V tůních u Kolína žijí korýši staří jako dinosauři. Periodické vysychání je chrání, protože ryby tam nepřežijí ani jednu sezonu

Pozemkový spolek Huslík při místní organizaci ČSOP Polabí vyčistil vlhkou prohlubeň na okraji bývalého posádkového cvičiště Kolín–Tři Dvory, odstranil navážku nelegálního odpadu a v roce 2024 tu vykopal tři drobné periodické tůně.

Foto: MartinVeselka / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Už v následující sezoně se v mělké vodě objevila žábronožka letní (Branchipus schaefferi) a v roce 2026 přibyl listonoh letní (Triops cancriformis), robustní korýš, jehož vývojová linie sahá hluboko do prvohor. Celý zásah stál zlomek toho, co běžná mokřadní revitalizace, a přesto obnovil přesně ten typ biotopu, který z české krajiny nejrychleji mizí: osluněnou, mělkou, dočasně zaplavenou a rybami neobsazenou vodu.

Proč zrovna skládka na vojenském cvičišti ukrývala biologický poklad

Čtyřiačtyřicetihektarový areál bývalého posádkového cvičiště mezi severovýchodním okrajem Kolína a obcí Tři Dvory přestal sloužit armádě, ale krajina si podržela charakter, který jinde dávno zmizel. Vojenská technika tu po desetiletí rozrývala terén, vytvářela koleje, mělké deprese a obnažovala jílovité dno, tedy přesně ty podmínky, na něž jsou velcí lupenonožci evolučně navázáni. Pod jedním ze svahů, který spolek Huslík několik let kosil kvůli podpoře ohrožených rostlin, leželo vlhké místo zasypané černou skládkou. Odpad zakrýval potenciální periodický biotop jako poklop.

Jakmile tým navážku odstranil a bagrem vyhloubil tři mělké prohlubně, vrátila se voda po prvních intenzivnějších srážkách. A s ní i organismy, jejichž vajíčka trpělivě čekala v okolní půdě. Finanční podporu projektu poskytl Nadační fond Veolia v rámci programu Vraťme vodu přírodě, který od roku 2018 podpořil obnovu mokřadů na více než sedmdesáti lokalitách po celé republice částkou přesahující 13,5 milionu korun.

Vajíčka, která přečkají roky sucha: jak se korýši vracejí tak rychle

Rychlost kolonizace nových tůní překvapí jen na první pohled. Žábronožky a listonozi patří k organismům s extrémně odolnými klidovými stádii. Jejich vajíčka přežívají v suchém sedimentu roky, někdy i desetiletí, a čekají na opětovné zaplavení. Jakmile přijde voda a teplota překročí dvacet stupňů, žábronožka letní pohlavně dospěje zhruba za čtrnáct dní.

U listonoha letního vstupuje do hry ještě sofistikovanější mechanismus. Experiment publikovaný v časopise Živa prokázal, že líhnutí larev modulují chemické signály od dospělých jedinců vlastního druhu. Čím vyšší koncentrace těchto látek ve vodě, tím víc vajíček se aktivuje. Voda sama nestačí, tůň musí „vonět“ po vhodných podmínkách. Tento druh dorůstá délky kolem sedmi centimetrů, s protaženou vidličkou na zadečku až čtrnácti, a v periodické tůni funguje jako vrcholový predátor drobného zooplanktonu.

Označení „živé zkameněliny“ odkazuje na stáří celé vývojové linie, která se na planetě vyskytuje v téměř nezměněné podobě stovky milionů let. Jde o jedny z nejstarších dosud žijících živočišných druhů.

Proč periodické tůně z krajiny mizí, a kde v Česku ještě přežívají

Běžná zemědělská krajina periodické deprese systematicky zahlazuje. Koleje se zasypávají, podmáčená místa se drénují, terénní nerovnosti zarovnávají. K tomu přibývají splachy živin a agrochemikálií, které mění chemismus vody. Atlas rozšíření velkých lupenonožců, který vydala AOPK ČR, dokumentuje, že jádro současného výskytu obou druhů v Česku leží právě v bývalých či aktivních vojenských prostorech: Ralsko, Milovice, Hradiště, Brdy u Jinců, Tři Dvory u Kolína. Na Moravě se druhy drží v panonské oblasti, na Břeclavsku, Znojemsku, Hodonínsku a Kroměřížsku.

Recentní výskyt žábronožky letní eviduje atlas ve 45 mapovacích kvadrátech, listonoha letního v 55 kvadrátech. Obě čísla odrážejí jen lokality s potvrzeným nálezem; skutečný počet funkčních periodických tůní v republice nikdo souhrnně nezmapoval.

Kolínský případ přitom nestojí osamoceně. Na bývalém tankodromu u Českých Budějovic kombinovali prohloubení bagrem, výřez náletových dřevin a pojezd těžkou technikou, a oba druhy se tam rovněž drží. V přírodní památce Na Plachtě u Hradce Králové zase lupenonožcům prospívá pravidelná údržba tůní a řízená disturbance povrchu.

Jak založit periodickou tůň a kde sehnat peníze: praktický návod

Kdo chce podobný zásah zopakovat, má dnes cestu výrazně snazší než před pár lety. AOPK ČR od roku 2025 nabízí stoprocentní dotaci na tvorbu či obnovu tůní a mokřadů. Žadatelem může být obec, spolek i fyzická osoba, podmínkou je veřejná přístupnost pozemku.

Technické zásady podle příručky AOPK:

• Hloubka do 1,5 metru, ideálně s mělkými litorálními pásy.
• Členité dno s různou hloubkou a velikostí jednotlivých prohlubní.
• Přirozené zavodňování srážkami nebo podzemní vodou, bez plastových fólií.
• Osluněná poloha bez zastínění hustým porostem.

Narazí-li někdo při hledání vhodného místa na nelegální skládku, první adresou je obec, v jejímž katastru odpad leží. Běžné černé skládky od neznámých původců řeší místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností. Česká inspekce životního prostředí vstupuje do případů, kdy jde o podnikající subjekty nebo závažnější ekologické zátěže.

Co rozhoduje o úspěchu: absence ryb a síla dočasnosti

Klíčový faktor, který odlišuje biologicky cennou periodickou tůň od obyčejné kaluže nebo rybníka, je právě její pomíjivost. Voda přichází a odchází se srážkami. Ryby v takové oblasti nepřežijí déle než jednu sezonu, a právě zmizení tohoto predátora otevírá prostor druhům, které by v trvalé nádrži s kapry či okouny neobstály. Žábronožky plavou v otevřené vodě břichem vzhůru, bez jakéhokoli úkrytu. V rybníce by je ryba spolkla během minut.

Moderní krajina paradoxně potřebuje právě to, co se tradičně považovalo za závadu: rozježděné koleje, bahnitá místa, terénní jizvy. Kolínský projekt ukazuje, že stačí odstranit překážku, v tomto případě doslova hromadu odpadu, a nechat krajinu dělat to, co umí sama. Tři nenápadné prohlubně na odepsaném kousku země dnes hostí organismy, jejichž předci plavali v mělčinách prvohorních moří.