů práce
Kuře	0,5 groše	748 kusů

Necelý půldruhý rok nádenické dřiny v jednom hrníčku. Odborný sborník Filosofického ústavu AV ČR uvádí pro tovaryše ještě skromnější výdělek, 2 až 3 groše týdně. Pro řemeslnického pomocníka by obsah nádobky znamenal zhruba dva a půl až tři a půl roku mzdy. Podle nás šlo o úspory člověka, který pevně stál na nohou, ale velmožem nebyl.

Komu poklad patří a jakou odměnu může nálezce žádat

Kdo by doufal, že si stříbro odnese domů, narazí na paragrafy. Zákon o státní památkové péči stanoví, že movité archeologické nálezy připadají kraji, na jehož území se objevily. Ústecký depot proto převzalo Muzeum regionu Valašsko, které zřizuje Zlínský kraj.

Náhodní nálezci přesto nepřicházejí zkrátka. U krajského úřadu mohou žádat odměnu. U předmětů z drahých kovů dosahuje nejvýše ceny materiálu, u ostatních nálezů až desetiny kulturně-historické hodnoty stanovené odborným posudkem. Zda a kolik majitelé Máši obdrželi, veřejné zdroje neprozrazují.

Kdo by při vycházce narazil na něco podobného, má se řídit jasnými pravidly. Nález nečistit, nerozebírat, dál nekopat a místo co nejpřesněji zaznamenat. Oznámit ho je třeba Archeologickému ústavu nebo nejbližšímu muzeu, klidně přes obecní úřad, nejpozději druhý den. Policie upozorňuje, že zatajení cenného nálezu může skončit přestupkem i trestním řízením.

Proč je depot z Ústí nejvzácnějším objevem Valašska

Ceník numismatiků nabízí jeden běžný groš Václava IV. zhruba za 1 290 Kč. Prosté násobení by dalo bezmála půl milionu korun. Taková kalkulace však míjí to nejcennější. Oficiální ocenění depotu zveřejněno nebylo a muzejníci zdůrazňovali, že rozbor tkanin, rostlinných zbytků i samotné keramiky může upřesnit stáří i okolnosti uložení.

Právě v tom spočívá skutečné bohatství nálezu. Volné mince z bazaru vyprávějí o ražbě. Kompletní soubor s nádobou, měšcem, známým místem a poctivým ohlášením vypráví o lidech. Různorodé ražby prozrazují, že majitel shromažďoval peníze, které léta kolovaly v oběhu. Plátno ukazuje, jak hotovost nosil. Hrníček může napovědět, kde vznikl. Muzeum soubor obecně řadí k depotům, tedy úmyslně uloženým pokladům, často ukrytým v neklidných časech. Jméno majitele i důvod, proč se pro své stříbro nevrátil, zůstávají hádankou.

Muzeum regionu Valašsko označilo ústecký nález za nejvzácnější objev roku 2021, který byl pro archeologii regionu historicky nejúspěšnější. O rok později sice Loučka vydala 818 stříbrných mincí, ty však pocházejí až z 16. a 17. století. Veřejnost mohla groše obdivovat na výstavě Poklady východní Moravy na zámku Kinských ve Valašském Meziříčí od května do října 2023.