Kafemlejnek u Lipna bručí jako kávový mlýnek. Motor řady M131 klepe kvůli konstrukci válců, kterou už nikdo nevyrábí
Vzduchem chlazený dvanáctiválec Tatra a mechanická převodovka Mylius. Tahle dvojice dala motorovému vozu M 131.1 hlas, který si pletete s kávovým mlýnkem, a v létě 2026 ho můžete slyšet na šumavských kolejích u Lipna.
Obsah článku
- Tatrovácký V12 pod podlahou: odkud se bere ten „mlýnkový" rachot
- Od poválečné lokálky k nostalgické raritě: jak M 131.1 přežil vlastní zánik
- Šumavské koleje u Lipna: kde a kdy Kafemlejnek v létě 2026 uslyšíte
- Co podniknout kolem trati: drezína, Klostermann i Soumarské rašeliniště
- Konstrukční DNA, která dodnes žije v kopřivnických motorech
Když se v roce 1948 rozjel po českých lokálkách první sériový kus řady M 131.1, nikdo netušil, že jeho charakteristický projev jednou přitáhne turisty víc než samotná jízdenka. Dnes je „Kafemlejnek“, přezdívka, kterou si vysloužil právě díky svému drsnému bručení, technickou raritou, která přežila konec pravidelného nasazení o víc než čtyřicet let. A stále jezdí. V létě 2026 se s ním počítá na trase mezi Novým Údolím, Horní Planou a Černou v Pošumaví, kde šumavské lesy fungují jako přirozená ozvučnice pro zvuk, jaký žádný moderní vlak nevydá.
Tatrovácký V12 pod podlahou: odkud se bere ten „mlýnkový“ rachot
Srdcem vozu M 131.1 je naftový dvanáctiválec z kopřivnické konstrukční rodiny Tatra. Motor o výkonu 155 koní (114 kW) sdílí klíčový princip s legendární Tatrou 111: samostatné válcové jednotky s oddělenými hlavami a žebrováním, uspořádané do vidlice. Právě tato architektura stojí za zvukovým otiskem celého stroje.
Vzduchové chlazení odstraňuje vodní plášť kolem válců, takže kov rezonuje volněji a ostřeji. Každý válec pracuje jako samostatná akustická komora, dvanáct takových komor v součinnosti produkuje kovově klepavý, rytmicky nepravidelný projev, který se zásadně odlišuje od tlumeného hukotu kapalinou chlazených motorů pozdějších generací. K tomu připočtěte čtyřstupňovou synchronizovanou mechanickou převodovku Mylius, jejíž ozubená kola přidávají do směsi vlastní vrstvu mechanického šumu. Výsledek? Zvuková kulisa, kterou cestující vnímají přímo pod nohama, motor sedí v útrobách vozu, oddělen od kabiny jen tenkou podlahou a plechovým krytem.
Podle Vagonářského muzea Studénka šlo o čistě mechanický přenos výkonu bez hydraulických nebo elektrických mezičlánků. Každé otočení klikového hřídele se přenáší přímo na nápravu. Žádný tlumicí polštář, žádná elektronická korekce. Syrový kontakt řidiče i cestujících s chodem motoru.
Od poválečné lokálky k nostalgické raritě: jak M 131.1 přežil vlastní zánik
Příběh Kafemlejnku začíná v poválečném Československu, kdy železnice zoufale potřebovaly levný a spolehlivý motorový vůz pro místní tratě. Vagónka Studénka dodala řešení: kompaktní dvounápravový vůz s tatrováckým dvanáctiválcem, schopný operovat na úzkých i běžně rozchodných kolejích bez nutnosti otáčení, kabiny měl na obou koncích.
Výroba běžela od konce čtyřicátých let a Hurvínky, jak se jim také říkalo, se rozlezly po celé síti. Jejich éra v pravidelném provozu skončila v březnu 1984. Třicet šest let služby. Jenže tam, kde končí provozní životopis, začíná druhý akt. České dráhy dodnes udržují dílenské kapacity pro historická vozidla této řady; v muzejních dílnách v Lužné u Rakovníka se podle tiskových materiálů ČD repasoval spalovací motor pro jednoho z Hurvínků. Provoz takového veterána stojí na kusové výrobě náhradních součástí, ruční práci specialistů a trpělivosti, která se v moderním strojírenství hledá těžko.
A nejde o ojedinělý exemplář. Rezervační platformy pro rok 2026 evidují další provozuschopné kusy, například M 131.1228 nebo M 131.1133 v akcích pardubického železničního spolku. Kafemlejnek tedy přežívá jako druh, byť v počtech, které se vejdou na prsty obou rukou.
Šumavské koleje u Lipna: kde a kdy Kafemlejnek v létě 2026 uslyšíte
Letní sezona 2026 přináší historické vlaky na trasu Nové Údolí, Stožec, Černý Kříž, Nová Pec, Horní Planá, Černá v Pošumaví. Oficiálně vypsané termíny připadají na 18., 19., 25. a 26. července. Z Nového Údolí odjíždí souprava ve 12:20 a do Horní Plané dorazí v 13:07, necelá hodina jízdy podél lipenské přehrady lesním údolím, kde se zvuk motoru odráží od smrkových stěn.
Jednosměrné jízdné (léto 2026):
| Úsek | Cena |
|---|---|
| Nové Údolí → Stožec | 150 Kč |
| Nové Údolí → Černý Kříž | 200 Kč |
| Nové Údolí → Nová Pec | 250 Kč |
| Nové Údolí → Horní Planá | 300 Kč |
| Nové Údolí → Černá v Pošumaví | 350 Kč |
Děti do šesti let cestují zdarma (bez nároku na místo), pro děti do patnácti let a studenty do šestadvaceti platí 50% sleva, držitelé průkazů ZTP a ZTP-P ušetří sedmdesát pět procent. Jízdenky se prodávají v e-shopu Českých drah, u pokladen i přímo ve vlaku; předprodej ovšem garantuje místo k sezení, což u limitované kapacity historického vozu dává smysl.
Bez automobilu se na výchozí stanici dostanete pohodlně: z Českých Budějovic vedou pravidelné spoje po tratích 197 a 194 přes Volary a Černý Kříž až do Nového Údolí. V hlavním denním okně nabízí jízdní řád pět použitelných návazností.
Co podniknout kolem trati: drezína, Klostermann i Soumarské rašeliniště
Samotná jízda Kafemlejnkem zabere necelou hodinu. Celý den ale zaplníte snadno. Přímo v Novém Údolí čeká drezína na nejkratší mezinárodní železnici, expozice o historii osady ve starém vagonu, Krčma Vagon s regionální kuchyní a výstava Klostermannova pohádková Šumava. Poutnická základna poslouží jako výchozí bod pro pěší túry do okolí.
Podél trasy stojí za zastávku Stožecká kaple, Soumarské rašeliniště (jedno z nejzachovalejších vrchovištních rašelinišť v Čechách) a samozřejmě vodní nádrž Lipno s plážemi a půjčovnami lodí v Horní Plané i Černé v Pošumaví. Kombinace historického vlaku a šumavské přírody vytváří výletní formát, který funguje pro rodiny s dětmi stejně dobře jako pro železniční nadšence.
Konstrukční DNA, která dodnes žije v kopřivnických motorech
Princip, na němž stojí zvukový projev Kafemlejnku, v Kopřivnici nikdy úplně nezanikl. Tatra Trucks i v roce 2026 nabízí vzduchem chlazené osmiválce a dvanáctiválce se samostatnými válcovými jednotkami a oddělenými hlavami, stejná konstrukční logika, modernizovaná pro emisní normy a výkonové požadavky dnešních speciálních nákladních vozidel. V roce 2025 kopřivnická automobilka navýšila výrobu vlastních motorů o 150 % a na veletrhu MSPO 2026 představila vůz s modernizovaným vzduchem chlazeným V12.