Včela medonosná se ocitla na Červeném seznamu ohrožených druhů. Nemá obranu proti parazitům, kteří ničí její plody

Volně žijící včelstva včely medonosné v EU mají od podzimu 2025 status ohrožených. Bez rojů z úlů by jich podle nové studie do deseti let ubylo zhruba 56 %.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Dne 11. října 2025 zveřejnil Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) nové hodnocení evropských opylovačů. Mezi stovkami položek se objevila jedna, která překvapí každého, kdo si včelu spojuje s úlem na zahradě a sklenicí medu ve spíži: volně žijící populace včely medonosné (Apis mellifera) v zemích EU byla přeřazena z kategorie „nedostatek údajů“ mezi ohrožené druhy. Přehodnocení připravil čtrnáctičlenný tým kolem iniciativy Honey Bee Watch. O devět měsíců později, 17. července 2026, přidali vědci z německé Univerzity Hohenheim a švýcarského institutu Agroscope výpočet, který dodává verdiktu na vážnosti. Divoké kolonie samy od sebe slábnou a populace se drží hlavně díky tomu, že ji včelaři nevědomky doplňují uprchlými roji. Hmyz, který působí jako jeden z nejrozšířenějších v Evropě, má mimo dosah člověka nečekaně vratké postavení.

Stejná včela, dva životy: komu platí Červený seznam

Taxonomicky jde o jediný druh. Včela z dřevěného úlu a včela usazená v dutině staré lípy patří k Apis mellifera stejně. Liší se způsob existence. Chovaná kolonie má úl, v nouzi přikrmení, léčbu a včelaře, který řídí její rozvoj. Volně žijící kolonie si dutinu vybírá sama a o přežití se stará bez jakékoli pomoci. Hnízdí ve stromech, zdech, komínech nebo skalních štěrbinách a odkázaná je výhradně na to, co nabídne okolní krajina.

Podle Univerzity Hohenheim tvoří divoká včelstva přibližně šestinu celkové evropské populace včely medonosné. Evropa má přitom v rámci původního areálu druhu nejnižší hustotu volně žijících kolonií vůbec.

Do debaty o úbytku včel se často pletou tři odlišné skupiny:

Skupina	Kdo to je	Jak na tom je
Chovaná včelstva	Apis mellifera v úlech	Početná, v EU 9,4 milionu úlů jen na farmách (2023)
Volně žijící včelstva	Apis mellifera v dutinách bez péče	V EU27 ohrožená
Ostatní divoké včely	Čmeláci, samotářky a další druhy	V EU27 162 druhů v kategoriích ohrožení

Evropský červený seznam včel posuzoval pro území EU celkem 1 875 druhů. Kriticky ohrožených je 21, ohrožených 90 a zranitelných 51. Volně žijící včela medonosná se zařadila do prostřední, druhé nejvážnější skupiny. Ocitla se tak v jedné kategorii s druhy, o kterých většina lidí v životě neslyšela.

Model Univerzity Hohenheim a Agroscope ukazuje, proč verdikt obstojí. Pokud by z včelínů přestaly vylétat roje, které se usazují v přírodě, divoká populace v EU by za deset let, tedy zhruba do roku 2036, prořídla podle mediánového odhadu o 56 %. Mnoho evropských kolonií v dutinách tedy podle autorů dnes přežívá jen díky přísunu nových zakladatelek z chovů. IUCN přitom za skutečně divokou považuje populaci, která se udrží vlastní reprodukcí, bez dosazování zvenčí.

Kleštík včelí pod víčkem buňky: jak parazit likviduje včelí plod

Hlavním nepřítelem divokých kolonií je kleštík včelí (Varroa destructor), drobný roztoč velikosti špendlíkové hlavičky. Evropský červený seznam jmenuje i další biotické hrozby: mikroskopickou houbu Nosema ceranae, sršeň asijskou a lesknáčka úlového. Kleštík ovšem figuruje jako jeden z nejvýznamnějších strůjců úbytku.

Jeho strategie míří na budoucnost včelstva, tedy na plod. Tak včelaři označují vajíčka, larvy a kukly, které dozrávají v buňkách plástu. Samička kleštíka vklouzne do buňky těsně předtím, než ji dělnice zavíčkují voskem. Uvnitř, v uzavřeném prostoru, klade vajíčka a její potomstvo saje na vyvíjející se larvě či kukle. Podle amerického ministerstva zemědělství se v zavíčkovaném plodu ukrývá velká část všech roztočů v kolonii. Rozmnožují se v dělnických i trubčích buňkách, kde jsou chráněni před zásahy zvenčí.

Následky jsou vidět, jakmile mladá včela vyleze z buňky:

• poškozené tukové těleso, které včelám slouží jako zásobárna energie a imunity,
• zdeformovaná křídla, často kvůli viru deformovaných křídel, jejž kleštík přenáší,
• zkrácený zadeček a kratší život,
• mezerovitý plod, tedy plást s prázdnými a odumřelými buňkami.

Státní veterinární správa popisuje varroázu jako parazitární onemocnění, které bez účinného tlumení vede k chřadnutí kolonie a nakonec k jejímu kolapsu či úhynu. Včelař kleštíka sleduje a v pravidelných cyklech léčí. Kolonie v dutině buku na žádné ošetření čekat nemůže.

Proč se evropská včela kleštíkovi brání tak špatně

Kleštík nepochází z Evropy. Původně parazitoval na včele východní (Apis cerana) v Asii, která s ním sdílí dlouhou evoluční minulost. Asijská hostitelka si vypracovala obranu: omezuje množení roztoče a důsledně čistí buňky od napadeného plodu. Přeskok na včelu medonosnou přišel teprve ve 20. století, takže evropská včela měla na adaptaci jen zlomek času.

Podle přehledové studie v časopise Insects jsou populace evropské včely, které kleštíka zvládají samy, vzácné. Vznikají hlavně tam, kde včelstva po řadu generací žijí bez léčby a přírodní výběr nechá přežít jen ta odolnější. Většina kolonií proti roztoči bez pomoci člověka obstojí špatně.

K parazitům se přidávají další tlaky. Dutin ubývá, protože hospodářské lesy přicházejí o staré stromy. Krajina chudne na kvetoucí rostliny, takže včely hůř shánějí pyl a nektar. Svou daň vybírají pesticidy a hnojiva. A pak je tu genetický tlak moderního včelařství. Matky z divokých kolonií se páří s trubci z okolních včelínů a místní linie se tak postupně ředí s chovnými.

Česko: 670 tisíc včelstev v úlech a jen kusé údaje o těch v dutinách

Česko patří k zemím s mimořádně hustou sítí včelstev. Ministerstvo zemědělství evidovalo v roce 2023 zhruba 670 tisíc kolonií a 63 tisíc chovatelů, za optimum považuje 700 tisíc. Organizovaní včelaři z Českého svazu včelařů obhospodařují 475 814 včelstev, tedy 79,5 % všech evidovaných. Varroáza se podle veterinářů vyskytuje na celém území republiky.

Volně žijící včelstva se v Česku také najdou, typicky v dutinách stromů, ve stavbách nebo komínech. Spolehlivý trend jejich přežívání ale veřejná data nezachycují. Studie Univerzity Hohenheim stavěla na každoročním sledování konkrétních hnízd, zda přežila zimu. Jednorázový nález v databázi výskyt doloží, nikoli však osud kolonie v dalších letech. Výzkumníci zatím zmapovali přes 1 600 hnízdišť v 15 zemích a sami uznávají, že komplexní údaje o rozšíření a velikosti divokých populací stále chybějí.

Tady může přispět každý, kdo narazí na včely létající z dutiny stromu. Nález lze zapsat do systému BioLog Agentury ochrany přírody a krajiny, na webu i v mobilní aplikaci. Po schválení garantem se záznam přesune do Nálezové databáze ochrany přírody. Pro mezinárodní výzkum slouží formulář Honey Bee Watch. Při hlášení pomůže několik zásad:

• fotografujte vletový otvor z bezpečné vzdálenosti,
• dutinu neotevírejte a kolonii nerušte,
• přesnou polohu nezveřejňujte a fotky ořízněte o orientační body,
• uveďte typ hnízda (strom, budova, skála) a charakter okolí.

Z Olomouce pochází i jeden kuriózní příspěvek. Firma APIS Innovation, která vyvíjí termosolární úly proti varroáze, zmiňuje včelstvo přežívající bez léčby přes deset let pod plechovou střechou. Jde o firemní svědectví, nikoli o vědecký důkaz. Přesto ukazuje, že odolné kolonie mohou žít i nám za humny.

Geny odolnosti v dutinách stromů: co mizí s každým hnízdem

Cen medu v obchodech se úbytek divokých včelstev v dohledné době nejspíš nedotkne, protože produkce stojí na chovech. Ztráta se odehrává jinde. Univerzita Hohenheim upozorňuje, že divoké populace slouží jako rezervoár genetické rozmanitosti. V Americe existují volně žijící populace, které si s kleštíkem poradí lépe. Přehled v Insects dodává, že evropské divoké kolonie mohou nést přírodním výběrem prověřené geny odolnosti, jaké by jednou mohli využít i šlechtitelé.

Podle nás právě tady leží největší sázka. Každé hnízdo, které v dutině přečká několik zim bez léčby, představuje přírodní pokus, jaký žádná laboratoř nezopakuje. Když zanikne, odnese si s sebou i odpověď.

Širší kontext dokresluje IUCN: čtyři z pěti plodin a planě rostoucích kvetoucích rostlin v EU závisejí na opylování hmyzem. Ministerstvo zemědělství označuje včelu medonosnou za univerzální opylovatelku hmyzosnubných rostlin. Evropský červený seznam doporučuje chránit a obnovovat stanoviště, ponechávat staré dutinové stromy, rozšiřovat remízky, živé ploty, květnaté meze a okraje cest a omezit chemii v krajině.