Ve Zlíně odchovali 77 mláďat opičky. Vyřešili problém s hierarchií, který většina ostatních zoo nikdy nerozklíčovala

Zoo Zlín od roku 1999 odchovala 77 mláďat kotulů veverovitých, a právě teď ukazuje dvě nová. V celé Evropě se to za poslední rok povedlo jen devatenácti zahradám z devadesáti dvou.

Foto: Public Domain Pictures

Dvě čerstvá mláďata kotulů veverovitých, která se v létě 2026 narodila ve zlínské zoo, právě začínají opouštět bezpečí matčina hřbetu a prozkoumávat horní patro expozice v oblasti Amazonie. Pro návštěvníky jde o roztomilou podívanou, pro chovatelský tým o další potvrzení bilance, která v evropském měřítku vyčnívá: sedmdesát sedm odchovaných mláďat za dvacet osm let.

Proč většina evropských zoo kotuly rozmnožit nedokáže

Z dvaadevadesáti evropských zahrad, které kotuly veverovité chovají, zaznamenalo za uplynulý rok úspěšný odchov pouhých devatenáct. Redakční přepočet: zhruba dvacet procent. Zbylé čtyři pětiny se potýkají s problémem, který na první pohled vypadá paradoxně: kotulové patří mezi relativně rozšířené jihoamerické primáty, v přírodě obývají rozsáhlé oblasti amazonského pralesa a žijí v početných skupinách. Jenže právě ta početnost a složitost sociálních vazeb činí z jejich chovu v zajetí disciplínu, kde selhává většina pokusů.

Klíčovým kamenem úrazu bývá sestavení funkční chovné skupiny. Kotulí tlupa funguje na principu jednoho dospělého samce obklopeného početnou skupinou samic. Samec musí být samicemi přijat, a to doslova. Pokud ho odmítnou, nedojde k bezpečnému začlenění, reprodukční skupina se rozpadá jako chovný nástroj a zahrada musí hledat jiné složení zvířat nebo se pokusit o novou socializaci. Odborná literatura přitom dokládá, že samotné seznamování neznámých jedinců zvyšuje stresovou zátěž a destabilizuje hierarchii celého uskupení.

Jediný samec na vrcholu: jak funguje hierarchie kotulí tlupy

Studie zaměřené na skupiny kotulů v lidské péči odhalily zajímavý mechanismus. Samice si mezi sebou vytvářejí lineární hodnostní žebříček ještě před příchodem samce. Jakmile je samec do tlupy zařazen, vystoupá na její vrchol, zatímco pořadí mezi samicemi zůstává většinou zachováno. Právě tato stabilita ženské hierarchie je podmínkou úspěšného rozmnožování; párování probíhá uvnitř ustáleného sociálního systému, kde každý člen zná své místo.

Zoo Zlín tento princip zvládá dlouhodobě. Její oficiální komunikace výslovně označuje přijetí samce samicemi za nejkritičtější bod celého chovu. Chovatelé pracují s modelem „mnoho dospělých samic a jeden dospělý samec“ a respektují, že o výsledku rozhodují vztahy mezi zvířaty stejnou měrou jako lidská péče. Kotulové navíc své postavení ve skupině signalizují i pomocí moči; i takový detail patří k sociální architektuře, kterou musí chovatelský tým umět číst.

Prostor, klid a čtyři krmení denně: co stojí za zlínským receptem

Samotná sociální dynamika by nestačila bez odpovídajícího zázemí. Od roku 2017 prošly zlínské expozice v oblasti Amazonie (dnes pojmenované Guayanas) zásadní proměnou. Zvířata získala větší prostor a lepší oddělení od rušivého pohybu návštěvníků, což u druhu s vysokou denní aktivitou a potřebou neustálého lezení hraje podstatnou roli.

Kotul veverovitý je drobný primát vážící pouhých 0,6 až 1,4 kilogramu s tělem dlouhým 25 až 32 centimetrů a ocasem, který tělo výrazně přesahuje (měří 37 až 44 centimetrů). Starší projektová dokumentace zoo popisuje charakteristickou bílou masku kolem očí, šedý čenich, tmavé oči a žlutavě až oranžově zbarvené části končetin. Tito primáti tráví většinu dne v pohybu a ve Zlíně dostávají potravu čtyřikrát denně, takže návštěvníci mohou jejich aktivitu sledovat průběžně během celého dne.

Kdo se chce na obě letošní mláďata podívat, najde je v horní části expozice v Amazonii. V září 2026 je areál zoo otevřen od 8.30 do 18.00, pavilony a expozice pak od 9.00 do 17.30.

Česká stopa v evropské správě populace kotulů

Zlínský úspěch získává další rozměr v kontextu české zoologické scény. Druh Saimiri sciureus je zařazen do evropského programu EEP, jehož koordinaci od března 2026 zajišťuje Zoo Praha. Česko tak stojí za jedním z nejúspěšnějších chovů i za řízením celé evropské populace tohoto druhu.

Zajímavé srovnání nabízí Zoo Olomouc, která už v roce 2024 uváděla sto čtyřicet dva narozených mláďat od roku 1993, tedy vyšší historický součet než Zlín. Olomoucký chov běží o šest let déle, což rozdíl částečně vysvětluje. Obě zahrady každopádně dokládají, že české zoo patří v odchovu kotulů ke kontinentální elitě.