Dokonalý den vyžaduje víc hodin, než kolik jich máme. AI model ukázal, proč se aktivity spojené se štěstím nedají sčítat lineárně

Algoritmus prošel tisíce dnů Američanů a hledal, čím se liší ty povedenější. Když jsme jeho ingredience sečetli, vyšlo nám 26 hodin a 40 minut.

Foto: Marko Milivojevic/Pixnio

Večeře s rodinou, odpoledne s přáteli, procházka, kratší pracovní směna a skoro žádné popojíždění po městě. Takový den podle nové studie v časopise PNAS Nexus častěji vyústí v pocit, že se vydařil. Psychologové Dunigan Folk, Mirka Henninger a Elizabeth Dunn nasadili model strojového učení na americká data o tom, jak lidé tráví čas, a zjistili, že lepší dny mají rozpoznatelný časový otisk. My jsme z tabulky dvaceti nejvlivnějších položek sestavili součet. Vyšel nám den o více než dvě a půl hodiny delší, než jaký fyzicky existuje.

Recept na lepší den podle algoritmu: víc lidí, méně kanceláře

Studie s názvem What does a good day look like? (Jak vypadá dobrý den?) vyšla 13. března 2026. Autoři čerpali z American Time Use Survey, vládního šetření amerického statistického úřadu o využití času. To po respondentech chce, aby minutu po minutě zrekonstruovali předchozí den: práci, péči o děti, jídlo, spánek, volný čas i schůzky s lidmi. K tomu se váže jednoduchá otázka. Když se zamyslíte nad včerejškem jako celkem, byl lepší, stejný, nebo horší než váš typický den?

Výzkumníci pracovali se dvěma vlnami dat, s údaji od 9 286 lidí z roku 2013 a 6 196 lidí z roku 2021. Polovinu zaznamenaných dnů tvořily soboty a neděle, takže vzorek zachycuje víc než jen pracovní všednost. Model, takzvaný podmíněný náhodný les, dostal přes sto kategorií činností. Měl z nich odhadnout, zda člověk den označil za nadprůměrný. Učil se na 80 % dat, zbylou pětinu viděl až při testu.

Rozdíly mezi lepšími a obyčejnými dny jsou u dat z roku 2021 výrazné:

Činnost	Lepší den	Typický den	Rozdíl
Čas s rodinou	367 min	263 min	+104 min
Socializace a komunikace	59 min	28 min	+30 min
Čas s přáteli	neuvedeno	neuvedeno	+28 min
Čas s dětmi z domácnosti	neuvedeno	neuvedeno	+46 min
Práce	110 min	166 min	−56 min
Dojíždění	7 min	10 min	−3 min
Odpočinek a volno	neuvedeno	neuvedeno	−42 min

Nejvýš v žebříčku důležitosti stanul čas s rodinou. Za ním následovalo povídání s lidmi, cesty spojené s jídlem, práce, výpravy za zábavou a přátelé. Do první dvacítky se probojovaly také domácí povinnosti, sport a pohyb.

26 hodin 40 minut: kolik času by ideální den spotřeboval

Autoři žádnou délku dokonalého dne nevyhlásili. Tabulka dvaceti nejvlivnějších proměnných ale svádí k jednoduchému pokusu, a tak jsme ho v redakci provedli. Průměrné minuty, které účastníci s lepším dnem věnovali jednotlivým položkám, jsme sečetli.

U dat z roku 2021 vyšlo 1 600 minut, tedy 26 hodin a 40 minut. U starší vlny z roku 2013 dokonce 1 633 minut, čili 27 hodin a 13 minut. Jde o náš výpočet z publikované tabulky, žádný z autorů ho nevyslovil. Přesto výmluvně ilustruje, kolik toho šťastnější den v sobě nese.

Kdo by chtěl povedený den poskládat jako stavebnici, tedy blok rodiny, blok kamarádů, blok jídla a blok sportu, narazil by na strop. Do kalendáře se to celé nevejde. A to v součtu chybí spánek, který zabere další třetinu dne.

Proč se štěstí nesčítá jako položky v účtence

Vysvětlení tkví v tom, jak data vznikají. Šetření každé epizodě přiřadí jednu hlavní činnost, třeba jídlo nebo cestování. Autoři k tomu ovšem přidali širší proměnné podle toho, kdo byl u činnosti přítomen: rodina, přátelé, partner. Nedělní oběd s rodiči se tak v datech objeví jako jídlo i jako rodinný čas zároveň. Cesta autem na chatu s dětmi spadne do dopravy, do času s rodinou i do času s potomky.

Jedna hodina tak v tabulce figuruje dvakrát či třikrát. Proto součet přetéká přes půlnoc.

Druhá komplikace spočívá v tom, že přínos jednotlivých činností neroste rovnoměrně. Model odhalil několik bodů nasycení:

• Socializace zvyšovala šanci na lepší den hlavně zhruba do dvou hodin, pak se efekt vyrovnával.
• Čas s přáteli pomáhal déle, křivka stoupala až k pěti či šesti hodinám.
• Práce se s horším hodnocením výrazně pojila teprve po překročení šesti hodin.
• Odpočinek a volno vyšly překvapivě nepříznivě. Autoři to přičítají skladbě kategorie: televize a filmy v ní tvořily 70 % času v roce 2021 a 72 % v roce 2013.

Z toho podle nás plyne nejcennější poznatek celé studie. Vydařený den vzniká chytrým vrstvením času, kdy jedna událost obslouží několik potřeb najednou. Rodinný výlet na kole spojuje vztahy, pohyb, svačinu v trávě i odpočinek. Pivo s kamarádem po cestě z práce zkrátí osamělé dojíždění a přidá sociální kontakt. Pasivní večer u obrazovky naproti tomu zabere hodiny a v datech se s lepšími dny pojí spíš slabě.

Šest hodin práce a cesta do kanceláře: co z toho plyne pro Čechy

Americká čísla nelze bez úprav roubovat na české poměry, principy se ale přenášejí snadno. Podle Eurostatu odpracoval průměrný Čech v roce 2025 skutečně 37,5 hodiny týdně. Při pětidenním týdnu to dělá zhruba sedm a půl hodiny denně, tedy citelně nad šestihodinovou hranicí, za kterou se pravděpodobnost lepšího dne v amerických datech znatelně snižovala.

Silnice a vlaky tomu nepomáhají. Ze Sčítání 2021 vyplývá, že za prací mimo obec bydliště vyjíždělo 40,9 % zaměstnaných se zjištěným pracovištěm, tedy přes 2,1 milionu lidí. Evropský průměr doby dojíždění podle Eurostatu činil v roce 2019 zhruba 25 minut na jednu cestu. Za pracovní den tak padne bezmála hodina, přitom ve studii se lepší a běžné dny v čase stráveném na cestách lišily jen o tři minuty.

Kdo si chce vlastní den prověřit, může si tři až sedm dní zapisovat čas po čtvrthodinách či půlhodinách. Barevně pak stačí odlišit čtyři skupiny: vztahy, práci, dojíždění a pasivní volno. Smyslem nemusí být radikální přestavba týdne. Spíš hledání míst, kde se dají činnosti spojit: procházka s dětmi místo dalšího seriálu, oběd s kolegou místo svačiny u monitoru, kratší trasa nebo jeden den práce z domova. Tato doporučení jsme odvodili z logiky studie, autoři sami podobné rady nerozdávají.

Co ve výpočtu zůstává pod čarou

K číslům v tomto textu patří několik upřesnění, protože svádějí k příliš jednoduchému výkladu.

• Číslo 26 hodin 40 minut je redakční součet průměrů z tabulky. Studie samotná délku dokonalého dne neuvádí a přesah přes 24 hodin vzniká hlavně překrýváním kategorií, nikoli tím, že by lidé skutečně potřebovali delší den.
• Umělá inteligence zde znamená interpretovatelný model strojového učení. Jeho vyvážená přesnost dosáhla 63 % u dat z roku 2021 a 62 % u roku 2013, lepší dny správně poznal zhruba v 57 až 59 % případů. To je nad úrovní náhody, jednotlivci ale model jeho den spolehlivě nepředpoví.
• Souvislost, ne příčina. Autoři výslovně píší, že výsledky jsou popisné. Dvě hodiny s přáteli podle dat s lepším dnem souvisejí, nedá se však tvrdit, že ho samy vyvolají.
• Jen lepší a stejné dny. Respondenti, kteří včerejšek hodnotili jako horší, do analýzy nevstoupili.
• Americký vzorek. Hranice v minutách platí pro populaci Spojených států, srovnání s Českem je redakční analogie.
• Únava či finanční stres v hlavní tabulce studie měřeny nebyly, proto je nelze považovat za prokázané příčiny horších dnů.

Představte si sobotní výlet: auto plné dětí, prarodiče na zadním sedadle, buřty u ohně a cesta zpátky s nohama ztěžklýma od kopce. V tabulce vědců by ten jediný den zabral pět řádků najednou. Možná právě proto se na jeho konci tolik lidí zastaví a pomyslí si, že stál za to.