Slapská přehrada se poprvé v historii vypouští kvůli suchu. Na břehu umírají stovky tisíc škeblí, které bez vody vydrží jen hodiny

Slapská přehrada poprvé v historii přebírá roli Orlíku, a na obnažených březích umírají statisíce škeblí. Český svaz ochránců přírody spouští záchranu, do které se může zapojit kdokoli.

Foto: Pixnio

V pátek 4. září 2026 dosáhl Orlík rozhodné kóty 334,60 metrů nad mořem. Od toho okamžiku z něj odtéká jen tolik vody, kolik do něj přiteče, a povinný minimální průtok 40 kubíků za sekundu pod Vraným musí zajistit Slapy. Generální ředitel Povodí Vltavy Petr Kubala i hydrolog Jan Daňhelka z ČHMÚ potvrdili totéž: od vybudování Vltavské kaskády v šedesátých letech se nic takového nestalo. Jenže každý metr, o který hladina Slap klesne, odkrývá bahnitá dna plná mlžů, kteří bez vody hynou během hodin. Dva veřejné zájmy, zásobování dolního toku pitnou vodou a ochrana jedné z nejvýznamnějších populací škeblí na Vltavě, se střetly na jednom místě v jednom týdnu.

Proč Orlík přestal stačit a co to znamená pro Vltavskou kaskádu

Sucho v povodí Vltavy trvá měsíce. Povodí Vltavy drží nadlepšovací odtok 40 m³/s už od 10. dubna 2026 a jen do poloviny srpna tím do řeky pod kaskádou vypustilo přes 200 milionů kubíků navíc oproti přirozenému průtoku. Bez kaskády by průtok v Praze klesl na méně než polovinu. Kubala v rozhovoru pro iROZHLAS vysvětlil mechanismus přepnutí: jakmile Orlík dosáhne limitu 334,60 m n. m., přestane fungovat jako hlavní zásobárna a břemeno přechází na Slapy. Ty disponovaly v den přepnutí necelými 190 miliony kubíků využitelné vody; dohromady s Orlíkem byly obě nádrže na 47 procentech kapacity.

Tempo poklesu závisí na přítocích, ale při tehdejších podmínkách Kubala odhadoval ztrátu hladiny Slap přibližně o jeden až jeden a půl metru týdně. Pro dolní tok Vltavy a Labe je přitom čtyřicetikubíkový odtok nezbytný, zajišťuje vodárenské odběry, ekologické funkce řeky i ředění vyčištěných odpadních vod. Horizont, po který kaskáda dokáže zásobovat řeku bez výraznějších srážek, se pohybuje v řádu měsíců; přesnější číslo ale závisí na denních přítocích a průběžné manipulaci.

Stovky tisíc mlžů na suchu: biologická krize pod hladinou, která zmizela

Každý obnažený centimetr břehu odkrývá mlže uvězněné v bahně, zaklíněné mezi kameny nebo ležící na holém písku. Český svaz ochránců přírody hovoří o stovkách tisíc škeblí několika druhů včetně velevruba malířského a označuje Slapy za jednu z nejvýznamnějších lokalit mlžů na celé Vltavě. Nedávná evropská studie publikovaná v Hydrobiologia potvrzuje, že rychlé odvodnění vede k uváznutí a vysychání sladkovodních mlžů, přičemž schopnost reagovat se liší podle druhu i populace.

Jak dlouho škeble na suchu přežijí, záleží na teplotě a vlhkosti substrátu. Laboratorní výzkum americké geologické služby USGS na příbuzných unionidních druzích prokázal vysoké přežití po krátkém vynoření, patnáct, třicet i šedesát minut při teplotách 15 až 35 °C. Krátká manipulace při záchraně tedy mlže neohrožuje. Delší pobyt mimo vodu však ČSOP považuje za smrtící, a právě proto chce kritické úseky kontrolovat opakovaně během celého týdne poklesu.

19 úseků, mapa a návod: jak se zapojit do záchranné akce

Deset dní po přepnutí režimu, 10. září 2026, vyhlásil ČSOP veřejnou kampaň „Zachraň škeble“. Organizace vytipovala devatenáct nejohroženějších lokalit, mezi nimi zátoky Lahoz, Ždáň a Žlíbek, okolí Nové Rabyně, Živohošť východ, Hřiměždice či Tahavu. Každý úsek má souřadnice a mapu na webu kampaně.

Postup pro dobrovolníky vypadá takto:

• Vybrat úsek a zarezervovat termín.
• Dorazit minimálně ve dvou, bezpečnost na bahnitém břehu je zásadní.
• Hledat „cestičky“ v bahně, nenápadné dýchací otvory a místa mezi kameny.
• Škeble opatrně sebrat a vrátit do hlubší vody: na pozvolném dně zhruba deset metrů od břehu, na strmějším přibližně metr.
• Rozlišovat původní a invazní druhy; při nejistotě vracet všechny, aby omylem neuhynul chráněný druh.
• Po akci odeslat hlášení o počtech a ideálně přiložit fotografie.

ČSOP počítá s tím, že každý úsek projde záchrannou kontrolou dvakrát až třikrát během jednoho týdne klesání hladiny.

Rekreace na Slapech v ohrožení: lodě pryč, komora mimo provoz

Biologická krize probíhá souběžně s praktickými dopady na plavbu a rekreaci. Státní plavební správa už 1. září varovala, že v krátké době nebudou na Slapech zajištěny plavební hloubky, a doporučila majitelům lodí urychleně odvézt plavidla. Pod kótou 269,10 m n. m. se přeruší provoz plavební komory Kamýk, pod 268,50 m n. m. skončí i převoz lodí přes hráz. V roce 2026 navíc neproběhne obvyklé podzimní zvýšení hladiny nad 270 metrů pro zazimování plavidel; pro stovky majitelů lodí kotvících na Slapech je to bezprecedentní komplikace.

Sucho jako celostátní problém: proč Slapy ukazují víc než lokální epizodu

Situace na Slapech odráží širší hydrologickou krizi. ČHMÚ koncem srpna 2026 konstatoval, že sucho v podzemních i povrchových vodách přetrvává na většině území Česka. Deficit srážek se táhne už z roku 2025, vysoké teploty zvyšují výpar a zimní doplnění zdrojů zůstalo slabé. Na řadě profilů zaznamenalo Povodí Vltavy v roce 2026 nejnižší průtoky za celou dobu měření.

Výjimečnost Vltavské kaskády spočívá v tom, že její nádrže si dokážou předávat zásobní roli; Orlík, Slapy a Vrané fungují jako soustava pojistek. Právě tato konstrukce ale poprvé odhalila svůj krajní scénář: když vyschne hlavní pojistka, aktivuje se další a spolu s vodou obnažuje ekosystém, který na dně přehrady nerušeně rostl desítky let.