Ara z filmu Rio vyhynul ve volné přírodě v roce 2000. Pokus o návrat zhatil virus

Ara Spixův, skutečný předobraz modrého Blu z animovaného Ria, zmizel z brazilské divočiny v roce 2000. Návrat po roce 2022 zastavil smrtící papouščí cirkovirus.

Foto: Rüdiger Stehn / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

V suchých křovinách severní Bahie, nedaleko městečka Curaçá, poletoval na konci 90. let jediný modrý papoušek svého druhu. Byl to poslední volně žijící samec ary Spixova, česky též ary škraboškového (Cyanopsitta spixii). V roce 2000 zmizel a s ním skončila přítomnost druhu v brazilské přírodě. Zachránily ho jen voliéry chovatelů. O dvaadvacet let později se modří ptáci do Curaçá vrátili, vyvedli první mláďata a ochránci začali věřit, že se příběh, který svět zná z filmu Rio, dočká šťastného konce. V listopadu 2025 ale přišly výsledky testů: všech jedenáct volně žijících arů z programu neslo papouščí cirkovirus. Vypouštění se zastavilo a záchrana se znovu přesunula za mříže karantény.

Blu z filmu Rio měl předobraz v suché caatinze, daleko od Copacabany

Animovaná komedie z roku 2011 a její pokračování udělaly z ary Spixova celosvětovou celebritu. Postavy Blu a Jewel, poslední samec a samice vzácného modrého druhu, vycházejí přímo z tohoto papouška, jak připomíná agentura Associated Press. Filmový děj je volná fikce, motiv posledních jedinců ovšem odpovídá skutečnosti až mrazivě přesně.

Geograficky se ale film s realitou rozchází. Ara Spixův nikdy neobýval deštné pralesy Amazonie ani okolí Ria de Janeira. Jeho domovem je caatinga, řídký trnitý porost suchého vnitrozemí Bahie. Klíčovou roli v něm hraje strom caraibeira, v jehož dutinách ptáci hnízdí a jehož plody je živí.

Konec v divočině přišel postupně. Podle AP druh desítky let decimovali pytláci, kteří odchytávali ptáky pro nelegální obchod, a zároveň mu ubývalo prostředí kvůli nadměrné pastvě dobytka. Organizace BirdLife International k příčinám přidává odlesňování a další proměny krajiny. Ptáka ojediněle pozorovaného v roce 2016 považovali odborníci spíš za uprchlíka z chovu.

Kategorie „vyhynulý ve volné přírodě“ podle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) znamená, že taxon přežívá výhradně v lidské péči nebo mimo původní areál. Právě takový osud ara Spixův po roce 2000 potkal. Jeho budoucnost tak plně závisela na chovatelích.

Návrat z Evropy: 52 papoušků, radiové obojky a první mláďata v divočině

Většina chovné populace se mezitím soustředila v Německu, v zařízení organizace ACTP. V roce 2020 odtud do Brazílie zamířilo 52 arů Spixových. O dva roky později nastal okamžik, na který ochranáři čekali dvě desetiletí: do caatingy vylétlo 20 arů Spixových a spolu s nimi 15 arů marakán. Příbuzní papoušci měli sloužit jako průvodci, protože divočinu znali a mohli nováčky naučit létat, vyhýbat se nebezpečí a hledat potravu.

Každý vypuštěný pták nesl radiový obojek a terénní tým ho sledoval několikrát denně. Výsledky byly smíšené. Zhruba polovina vypuštěných jedinců do roku 2024 uhynula nebo zmizela, nejčastěji v drápech predátorů. Přeživší se drželi v okruhu asi pěti kilometrů od vypouštěcího areálu. Přesto se v přírodě vylíhla mláďata, první volně narození arové Spixovi po více než dvaceti letech.

Do nadějného vývoje ale vstoupila politika. V květnu 2024 brazilská strana oznámila, že neprodlouží dohodu s ACTP. Brazilský úřad pro ochranu biodiverzity ICMBio jako hlavní důvod uvedl prodej a přesun 26 arů Spixových z Německa do Indie bez svého vědomí či souhlasu. Spor podle AP zmrazil ambiciózní plán vypouštět 20 papoušků ročně po dobu dvaceti let. Program tak přišel o institucionální oporu právě ve chvíli, kdy ji nejvíc potřeboval.

Cirkovirus v Curaçá: jedenáct ptáků, jedenáct pozitivních testů

Původcem pohromy se stal cirkovirus psitacidů, který vyvolává nemoc zobáku a peří. ICMBio ji popisuje bez příkras: léčba neexistuje, nemoc většinou končí smrtí a projevuje se poruchami opeření, vypadáváním peří a deformacemi zobáku.

Zdravotní pohotovost začala nálezem příznaků u mláděte narozeného ve volné přírodě. V létě 2025 deník Folha de S.Paulo psal o čtrnácti pozitivních ptácích a pozastaveném vypouštění. V listopadu 2025 pak ochranáři odchytili všech jedenáct zbývajících volně žijících arů. Výsledek zněl jednoznačně: pozitivní byli všichni, včetně ptáků vylíhnutých v divočině.

Odkud nákaza přišla, zůstává předmětem vyšetřování. ICMBio opakovaně označuje původ za nejistý. Provozovatelé projektu z organizací Blue Sky a ACTP naznačovali, že virus mohl kolovat v okolní přírodě. Odborníci oslovení listem Folha považovali za pravděpodobnější zavlečení přes chov nebo převozy ptáků, protože dřívější průzkumy ICMBio virus v regionu nezachytily. Pokud by se šíření u Curaçá prokázalo, šlo by podle nich o první doložený výskyt viru ve volné přírodě v historii Brazílie.

Úřad zároveň zveřejnil seznam pochybení, za která uložil pokuty. Denní čištění a dezinfekce byly podle něj nedostatečné, krmítka pro volně žijící ptáky byla extrémně špinavá a pokrytá vrstvou zaschlého trusu a zaměstnanci pracovali bez ochranných pomůcek. Virus se přitom přenáší právě peřím, trusem a prachem z kontaminovaného prostředí. Australské ministerstvo životního prostředí navíc upozorňuje, že v prostředí vydrží velmi dlouho, v hnízdních dutinách i roky.

Podle nás tu vzniklo takřka ideální prostředí pro nákazu: hrstka ptáků kroužících kolem jednoho areálu a společná krmítka, kde se setkávali všichni. Jedno kontaminované místo mohlo stačit. Přímý důkaz takového mechanismu ovšem zatím chybí.

Pojistka v karanténě: 69 zdravých arů a podmínky dalšího vypouštění

Když divoká populace padla, nastoupila záložní linie. V květnu 2026 proběhla operace, při níž tým převezl 69 arů Spixových a dva ary marakány s negativním výsledkem testu do karantény v centru Cemafauna při univerzitě Univasf v Petrolině. V Curaçá zůstalo 34 pozitivních arů pod dohledem veterinářů. Stav k září 2026 potvrzuje aktuální zpráva ICMBio. Úřad v ní mluví o pokračování konzervační a reintrodukční strategie, ovšem přes karanténu, opakované testy, izolaci a přísnou biologickou bezpečnost.

Celosvětově žilo podle AP v roce 2024 v lidské péči zhruba 360 arů Spixových. Ve volné přírodě šlo vždy jen o jednotky až nízké desítky jedinců. Právě tato nepoměrná čísla ukazují, jak křehká reintrodukce je: druh stojí na několika stovkách ptáků a jediný patogen dokáže vymazat celou volně žijící větev.

Srovnání s jinými známými druhy je výmluvné. Pandu velkou IUCN v roce 2016 přeřadila z ohrožených mezi zranitelné, ve volné přírodě jich žije přes 1 800 a ochrana stavěla na rozsáhlém dochovaném biotopu. Tučňák císařský, další hvězda animovaných filmů, se letos v dubnu ocitl mezi ohroženými kvůli úbytku mořského ledu. Ara Spixův musí přírodní populaci vybudovat téměř od nuly, a to v krajině, kterou AP zařazuje do první oficiálně vymezené aridní klimatické oblasti Brazílie.

Folha uvádí, že se vypouštění obnoví jedině s ptáky bez viru. Dá se čekat, že podmínkou budou opakovaně negativní testy, důsledné oddělení skupin, vyčištěné zázemí v Curaçá a jasná správa projektu pod brazilskými institucemi.

Hrozí nemoc zobáku a peří i papouškům v českých domácnostech?

Přímou českou stopu v záchraně ary Spixova jsme nedohledali. Databáze zoologických zahrad uvádějí evropský chov jen v belgickém parku Pairi Daiza a v Jižní Americe v zoo v São Paulu. Pozor na záměnu: Zoo Praha se angažuje u ary Learova, jiného vzácného brazilského papouška.

Samotný virus ovšem českým chovatelům cizí není. Státní veterinární ústav Praha uvádí, že vnímavé jsou zřejmě všechny druhy papoušků a nákaza se šíří peřím, trusem a aerosolem. Ústav nabízí PCR vyšetření ze vzorků peří, trusu a krve. Majitelům andulek, korel či žako z toho plyne jednoduchá rada: nově pořízeného ptáka dát do karantény, nechat ho otestovat a pečlivě udržovat klece i krmítka. Lidem ani drůbeži virus podle ICMBio nehrozí.

V Petrolině teď sedí v karanténních voliérách 69 modrých papoušků, kteří nikdy neviděli caraibeiru zevnitř hnízdní dutiny. Na nich a na stovkách dalších v chovech po světě visí veškerá šance, že se Blu jednou znovu vznese nad caatingou.