Včely medonosné a divoké pijí stejný nektar. Experiment na italském ostrově ukázal, kdo prohraje souboj o květy a proč

Na toskánském ostrově Giannutri vědci zavírali 18 úlů. Nektaru v květech hned přibylo o 60 % a dvou druhů divokých včel během čtyř let ubylo zhruba o 80 %.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Únorové ráno, ještě před svítáním. Vědci obcházejí úly rozestavěné po skalnatém ostrůvku v Tyrhénském moři a ucpávají česna. Včely medonosné zůstanou zavřené jedenáct hodin. Po rozednění se divoké včely ocitnou v krajině, kde jim nikdo nekonkuruje. Během pár hodin se ukáže, jak tvrdě obě skupiny soupeří o stejné květy: rozmarýn i ožanka se plní nektarem a samotářské pelonosky i čmeláci najednou sají déle a sbírají klidněji. Výsledek publikovaný v březnu 2025 v časopise Current Biology navíc doplňuje znepokojivé číslo z dlouhodobého sčítání. Oba sledované divoké druhy se za čtyři sezony propadly zhruba o čtyři pětiny.

Giannutri: ostrov menší než dolet včely jako ideální laboratoř

Giannutri patří do Národního parku Toskánské souostroví a měří pouhých 2,6 km². Pro představu: zhruba tolik zabírá pražská Malá Strana s Hradčany. Volně žijící včely medonosné tu nikdy nežily, podle Univerzity v Pise byly jedinými zdejšími včelami medonosnými ty, které sem lidé přivezli kvůli šlechtění. Od roku 2018 sem včelaři sezonně, zhruba od prosince do června, sváželi 18 úlů.

Celý ostrov je menší než oblast, kterou běžně obletí dělnice při hledání potravy. Tlak včelstev tak dosáhl na každý keř. Hustota vycházela asi na 7 včelstev na kilometr čtvereční, tedy výrazně nad evropským průměrem 4,2, který studie uvádí. Ostrov přitom nabízí jen omezenou jarní pastvu v podobě středomořské makchie.

Na Giannutri navíc chybějí běžné komplikace. Nehospodaří se tu, takže tu nejsou pole ani postřiky. Zásah proti komárům se týkal jen asi 7 % plochy, a to mimo místa, kde se sledované druhy pohybovaly. Kde jinde by vědci hledali souboj o potravu v tak čisté podobě? Tým kolem Lorenza Pasqualiho, který tehdy působil na Univerzitě ve Florencii a dnes pracuje na Univerzitě v Białystoku, a Leonarda Dapporta tuhle šanci využil naplno.

Zavřené úly, plné květy: co se změnilo během jediného dne

Pokus běžel v letech 2022 až 2024 vždy v únoru a březnu, kdy jsou divoké včely nejaktivnější. Badatelé porovnávali dny s otevřenými a zavřenými úly. Zaznamenávali množství nektaru, dostupnost pylu, návštěvy květů i chování dvou divokých druhů: samotářské pelonosky Anthophora dispar a čmeláka zemního.

Foto: Pickpik

Když úly fungovaly, připadalo na včelu medonosnou 59,95 % všech návštěv květů. Ovládala ožanku keřovitou, rozmarýn i pryšec stromovitý. Divoké druhy přitom spoléhaly na tytéž zdroje. Pelonoska se soustředila hlavně na ožanku, čmelák zemní na brutnák. Autoři mluví o silném potravním překryvu.

Po uzavření úlů se nabídka v květech viditelně zvedla:

Ukazatel	Změna po uzavření úlů
Objem nektaru celkem	přibližně +60 %
Dostupnost pylu	přibližně +30 %
Nektar u ožanky keřovité	asi +50 %
Nektar u rozmarýnu	asi +70 %

Divocí opylovači reagovali okamžitě. Oba druhy pily z jednotlivých květů déle, protože v nich konečně něco zbývalo. Čmelákům se zkrátila doba hledání pylu. Za otevřených úlů musely divoké včely obletět víc květů, aby nasbíraly stejnou dávku.

Na pylu přitom záleží nejvíc. Krmí se jím larvy. Delší pátrání podle autorů může vést k chudším zásobám v hnízdě, menšímu počtu potomků nebo drobnějším dospělcům. Medonosné včely, organizované do početných kolonií, tak divokým sousedům vyjídají spíž ještě dřív, než ti stihnou vyletět.

Propad o 80 procent: čísla, která přiměla park zakázat úly

Souběžně se sledováním květů probíhalo v letech 2021 až 2024 pravidelné sčítání na stálých trasách. Pelonoska i čmelák zemní za tu dobu ztratili přibližně 80 % jedinců. Samotářský i sociální druh tedy dopadly stejně, přestože se jejich chování lišilo v detailech. Konferenční abstrakt z italského entomologického sjezdu v Sieně z června 2025 doplňuje, že čmelák zemní postupně přesouval pozornost k brutnáku. U pelonosky podobný posun popsán nebyl.

Krátkodobý pokus s uzavíráním úlů je manipulační experiment v pravém smyslu. Vědci změnili jednu proměnnou a sledovali přímý účinek, takže efekt na nektar, pyl a chování stojí na pevných základech. U dlouhodobého propadu populací jsou autoři opatrnější. Připouštějí, že během čtyř let je obtížné oddělit hustotu včelstev od dalších ekologických vlivů. Úbytek ovšem přesně zapadá do mechanismu, který experiment odhalil. Studie zmiňuje také riziko přenosu chorob, například virů spojených s kleštíkem nebo houbového parazita Nosema ceranae. Na Giannutri však hlavním vysvětlením zůstává konkurence o potravu.

Správa ostrova na zjištění zareagovala rázně a včelaření na Giannutri zakázala. Podle reportáže deníku The Guardian ze září 2025 byl ostrov déle než rok bez úlů a nejméně jeden ze sledovaných druhů vykazoval mírné zlepšení. Konferenční data uvádějí monitoring prodloužený do roku 2025 a odstranění včel medonosných právě v témže roce. Publikovaná data o dlouhodobé obnově zatím chybějí. Jaro 2026 je proto pro badatele klíčové: každá další sezona bez úlů ukáže, jestli se divoké včely dokážou vrátit.

Čmelák zemní bzučí i v Česku. Co si z ostrova vzít na vlastní zahradu

Hlavní aktér italského příběhu je i naším běžným druhem. Nálezová databáze v Portálu ochrany přírody ISOP eviduje čmeláka zemního po celé republice. Tuzemská studie, která by u nás doložila podobný propad kvůli úlům, zatím dohledatelná není. Mechanismus však platí všude, kde se sejde hodně včelstev a málo kvetoucích rostlin. Česká krajina je pestřejší mozaikou polí, sadů, luk a zahrad, takže efekt bude slabší a hodně závislý na místě.

Česko má čtyři národní parky a 25 chráněných krajinných oblastí. Pravidla se liší podle kategorie území, zonace a konkrétních ochranných podmínek. Plošný zákaz včelaření z italského případu nevyplývá. Silný argument pro individuální posuzování počtu úlů v nejcennějších lokalitách z něj ovšem plyne.

Včelaře přitom nikdo nestaví do role padouchů. Včela medonosná zůstává nepostradatelným pomocníkem v sadech a podle FAO opylovači přispívají asi k 35 % světové rostlinné produkce a zvyšují výnos 87 ze 115 hlavních potravinových plodin. Stejná organizace ale zdůrazňuje, že zemědělství potřebuje rozmanitost opylovačů, nejen jeden chovaný druh. Divoké včely nejvíc ohrožuje úbytek a drobení stanovišť, chemie v krajině, paraziti, invazní druhy a změna klimatu. Hustota úlů je mezi těmito tlaky jedním z mála faktorů, které lze řídit doslova přes noc.

Kdo chce divokým včelám skutečně pomoci, nemusí hned pořizovat úl. Britská Královská zahradnická společnost doporučuje pět kroků:

• Pestrá výsadba rostlin bohatých na nektar a pyl, ideálně s kvetením od jara do podzimu.
• Méně časté sečení, část trávníku nechat rozkvést.
• Mělká miska s vodou a kamínky, na které mohou včely přistát.
• Žádné postřiky, a už vůbec ne na kvetoucí rostliny.
• Hnízdní místa: kus odkryté půdy, duté stonky nebo vhodný hmyzí domek pro samotářky.

Podle nás si pozornost zaslouží hlavně městské střechy osazené úly bez okolní zeleně a malé zahrady s anglickým trávníkem. Tam se včelstvo může stát spíš konkurentem než podporou. Med kupovat dál dává smysl. Jen je lepší nespojovat přidávání úlů automaticky s ochranou přírody.